Kde se vzal, tu se vzal

23. 02. 2018 10:10:10
Malíř Hieronymus Bosch vlastní všechny atributy tajemné a pozoruhodné osobnosti a jeho dílo je plné otazníků.

O osobě umělce nevíme téměř nic. Kromě díla a pár záznamů v úředních a účetních knihách v s`Hertogenboschu a v knihách Bratrstva panny Marie - jehož byl členem, nic víc po něm nezůstalo. Kde se vzal, tu se vzal, namaloval zvláštní obrazy, stal se váženým občanem a umřel. Mezitím žil v nějakém svém světě, o kterém nemáme konkrétní představy.

Je to až neuvěřitelné, ale nezanechal jediný dopis, který by psal, třeba jen úřadům, své lásce... ani řádeček. Nikomu a nikdy. Co když prostě neuměl psát? Možné je všechno, ale je to poměrně laciné vysvětlení, jak by se mohlo přihodit, že by neuměl psát, když svá díla podepisoval dosti vzhledným a vypsaným písmem? Uměl jen ten podpis. Ne, to se mi u tak hluboce myslícího malíře - filosofa nezdá pravděpodobné. Navíc některé své skici popisoval. Takže důvod je jiný, třeba prostě neměl komu psát. Nebo nechtěl. Byl podivín či ztratil poslední iluze o svých bližních, takže se zavřel doma a se světem komunikoval jen obrazy. Byl psychicky nemocný? Co můžeme vědět? Nic, jen že Bosch se řadí mezi světové výtvarníky minulosti i dneška.

Není to zásluhou nějaké zvláštní techniky, kterou by zhotovoval svá díla nebo v neobyčejnosti jeho malířského talentu. Po této stránce nevybočuje. Jeho jedinečnost tkví v tom, co maloval. Jeho obrazy nejsou pouze výtvarným zaznamenáním malířových představ. Jeho obrazy jsou namalovanou literaturou. A pak, že neuměl psát! Každý tah štětce je jedním písmenem. Všechno je zaznamenáno s konkrétním významem. Kdo jiný, než Bosch, dokázal na plochu jediného obrazu vtěsnat tolik informací? Jiná věc je, jestli někdy vůbec pochopíme tyto vzkazy. Nerozuměl této řeči jen sám autor? Tak to někdy bývá. Nejsou to pouze jeho asociace? Nehledáme, jako vědci z Ústavu Maxe Plancka, meteorit v jámě, kterou vyhloubili pyrotechnici trhavinami? Skutečně se tento humorný vědecký přehmat stal před mnoha roky v bavorském Seefeldu.

První bod do soutěže o záhadného člověka získává Bosch už svým narozením. My totiž, jak jsem už napsala, o něm nevíme nic, čili neznáme den, měsíc ani rok, kdy přišel na svět. Kdy to mohlo být? Na jaře? Nebo za třeskutého mrazu? Kdo byla rodička? Nenašel se jediný záznam, není se čeho chytit, ono se totiž ani neví, kde to bylo. Vědci se přou. Jak jinak, je to nakonec jejich práce, hájit své hypotézy až do jejich konce - tedy těch hypotéz. Všichni se pouze shodnou na datu Boschova pohřbu 9.8.1516, ovšem s dovětkem - snad, možná...

Logicky nejdříve možné datum malířova narození je letopočet 1424. Při jeho určení badatelé vychází z roku 1444. V tomto roce, podle dochovaných zpráv, nějaký van Anken namaloval fresky v hertogenboschské katedrále. Tyto fresky obsahují prvky, které jsou v Boschově díle. Bosch jak je známo, byl jeho pseudonym, malířovo skutečné jméno bylo Jeroen van Aken. Podle tohoto pseudonymu se usuzuje, že se narodil v s` Hertogenboschu. Jeho zkrácený název je Den Bosch. Mnoho umělců si přeci dávalo a doposavad dává jména po rodném místě. Tato úvaha, zápis umělcova jména v registrech Bratrstva Panny Marie z roku 1509 až 1510 a zápisy v archivech katedrály o malířích van Anken, jsou jediné doklady, které potvrzují Den Bosch jako malířovo rodiště. A účetní záznamy v knihách bratrstva dávají svědectví o tom, že tam i žil jako dospělý.

