Je nutné zlidštit stroje…
Okruh měl téměř dokončen, když narazil na legrační malé domečky na kolech. Každý má jinou barvu. Kolem nich je množství lidí. Stojí a v úžasu se dívají na pestře oblečené ženy a muže. Ti předvádějí různé velmi obtížné cviky, ukazují zvláštní zvířata. A jiní zase divákům nabízejí jídlo a nápoje. Všichni se na sebe usmívají.
Je nadšen. Prohlíží si lidi, zvířata a ani si nevšiml, že už je ve městě.
Přišla k němu jedna z pestře oblečených dívek. Podává mu na tácku nějaké jídlo. „Vezmi si také. Jistě máš hlad.“ Poděkoval ji. Další z dívek mu hned podala sklenici se žlutavým nápojem. „Vezmi si pití. Jistě máš žízeň.“
Byl překvapen štědrostí těch lidí. Ochutnal jídlo a napil se. Vše bylo skvělé. Obzvlášť lahodně natrpklý nápoj. Začal se usmívat. Když dopil, přišla hned některá z dívek a přinesla mu další pohárek. Všiml si, že tak jednají s každým. Jen když chtěl znovu jídlo, dívka ho, sice s úsměvem, ale rázně odmítla, "nezlob se, ale jídlo dáváme každému pouze jedno."
Hlava se mu nějak divně motá. Sedl si k ostatním. Dívky stále nosí nápoje.
-
Pomalu se začíná probouzet. Hlava ho nesnesitelně bolí a žaludek má jako na vodě. Chce pohnout rukou. Jde to nějak ztěžka.
Trvalo mu dlouho, než si všechno uvědomil. Stojí spolu s ostatními ve velké hale. Přes svoji silnou skleněnou helmu, rozeznává jiné helmy a v nich tváře ze včerejška. Někteří se ještě i smějí. Vypadá to hrůzně, ty rozšklebené obličeje ve skleněné kouli. Kolem je cítit vazelína a olej. Vtíravé bílé světlo bodá nesnesitelně do očí. Je velice intenzivní. Vyvolává v něm chlad. Rozhlédl se po svém těle. Nevěřícně se prohlíží. Jeho ruce jsou vtaženy do dvou dlouhých kovových ramen. Ta jsou díky kloubové konstrukci maximálně pohyblivá všemi směry, jako normální lidská paže. Zakončují je různé obráběcí nástroje, ale i všelijaké držáky, přísavky, brusné a řezné kotouče, stříkací pistole naplněné barvami. Zkusil ohnout palec a na konci se začala hýbat jedna z brusek. Dívá se apaticky na rotující kotouč. Nic jiného, než „Musím pracovat“, ho najednou nenapadá.
Tělo má vklíněno mezi dvě stěny ze zvláštního hřejivého pěnového materiálu, který věrně kopíruje jeho tvary, takže ho nikde nic netlačí. Nohama se dotýká řady pedálů. Nevidí si na ně, ale zdá se mu, že i je má prodloužené. Zaregistroval i množství hadiček a kabelů, které vstupují do jeho těla a hlavy. Jednou proudila nažloutlá tekutina, jinou červená. Něco se stalo i s jeho očima, vidí tak ostře, jako by se díval přes silnou lupu.
Přišel povel z centra. Naváží k němu neopracovaný materiál. Hýbe rukama a nohama. Stále rychleji a rychleji. Běžící pás od něj odebírá hotové součástky. Nevnímá čas. Po určité době se prostě na povel velínu zastaví. V přestávkách mu do těla hned začne proudit výživa.
Poslední kapka a znovu povel. Očima musí přesně hlídat sebemenší odchylku. Není to zas až tak náročné, pro každý výrobek má matrici promítanou na sítnici... naučil se to brzo, za chybu dostává silné elektrické šoky.
-
Přestal normálně uvažovat. Myslí jen na obrábění materiálu. Někdy se mu ve snímaném obraze mihne postava v neuvěřitelně barevném kostýmu. Zkontroluje jeho výkonnost.
Z dálky slyší slova: „Ten je dobrý. Toho ještě dnes nevyřadíme. Ale budou potřeba noví za támhlety dva... Nějak se brzo opotřebují, no ještě štěstí, že jsou tak laciní, víš, co by stál umělý robot? A přitom nikdy není tak inteligentní jako oni…"
Jita Splítková
Mariánský sloup jako zdvižený prostředníček
Tak to tu opět máme – snahy o obnovení sloupu hanby. Kdo soudný by chtěl mít v centru svého hlavního města symbol ponížení, zastrašování, utlačování, okradení, poněmčování - ale i kolaborace a lokajství? Proč neobnovovat?
