Ty ho máš a ty ho nemáš!

Co je to vkus? Lze ho nějak definovat, a je možné učením se stát člověkem s šarmem a vytříbeným vkusem? A kdo nám ho vlastně určuje?  

Bylo to ještě v létě, procházím se s několika kamarádkami  Prahou a jedna najednou ukázala na velmi korpulentní dámu, oblečenou jak hastroš a prohlásila: „Koukejte, holky támhle jde,“ řekla nějaké jméno a dodala, „to je ta známá módní guru.“

 Kdyby řekla, že je to bordelmamá z Václaváku, tak bych ani brvou nehnula. V případě módní guru, mi spadla čelist a vejrala jsem jak krocan na parní hrnec. Mozek nechápal, co oči viděly.

Jsou to náhody, jdu teď v zimě s onou známou na kafe a ona mi třese paží a říká, „podívej.“

Podívám se na vyschlou ženštinu vypadající jako opravdu hodně jetá sexuální pracovnice v prazvláštním oděvu a rychle jsem skočila známé do řeči? „ Ano, to je velká módní guru!“

 „Je. Jak to víš? Vždyť se o takové lidi nezajímáš,“ diví se.

 Mě to bylo hned jasný, protože ať už se jedná o právní zákony nebo o módní či dokonce o vkus, vždycky se je lidem snaží určovat ti praví bez šarmu a charakteru. I když není někdo nad nimi? Třeba příroda? Tak se vrhněme na teorii.

O vkusu úplně od podlahy – čili začínáme teorií    

Geniální umělci by měli určovat vkus ostatních. Je to pravda? Ano měly by, jenže za prvé: geniální umělci se v dnešní době už nerodí a za druhé: jelikož opravdu výjimečná a geniální díla jsou nadčasová a jejich tvůrci se neřídí vkusem své doby a tím pádem jsou většinou nepochopení, tak neurčují vkus svých současníků, ale pouze určité malé skupiny stejně smýšlejících lidí a to i pak v budoucnu. Genialita prostě mainstream netáhne, nezdá se mu nijak sexy a přitažlivá, nerozumí ji, tak se jí vysmívá nebo ji tupí.

Vkus současné doby se snaží určovat průměrní ba až podprůměrní - říkejme jim establishmentem protěžovaní umělci pro dav a dále - v minulosti to byly vládnoucí osoby, dnes to jsou takzvané celebrity a V.I.P., kteří davu nutí výrobky svých firem čí svých sponzorů nebo prostě svůj vkus - nevkus. Nezapomínejme, že vkus nejsou jen svršky, sportovní auta a silikonová prsa.

A co vlastně chápeme vkusem? Existuje nějaká definice něčeho tak subjektivního a také poplatného své době? Estéti mají jasno - Vkus jako metaforu uvedl do života španělský jezuitský filosof a spisovatel satirik Lorenzo Gracián y Morales (1601-1658) ve své knize o mravních zásadách a pokynech pro získání světské moudrosti - Oraculo manual y arte de prudencia, v roce 1647. Od této doby tedy vkus neznamená už jen chuť jako pocitový vjem (v ruštině například dodnes existuje pro obojí jen slovo VKUS), ale metaforický význam obecně duševní a morální schopnosti souznění. Definic je mnoho - ono jak něco takového jako vkus vtěsnat do definice? Irský filosof a státník Edmund Burke (12. ledna 1729 Dublin – 9. července 1797 Beaconsfield) v knize O vkuse, vznešeném a krásném (1756).uvádí tuto: vkus je pocitový soud nezávislí na rozumu.

Wikipedie nám nabídne tuto obsáhlou definici: Vkus je představa o ideálu krásy, harmonie, dokonalosti a módnosti, která se jednak liší u různých lidí, společenství a národů, jednak se v průběhu dějin neustále vyvíjí a mění. Co této představě neodpovídá, označuje se jako nevkusné. Vkus je tedy především otázka individuálního posouzení; přesto byly v minulosti vypracovávány normativní „učebnice dobrého vkusu“ (např. v éře klasicismu) a i v současné době lze vysledovat cosi jako většinový vkus.

Baruch Spinoza (24. listopadu 1632, Amsterdam – 21. února 1677, Haag) by ke vkusu a kráse asi doplnil: Krásno a ošklivost nejsou, stejně jako dokonalé a nedokonalé, dobro a zlo, nic jiného než způsoby naší představivosti a vyplývají z mocného předsudku o účelnosti, zatímco jsoucno samo jde svou věčnou cestou s necítící nutností matematických postupů, nedotknutelné našimi estetickými soudy. Nyní je krásno zajištěno ve své všeobecně platné, objektivní realitě a ukázáno jako závazné pro člověka v jeho lidskosti.