Historik Justi (1889) se podle malířova vzhledu na rytině vydané v roce 1572 (obr. A) domnívá, že se narodil v roce 1460. Jiní si myslí, a těch je jich nejvíc, že datem jeho narození je rok 1450. První, kdo toto poslední datum určil, byl J.B. Descamps v 17. stol., ovšem nevíme, z čeho vycházel, takže v odborné literatuře se většinou píše: Hieronymus Bosch narozen kolem roku 1450.

Jinak ještě víme, že zřejmě roku 1478 oženil s bohatou patricijkou Aleyt a díky ní se stal jedním z nejbohatších a nejváženějších občanů v Hertogenboschu - čili byl jako umělec finančně nezávislý. To se to pak maluje a fantasticky tvoří, když se nemusí přemýšlet na to, kde vydělat na jídlo a nájem. To se to maluje, když není třeba plnit přání zákazníků a ohýbat hřbet před preláty a šlechtou.

Potomky podle všeho neměl, Aleyt měla být asi o 14 let starší než on.

Měl několik bratrů a v rodině bylo malířství tradicí - výtvarničil děda, otec, bratr - tedy nevíme to na oněch sto procent, ale podle kusých úředních záznamů, to historici předpokládají.

Odbyli jsme si vstupní data ve formě očíslovaných let a dní a jeho rodinného stavu, ještě zbývá mistrova podobenka. Tou jsme narazili na další problém. Hieronymus zřejmě netrpěl přemrštěným autoportrétním narcismem jako třeba Rembrandt nebo van Gogh (ostatně ve své době nebyl v tomto žádná výjimka - umělec se zřejmě zabýval jinými věcmi nežli svým egem) a my teď máme aspoň volné pole fantazie k vykreslení jeho tváře. Nejprve musíme trochu zpochybnit onu rytinu údajný autoportrét Bosche jako starce (obr. A). Je na ni skutečně Bosch? Proč byla vydána 56 let po jeho úmrtí? A kdo je autorem? Nakonec stařec na rytině může být Bosch - na konci svého života namaloval sebe (že by jeho poslední kresba?), aby přeci jen nějaké konkrétní svědectví o něm zůstalo... Podle této kresby později neznámý rytec zhotovil a vytiskl tuto grafiku. Je to logické? Logické to je, ale jestli se to tak stalo, nevíme.

Kunsthistorici i další badatelé šli v hledání podoby malíře ještě dál a uvažují: Nedívá se na nás náhodou z některého svého obrazu? I když v tomto období malíři hojně nevytvářeli své podobenky, přeci jen jim to nedalo a většinou se na nějaký obraz vymalovali, to také nebylo nic neobvyklého. Není tedy žádnou zvláštností, že někteří vědci jej vidí v velmi pohledném mladíkovi, který se na obraze zobrazujícím hudební peklo (obr. B) dívá ven přímo za bizardním torzem lidského (svého?) bezhlavého těla . Další jim oponují a Bosche vidí ve starém ošuntělém poutníkovi (obr.C)

Přistoupíme -li na spekulaci, že Bosch byl krutý sarkasta a se světem si to vyřizoval prostřednictvím svých obrazů, tak obě dvě varianty přicházejí do úvahy - jak záhadná hlava, usmívající se trochu jako Mona Lisa, úsměvem - úsměškem, který říká ...ach vy pošetilci, já vím a vy netušíte, co všechno vím... Také by mohl být i oním tulákem - mohl se cítit, chudý, odrbaný... psi na něj útočí (přeneseně tím může myslet nepřátele, církev), ale on přesto kráčí dál svobodný a jen se tak vševědoucně pousmívá. Co poutník ví?

