... ale přeci jen občas sedli, občas baštili, někteří se právě líhli ze svých kukel a další si po té namáhavé práci narovnávali křídla.
Nic není jen růžovoučké, bohužel jen málokterý poletující skvost měl křídla bez úhony. Bylo smutné vidět tam mrtvolky motýlů, kteří dožili svůj krátký čas a zraněné motýly. Truchlivý pocit vyvolal i pohled na motýly dobývající se skrz sklo skleníku ven.
Jídlo je radost.
První minuty na světě
i smutek je život...
ještě neví nic o poničení
hledej motýla
A nakonec slíbený životní zážitek – pohleďte, motýl si můj obličej spletl s přistávací dráhou. Mé překvapení je z fotek zřejmé :)
a pak se šel najíst