Modernizovaná pohádka o té Marušce a jahodách.
Hluboko v horách v osamělé staré horské boudě žila matka se dvěma dcerami. Jedna právě zlostně bouchla dveřmi, nasedla na vzdušný skútr a odletěla do svého bytu, který se zrovna nacházel někde v Karibiku. Už před lety nebyla hloupá a zakoupila si apartmá na lodi - městečku, takže jezdí do svého bytečku, ale adresu má každý týden jinou.
V chalupě na pohovce poloseděla, pololežela její matka. Sádlo jí přetékalo z rukou, nohou a jelikož jedla teplé škvarky vepřové sádlo jí teklo i po prstech a nespočetných bradách.
Dojedla škvarky, olízala si prsty, načala si pytlík slaných brambůrek se slaninovou příchutí a dálkovým ovladačem zapnula televizi. Bylo jí jedno, že dcera odjela, stejně se pořád jen hádaly.
Těmi několika zuby, co ještě měla v puse, chroupala křehkou pochoutku a přitom sledovala děj filmu. Nekonečný je (snad) pouze vesmír, ne pytlík chipsů. Vysypala si rozlámané kousíčky brambůrek, které vždy zůstávají na dně pytlíku do dlaně a jazykem je přemístila do pusy. Hodila prázdný pytlík na stůl a s velkým funěním vstala a začala se přemísťovat do kuchyně. Cestou se chytala všeho nábytku v pokoji. Na křeslech, na stole, všude bylo vidět, co právě dojedla. Malí robotci - vysavači a leštiči okamžitě všechnu tu špínu mlčky likvidovaly. Jsou to jen roboty a ty naštěstí nemluví. Jinak by asi dost nadávaly.
Konečně se dovalila do kuchyně, plácla sebou na mohutnou židli na kolečkách a začala připravovat další jídlo. Nedůvěřovala koupeným hotovým jídlům a robotům kuchařům.
Sádla už měla dost, sáhla po šlehačce. Z plechovky pod tlakem vylézá načechrané bílo. Myslí na sladkost, odšroubuje víko od jahodového kompotu…
"Maruško!!!" zavolá bolestínským hlasem, jako kdyby vypouštěla duši. "Marůůůůůšššškkkóóóóó…"
"Copak je maminko?" zeptala se zpoza jejích zad mladá žena. Říkala maminko, ale nebyla to její maminka, tahle byla v pořadí sedmou manželkou jejího prachatýho otce a bohužel poslední. Otec před rokem po osmém infarktu řekl "Mějte se," a umřel.
"Marůůůškóó, holčičkóóó moje, jahody došly, skoč pro ně někam. Jo a chci čerstvý."
Maruška se teple oblékla a šla. Ne, že by byla nějak trápená a něčím nucená jít, ani nebyla dementní, ale dobře si spočítala, že ta kupa sádla tady dlouho nemůže zasmrádat, no a ona byla dědička… a nakonec řešení se vždy najde. Hmátla po vzdušném skútru, "sakra ségra mi ho vzala, co teď?"
Zmáčkla modré tlačítko na svém náramku, který jí obepínal levou ruku. Okamžitě se na něm aktivoval monitor, na kterém běžel videochat . "Ahoj, zdravím místnost dvanáct měsíčků."
"Ahoj, Maru, to je dost, že ses napojila," přivítala jí kámoška.
"No já měla nějak moc práce, jsem tady v horách u macechy."
"Já sem ti říkal, ať do tý díry nejezdíš," ozval se její kluk, "už jedeš domů?"
"Ne, ségra má rozbitý skútr, a tak si potvora vzala můj."
"A proč voláš? Mám přijet?"
"Jo, to by bylo dobrý, zítra pro mě přijeď, ale hele, kdo mi poradíte, mám problém. Macecha chce čerstvý jahody, a když nemůžu pro ně odjet, nevím, kde je mám vzít, tady je metr sněhu."
Chvíli bylo ticho a na monitoru se nikdo neukazoval, až se opět ozval její kluk. "Hele Maru, máš tam tu novou 3D tiskárnu?"
"No jasně"
"Takže žádnej problém. Jako materiál do ní dej nějaké to sojové maso, ochuť ho jahodovou esencí, vyměň barvy za potravinářský, no a model jahody snad někde máš…"
"To je geniální, dík, letím jí je vytisknout."
Vypnula spojení a vešla opět do chalupy. Vzala sójový substrát… Tiskárna pěkně vrní, za okny sněží a Maruška odebírá hotové jahody a klade je do košíčku.
To je kuchařinka!