Jenže další odborníci říkají, že Bosch je podivný král anebo klečící svatý Antonín (obr.D) a další by ho rádi viděli v jiném svatém a to Kryštofovi přenášejícím děcko... Takže jak asi vypadal? Po pravdě řečeno, není to jedno? To že neznáme jeho podobu, je vlastně pro Bosche velké plus. Přibližuje se tak všem, každý si podobu kryptografického malíře promítne do své obrazotvornosti podle své představy a tím se mu stane tento muž blízkým. Nechci vás ovlivňovat, ale mladík dívající se z torza těla by mohl zestárnout do podoby muže z údajného autoportrétu. Osobně vidím Bosche jako tohoto muže s dlouhými vlasy. Ono to na obraze vypadá, jako by ta hlava byla spíše k tělu přirostlá a vlastně na nás celá ta bytost vystrkuje pozadí, ve kterém je hospoda, do které lezou další lidi. Můžeme přemýšlet, jestli se jedná o Boschovu mravokárnost nebo výsměch? Značí to, že tělo je jen "maso" co se musí živit a pak stejně shnije anebo to je od autora něco jako "vlezte mi"? Možná to prostě jen malíře napadlo, cítil, že tohle přesně takhle musí vytvořit ... jako znechucení lidmi? Sebou samým? Nohy má na lodích plujících po vodě - značí to, že život je vratký? Může to být alegorie opilce - vratké nohy, v těle hospoda a na hlavě něco jako pódium a dudy a všude kolem zrůdy... delirium tremens.

Tak vidíte. Ten Bosch! Tajemný od svého počátku až do svého konce. Ale to nic není proti tomu, co přijde při bližším pohledu na jeho díla ...

Bosch je pokládán za stvořitele fantastična.

Ano, všude se Bosch uvádí jako jedinečný tvůrce fantastických oblud. Je to skutečně tak? Je Bosch originální a nebo se nechal něčím inspirovat? Kdo před ním, kdo z jeho současníků a kdo po něm si dokázal vymyslet tolik roztodivných bytostí? Jsou všechny ty příšerky zaplňující jeho plátna jen a jen výtvorem jeho bujné fantazie? Někdo pevně věří, že ano. To bohužel není možné. Lidská fantazie není něco nadpřirozeného. Když do počítače nedáte data, nemůžete od něj nic chtít. Pokud mozku neposkytnete vjemy a informace z okolního světa, nečekejte od něj nějakou odezvu ve formě složité fantazie. Kde nic není ani smrt nebere - to je přeci jasné. Jako důkaz tohoto tvrzení mohu uvést známé případy krajní izolace, kdy je přívod potřebných podnětů od počátku nepostačující a základní psychické potřeby zůstávají skutečně jen na rudimentární - základní úrovni.

Jsou to dost známé případy "vlčích" dětí, které přežily v mimolidském prostředí jen pomocí zvířat. V roce 1920 byly takové dvě děvčátka nalezeny v Indii - Amala a Kamala - vrčela, jedla syrové maso, chodila po čtyřech. Nic víc, po nějaké lidské fantazii natož tvůrčí ani stopy.

Ještě markantnějším příkladem je z roku 1828 - Kaspar Hauser. V tomto roce se asi 17 letý Kaspar objevil v Norimberku. Skoro nechodil, nemluvil. Lidí a vůbec všeho se děsil. Choval se pouze pudově. Vypadalo to, že je v lidském světě poprvé. Když se naučil trochu mluvit, tato domněnka se potvrdila. Až do onoho roku 1828 byl Kaspar, neznámo kým, vězněn naprosto izolovaně od okolního světa v temné místnosti. Nikdy nikoho neviděl, nikdy nic neslyšel. Jen když se probudil, našel vedle sebe džbán s vodou a chleba.

Když přišel do světa - plného vjemů a informací, začal jeho mozek normálně pracovat. Fantazie bez zkušeností prostě neexistuje. Bosch musel odněkud čerpat náměty pro své ďáblíky a z různých lidských a zvířecích orgánů složené bytosti.

Odkud? Jen jediný inspirátor je stoprocentně jistý - je jím příroda a podle toho jak namaloval konkrétní zvířata, květiny a jednotlivé části těl svých chimér, musí být jasné, že modely dokonale znal. Ale co ho dovedlo k tomu podivnému roubování bytostí? Jako první zdroj jeho inspirace jsou uváděny groteskní a démonické figury na opěrných pilířích v kněžišti hartogenboschské katedrály (v církevní výzdobě obvyklé od doby prerománské).