To byla trocha teorie. Ono i hodně slečen v různých auditkách na diskuzních serverech, či na blogu ví co je vkus - je to přeci to co nosí, poslouchají a obdivují ony a v čem bydlí, jezdí - vše ostatní je nevkus. Ano, někdo má takto jednoduché představy o světě. Jenže věci jsou složitější. Dobrý vkus je samozřejmě individuální, ale platí i obecné hodnotící měřítko a tím je veřejné mínění a dobré mravy. Měřítka čehokoli ve veřejném životě jsou malé oprátky na svobodu lidí a pod rouškou odsuzování nevkusu se v historii děly docela velké křivdy. Nejvíc řvoucí a také nejvíc známé jsou soudní řízení se spisovatelem A. Ginsbergem a vydavateli knih v té době dávno zemřelého D. H. Lawrence, konané v USA v 60.letech minulého čili dvacátého století. V té době byla Lawrencova kniha Milenec lady Chatterleyové (1928) na pomyslné černé listině jako opravdu ohavná pornografie urážející dobrý vkus spořádaných občanů Anglie i Ameriky - dnes tam marně nějaké to porno hledáme a i v Americe je to už klasika, co nikoho moc nezajímá a nechává chladným. Jak vidíte, vkus závisí i na čase a skutečně dobré umělecké dílo prověří ne vkus současníků umělce, ne dobrá reklama a umělecký agent, ale čas a ta díla ověnčená cenami a přemrštěnými honoráři málokdy před tímto soudcem obstojí.

Parádnice a parádníci

Před několika lety patřilo k "dobrému vkusu" číst nebo aspoň vlastnit knihu Červená královna od Matta Ridleyho. Shodou náhod autor v této knize rozebírá Darwinovu dosti odvážnou teorii samičího výběru samečků popsanou v knize O původu člověka. Podle Darwina je jejich výběr řízen vkusem a smyslem pro krásu - to je onen hnací motor pohlavního výběru a důvod krásného peří samců. Smáli se tomu vědci dříve, smějí se tomu i dnes, ale už ne všichni. V Červené královně Riddley píše: „Zdálo se, že každá teorie je lepší než představa, že ptačí samičky jsou schopny vnímat krásu svých samečků. Jenže nelze pozorovat dvořícího se páva, aniž vás napadne, že má jeho ocas co do činění s namlouváním samic. Vždyť takto na celou úvahu přišel i Darwin.“ Mají tedy i zvířata vkus? Napadá mě jedna nevkusná myšlenka - Darwin přeci hovoří jen o samičkách, jejichž vkusu se přizpůsobují samečci… ne, nebudeme to zde rozebírat… jenže proč jsou samičky oproti samečkům tak nevzhledné? Ano, je to žert, přeci proto, aby na sebe neupozorňovaly a nebyly tak lehce sežrané predátory… Opravdu? Co když samečci nemají vkus? Je to možné a vysvětlení je jednoduché - nemají na zbytečnosti energii. Líbí se jim vše krásné, ale musí se zabývat důležitějšími věcmi, důležitějšími pro samotný život a hlavně k přežití. Nakonec i díky vkusu samiček musí, vzhledem ke své viditelnosti, vydat víc energii na zachování svého holého života. Samozřejmě toto nelze úplně aplikovat na lidskou společnost, ale zajímavé paralely by zde byly. Darwin neztotožňoval zvířata a lidi podle něj: "Skutečně vytříbený vkus jako obdiv k noční obloze, krásné krajině, umění… se získá až kulturou a dlouhým civilizačním vývojem. Rozdíl od vkusu zvířat ovšem není kvalitativní, spíše jde o kvantitativní rozdíl postupného přechodu." Darwin se domníval, že například řada domorodých kmenů má zjevně horší vkus než mnoho ptáků i jiných zvířat. Při jízdě tramvají a chůzí ulicemi jakéhokoli města, při návštěvě galerii a koncertů či kanceláří třeba personálních firem, bych velkého přírodovědce doplnila - i mnoho dam a pánů žijících na začátku 21. století má horší vkus než třeba ti pávi přesněji řečeno pávice. Mohou za to? Rodíme se s dobrým vkusem jako s talentem nebo je jen součástí výchovy? Obojí je pravda. Mít cit pro estetično, krásno je součást talentu, prostě někdo umí z dostupných věcí vytvořit krásně zařízený byt, hezký oděv a někdo to nedokáže. Výchova pak určuje ty další ingredience vkusu - literární, hudební a výtvarné vzdělání, slušné chování a třeba i takovou maličkost jakou je styl a způsob chůze, mluvy… Kdo nás esteticky vychovává?

Ve velkém měřítku to jsou masmédia a jimi i různými pouze na zisk orientovanými společnostmi vytvořené idoly.

pokračování zítra:

Byli stvořeni, aby tvořili další