Jita Splítková
Mariánský sloup jako zdvižený prostředníček
Tak to tu opět máme – snahy o obnovení sloupu hanby. Kdo soudný by chtěl mít v centru svého hlavního města symbol ponížení, zastrašování, utlačování, okradení, poněmčování - ale i kolaborace a lokajství? Proč neobnovovat?
Jita Splítková
Piráti, TOP09 a STAN - prostě příklad marasmu politických stran
Taková malá studie proč je politika fuj, ale proč se jí nevyhneme a o populismu stran, co křičí o populismu jiných a o nemoci naší doby – korektnosti a té jediné pravé povolené pravdě.
Jita Splítková
Katedrála a její zničení pro budoucnost
Na základě analýzy stavů věcí a faktů dedukuji, že požár Notre Dame s opravdu velkou pravděpodobností není náhoda. V článku vám tuto svoji myšlenku objasním zeširoka a z mnoha úhlů.
Jita Splítková
Nechci na západ ani na východ
Na východ, na východ, na východ... Křičelo se v minulém století. Přišel převrat a následovalo: Na západ, na západ, na západ...
Jita Splítková
Tajní agenti a jejich sex mise a zmizelý novinář Peter Sweden.
Dějí se divné věci v životě, dějí se divné věci na Netu a na sociálních sítích. Všimli jste si, že zmizel novinář Peter Sweden?
Jita Splítková
Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc
EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.
Jita Splítková
Feministky vymknuté z kuchyní šílí
Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.
Jita Splítková
Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!
Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.
Jita Splítková
Ó ta slova!
Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...
Jita Splítková
Jsi starej, jsi mladej – od voleb padej!
Vždy před volbami zaznamenávám takovou podivnou věc – rozdmýchávání generační nenávisti. Mladí by chtěli zakázat jít volit penzistům, aby jim údajně svojí volbou nezničili život. Staří občas chtějí, aby bylo volební právo
Jita Splítková
Evropa – území obchodujících států.
Jako jednotlivci mi mohou být některé státy sympatické a jiné se mi mohou až hnusit. Na státní úrovni by neměly být absolutně žádné emoce, o tom psal už George Washington.
Jita Splítková
Skutečné lidství a skutečná hrdinka
V současné době tady kdejaký sobec a darmožrout vyřvává, jak je nutné přivézt do země mladé mohamedány a všichni křiklouni se cítí být dobroději, něčím lepším či dokonce hrdiny. Nejsou, ale vím o jedné výjimečné ženě.
Jita Splítková
Bouře ve sklenici vody nebo?
Včera jsem četla v Lidovkách článek paní MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc. – velmi solidní článek. Text byl docela rychle stažen a najednou tu máme podivný hon na čarodějnice.
Jita Splítková
Nenechat neznámé mladíky přijíti sem
Syrští mladíci – údajní sirotci a hned tolik vřeštění, ale není vše podivné? Pár důvodů proč sem v žádném případě tyto siroty nevozit neb mohlo by jít o dětské vojáky, ale poslat peníze přímo do Sýrie.
Jita Splítková
Ženštiny ženám
Jsou věci, co mi opravdu rozum nebere. Jednou z nich je chování feministek, těch bytostí s vagínou i bez.
Jita Splítková
Udávají, tedy jsou
Novou módou na sociálních sítích je veřejné chlubení se udáváním. Pyšní se tím mladé slečny i staré slečny, dámy, mladí muži a staří pánové, známá jména i neznámá.
Jita Splítková
Kladivo na mozky v rukou člověka, co není v tísni
Kdo ovlivní mozky dětí a mladých, ten má moc a zajištěnou svoji budoucnost – tak uvažují i nátlakové politické „neziskovky“. Jak se taková neziskovka pozná? Ne malá, ne velká úvaha.
Jita Splítková
Tragikomický hrdina Babčenko.
Arkadij Babčenko – jméno vysloužilého vojáka, o kterém se budou točit hořké komedie, jako o tom co z mrtvých vstal.
Jita Splítková
Něco tady smrdí
Vražda dvou lidí. Dvou mladých lidí, kteří měli mít brzo svatbu. Koho by to nechytlo za srdce. Komu by ho nesevřel smutek jako ledová pěst. Ano, je mi velmi líto mladých životů. Ovšem, když nastupují city, občas logika ustupuje.
Jita Splítková
Hledala počítačové brouky
Do pomyslné počítačové síně slávy patří mnoho osobností, jednou z nich je Grace Murray Hopper - matematička a programátorka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 190
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 708x
http://sciafant.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/