Jako druhý - dílo irského anonyma "Tondalovy vize" vydané v roce 1484 v Den Boschi nakladatelem Leemptem. Tato báseň líčí cestu zhýralého rytíře do záhrobí, kde má tu čest seznámit se se všemi jeho prostředky, kterými jsou hříšníci trestáni. Je to snad nejpochmurnější středověká vize pekla, plná různých zrůd a zrůdiček.

Dalším možným inspirátorem Boschových maleb je Alain da la Roche (zemřel 1475) - dominikán jehož kázání byla opravdu barvitá a hororová a patří jimi do řady tradičních nizozemských mystiků. Svým posluchačům líčil hříchy symbolizující zvířata s odpornými genitáliemi z nichž se řinou ohnivé potoky a zastiňují zemi svým dýmem... nevěstku jak rodí odpadlíky a pak je požírá a zvrací... ano takováto témata také v Boschových dílech najdete.

Jenže když se podíváme na jeho obrazy, nezdá se pravděpodobné, že by k jejich vytvoření dostačovaly pouze tyto inspirační prameny. Jeho chiméry se středověkému myšlení vymykají. Není v nich žádná naivita, jsou "reálné". Nebyly namalovány pro efekt strachu, jejich význam je symbolický. Jsou děsivé, ale jinak, ironicky. Bosch je surrealista. Vrství na sebe snové vize a konkrétní život kolem sebe. Spojuje kuře připravené na pečení s lidskýma nohama a ptačí hlavou zakončenou zobanem, který je neuvěřitelně podobný ptakopyskovu zobáku. Sletoval dohromady symboly, ale co nám jimi vzkazuje? A jak to, že on znal tolik věcí? Kde by přišel k ptakopyskovi? Jedno po druhém, hledejme odpovědi.

Období, které přálo "roubování bytostí" je starověk.

V této epoše byly vytvořeny mýty, legendy, pohádky, které známe v nějaké podobě dodnes. V této době byly vytvořeny i chiméry (takto nazývám všechny antropomorfní a zoomorfní bytosti). Národy starověku vzaly různé části z lidí a zvířat a spojily je v nové "živočichy". Co je k tomuto počínání vedlo, se můžeme jen dohadovat.

Byly tyto bytosti výsledkem spojení hmotných vyjádření konkrétní formy náboženství (totemů) kmenů, které se vzájemně sjednotily? Taková fúze božstev. Ten dodal tělo, ten končetiny, další hlavu a zrůda byla na světě. Sňatkem dvou šlechtických rodů se takto nějak vytvářely erby. Co když naše chiméry byly původně takovými erby kmenů?

Nebo inspirovali umělce k jejich vytvoření šamani a kouzelníci, kteří při různých obřadech nosili masky? Takové bytosti jsou zachyceny i na pravěkých skalních malbách (např. jeskyně Trois Fréres ve Francii).

Je to znázornění sežrání člověka zvířetem, či víry v převtělování? Chtěl tak umělec zhmotnit představu, že každý člověk má několik duší a právě ta "vnější duše" sídlí v určitém zvířeti? Mohlo by to být i symbolické vyjádření několika ochranných duchů.

Vydedukovali si umělci chiméry podle zvláštních kosterních nálezů - my dnes víme, že to jsou pravěká zvířata, ale to oni netušili a tudíž nic nechápali a stvořili chiméry a draky.

Jsou chiméry sjednocením určitých symbolů, a tak představují ideální dobré i zlé bytosti?

Jsou to prapůvodně pouze legrácky? Zvláštní "kašpárci" k pobavení dětí?

Vznikly omylem, špatným překladem jména zvířete z cizího jazyka? Něco jako strom rodící kachny, o jehož existenci byli někteří biologové přesvědčeni až do 17. století. Tato pověra vznikla zřejmě špatným překladem. V moři plující stromy obalily skořápky svijonohého korýše "Lepas anatifera". Druhové latinské jméno v překladu zní "kachnonosný". A stromek, z kterého jako hrušky padají kachýnky, byl na světě.