Jita Splítková
Piráti, TOP09 a STAN - prostě příklad marasmu politických stran
Taková malá studie proč je politika fuj, ale proč se jí nevyhneme a o populismu stran, co křičí o populismu jiných a o nemoci naší doby – korektnosti a té jediné pravé povolené pravdě.
Jita Splítková
Katedrála a její zničení pro budoucnost
Na základě analýzy stavů věcí a faktů dedukuji, že požár Notre Dame s opravdu velkou pravděpodobností není náhoda. V článku vám tuto svoji myšlenku objasním zeširoka a z mnoha úhlů.
Jita Splítková
Nechci na západ ani na východ
Na východ, na východ, na východ... Křičelo se v minulém století. Přišel převrat a následovalo: Na západ, na západ, na západ...
Jita Splítková
Tajní agenti a jejich sex mise a zmizelý novinář Peter Sweden.
Dějí se divné věci v životě, dějí se divné věci na Netu a na sociálních sítích. Všimli jste si, že zmizel novinář Peter Sweden?
Jita Splítková
Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc
EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.
Jita Splítková
Feministky vymknuté z kuchyní šílí
Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.
Jita Splítková
Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!
Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.
Jita Splítková
Ó ta slova!
Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...
Jita Splítková
Jsi starej, jsi mladej – od voleb padej!
Vždy před volbami zaznamenávám takovou podivnou věc – rozdmýchávání generační nenávisti. Mladí by chtěli zakázat jít volit penzistům, aby jim údajně svojí volbou nezničili život. Staří občas chtějí, aby bylo volební právo
Jita Splítková
Evropa – území obchodujících států.
Jako jednotlivci mi mohou být některé státy sympatické a jiné se mi mohou až hnusit. Na státní úrovni by neměly být absolutně žádné emoce, o tom psal už George Washington.
Jita Splítková
Skutečné lidství a skutečná hrdinka
V současné době tady kdejaký sobec a darmožrout vyřvává, jak je nutné přivézt do země mladé mohamedány a všichni křiklouni se cítí být dobroději, něčím lepším či dokonce hrdiny. Nejsou, ale vím o jedné výjimečné ženě.
Jita Splítková
Bouře ve sklenici vody nebo?
Včera jsem četla v Lidovkách článek paní MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc. – velmi solidní článek. Text byl docela rychle stažen a najednou tu máme podivný hon na čarodějnice.
Jita Splítková
Nenechat neznámé mladíky přijíti sem
Syrští mladíci – údajní sirotci a hned tolik vřeštění, ale není vše podivné? Pár důvodů proč sem v žádném případě tyto siroty nevozit neb mohlo by jít o dětské vojáky, ale poslat peníze přímo do Sýrie.
Jita Splítková
Ženštiny ženám
Jsou věci, co mi opravdu rozum nebere. Jednou z nich je chování feministek, těch bytostí s vagínou i bez.
Jita Splítková
Udávají, tedy jsou
Novou módou na sociálních sítích je veřejné chlubení se udáváním. Pyšní se tím mladé slečny i staré slečny, dámy, mladí muži a staří pánové, známá jména i neznámá.
Jita Splítková
Kladivo na mozky v rukou člověka, co není v tísni
Kdo ovlivní mozky dětí a mladých, ten má moc a zajištěnou svoji budoucnost – tak uvažují i nátlakové politické „neziskovky“. Jak se taková neziskovka pozná? Ne malá, ne velká úvaha.
Jita Splítková
Tragikomický hrdina Babčenko.
Arkadij Babčenko – jméno vysloužilého vojáka, o kterém se budou točit hořké komedie, jako o tom co z mrtvých vstal.
Jita Splítková
Něco tady smrdí
Vražda dvou lidí. Dvou mladých lidí, kteří měli mít brzo svatbu. Koho by to nechytlo za srdce. Komu by ho nesevřel smutek jako ledová pěst. Ano, je mi velmi líto mladých životů. Ovšem, když nastupují city, občas logika ustupuje.
Jita Splítková
Hledala počítačové brouky
Do pomyslné počítačové síně slávy patří mnoho osobností, jednou z nich je Grace Murray Hopper - matematička a programátorka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 190
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 708x
http://sciafant.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/