Je toto některá z cest k pochopení Boschových zrůd a ďáblů?

A jak vlastně ty různé starověké chiméry vypadají? Je mezi nimi a těmi od Bosche nějaké pojítko? Několik si představme. Evropa je ovlivněna řeckou kulturou, začněme tedy u přemýšlivých Řeků. Zde narážíme na Chiméru s velkým Ch, příšeru, která dala ostatním jméno. Tato krasavice byla lvem, který měl ještě kozí hlavu a hada místo ocasu. Ženská hlava a ptačí tělo, to byly Sirény. Mínótaurus - fešácký nemanželský synek vládce Kréty Mínóa. Královna Pásifaé se spustila s býkem a výsledkem byl tvor s hlavou býka a tělem muže. A dále třeba Gryf, měl přední polovinu těla orlí a zadní lví... a mohli bychom z řecké mytologie pokračovat a na jiné by se nedostalo.

Snad největší popularity dosáhlo roubování bytostí v Egyptě. Tam skoro ani jeden bůh nebyl normální. Například bůh slunce Re je člověk se sokolí hlavou. Anup bůh mrtvých má hlavu šakala, bohyně války Sachmed má hlavičku lvice. Chudák lev dostal krokodýlí hlavu a zadek hrocha - tato příšera Babai sežrala po smrti zlé lidi.

Výčet starověkých národů a jejich chimér by zabral stovky stránek a bylo by to celkem nudné čtení. Snad jen pro úplnost, podívejme se ještě k nejstaršímu známému národu, k Sumeřanům. Nebudeme zklamaní, zde se to hemží zcela originálními bytostmi.

V roce 1929, v nejhlubších vrstvách vykopávek na území města Uru, byly objeveny sošky žen s ptačí či hadí hlavou. Grimasa jejich obličeje vyjadřuje nezměrný vztek. Koho představují? Nevíme. Kdy vznikly? Snad ve 4. tisíciletí př.n.l.. Ze stejného období bude asi i figurka nahého muže s ještěrčí tváří. Nalezen byl na pohřebišti dávného sumerského města Eridu.

Na území Mezopotámie byla nalezena i další zvláštní figurka. Je z křišťálu a znázorňuje hermafroditní bytost s hlavou lvice a lidským tělem, které je v horní polovině mužské a v dolní ženské. Její vznik se datuje do počátku 3. tis.př.n.l. Tvůrci jsou snad opět Sumerové. Zvláštní svět sám pro sebe je zachycen na sumerských pečetních válečcích. Na několika centimetrech čtverečných se odehrávají příběhy neznámých bytostí. Zrovna tak, jako na Boschových plátnech. Můžeme z toho něco vyvozovat? Bosch na lidské tělo posadí hlavu ptáka, ještěrky, králíka i prasete. Spojuje různá těla. Nic nového v historii lidstva. V jeho době přinejmenším nezvyklé. Jasně tím navazuje na kultury starověku. Ovšem mohl některou z nich znát? Řeckou? Objevují se nějaké bytosti z řecké mytologie v jeho díle? Ano, Gryf. Jenže toho převzal středověk jako symbol dvojí přirozenosti Krista a chrámy se jím jen hemžily. A navíc Gryf není výtvorem Řeků, ale Východu. Smůla.

I když... počkat! Roku 1204 13. dubna byla křižáky dobyta Konstantinopol, současníky oceňovaná jako královna všech měst. Po vítězství následovalo jako vždy rabování, a že v tomto bohatém městě bylo co rabovat. Konstantinopol byla ve své době slávy i uměleckým a vědeckým centrem. A právě odsud se dostaly do Evropy antické kameje s náměty různých fantastických bytostí. Tyto kameje byly napodobovány a témata z nich si přisvojili středověcí iluminátoři a sochaři. Obzvlášť si oblíbili tzv. grilly - zrůdy - lidi se zvířecí podobou, či několika tvářemi. Poprvé tento název použil Plinius pro humornou malbu, kterou zavedl řeckoegyptský Antifilos (300 př.n.l.), když nakreslil muže připomínajícího vepře (Gryllos znamená vepř).

Je pravděpodobné, že i Bosch znal dobře antické kameje a i jeho inspirovaly k sestavování různých tvorů. A prostřednictvím Antiky vlastně poznával i východní kultury. Protože je samozřejmé, že antika čerpala svoji inspiraci i z nich. Třeba sumerský bájný pták Anzu (dříve Imdugud) mohl být předchůdce Gryfa. Byl to orel s hlavou lvice a jeho funkce byla ochranná a určoval osudy a Gryfové byli přeci pokládáni za hlídače. A navíc v egyptské mytologii je gryf démon ochrany a msty a v Řecku znamenal i božskou moc a podle východu si jím také zdobili chrámy.

Ať už tedy Bosche inspirovalo cokoli, jedno je jisté, dokázal tu inspiraci rozvinout do neuvěřitelných rozměrů.

A co znamenají ty jeho bytosti a bytůstky? Sloučením lidí, zvířat různých povah, rostlin a orgánů asi chtěl umocnit popis lidí, kterým se takto vysmíval. Možná ty jeho skládané bytosti jsou vlastně rébusy. Obraz by byl knihou. Mohl si tak dovolit beztrestný sarkasmus a upřímnost ve všem čím se zabýval. Jeho člověk s prasečí hlavou nepotřebuje vysvětlování. Pro někoho...

Toto je ukázka z mé staré knihy

Autor: Jita Splítková | pátek 23.2.2018 10:10 | karma článku: 24.45 | přečteno: 1145x

Další články blogera

Jita Splítková

Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc

EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.

29.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 32.78 | Přečteno: 1073 |

Jita Splítková

Feministky vymknuté z kuchyní šílí

Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.

24.10.2018 v 13:59 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2299 |

Jita Splítková

Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!

Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.

19.10.2018 v 11:31 | Karma článku: 38.81 | Přečteno: 1583 |

Jita Splítková

Ó ta slova!

Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...

16.10.2018 v 14:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 356 |

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Chalupáři podvacáté a stejně většina z nás kouká, nebo ne?

Tak si přemýšlím, na co z dnešní doby budou naše děti až vyrostou rádi koukat. Na Most, Ulici (brrrr), seriály s herci Dejvického divadla? Myslím si, že si radši pustí Chalupáře. Nestýská se mi ani v nejmenším po minulosti, leč

19.2.2019 v 13:51 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 551 | Diskuse

Jan Ziegler

"Sionistická špíno, vrať se do tel Avivu"

Takhle řvali příznivci tzv. žlutých vest na francouzského židovského filosofa Alaina Finkielkrauta. O tomto odporném antisemitském útoku informoval na svém webu Židovský tiskový a informační servis.

19.2.2019 v 12:49 | Karma článku: 27.56 | Přečteno: 950 | Diskuse

Jan Vašek

Génius: Příběh, na který stojí za to udělat si názor!

Když pročítám tuto případovou studii, nemohu se jako manažer rozhodnout: Zaměstnal bych ho? Pokud ano, vyhodil bych ho ve zkušební době? Pokud ne, jakých výsledků by dosahoval? A co vliv na zbytek týmu? Co myslíte?

19.2.2019 v 12:18 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 568 | Diskuse

Libor Popovský

Finské znásilňovací gangy

Článek Davida Browna "Finland's Grooming Gangs", který vyšel 30. ledna 2019, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

19.2.2019 v 9:05 | Karma článku: 38.89 | Přečteno: 2526 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Malé vysvětlení ke gradující polsko-izraelské kontroverzi

Tak už to víme: summit V4 + Izrael v Jeruzalémě nebude. Na vině jsou vyhrocené vztahy mezi Izraelem a Polskem kvůli pohledu na to, nakolik Poláci participovali na holocaustu.

19.2.2019 v 8:15 | Karma článku: 29.38 | Přečteno: 862 | Diskuse
Počet článků 185 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 640

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/

Najdete na iDNES.cz