Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vtipy z mého života

17. 01. 2017 10:00:00
Už jsem tu rok, tak dnes sem dám poněkud žertovné příhody z mého života. Mám dar na vytváření trapasů a roztodivných situací - a to takových, kdy se zastaví čas a zírá na vás i ta dlažební kostka pod vašima nohama.

Pivo

Navštívila jsem jednu společenskou akci. Všude už je plno, jen u jednoho stolu jsou ještě volné tři židle. Sedí tam i bývalý kolega. Přisedla jsem si.

„Ahoj.“

„Ahoj“ Padlo mezi námi. Víc nic. Známý sedí, zírá do půllitru.

Chvíli jsem taky čučela do svého piva a pak mi to ticho přišlo neúnosný. Co hřejivého, přátelského říct? Čím se zarputile mlčícím začít konverzaci? Znám jeho, znám i jeho ženu. Byla jsem mu na svatbě. To je ono!

„A jak se má Kačenka?“ Bodře zahlaholím na celý bar. Pár lidí se podívalo našim směrem.

Zvedl hlavu. Ty jeho oči! „Ráno se sbalila a odešla,“ sykl.

A tak jsme se oba mlčky dívali do sklenic, než mě vysvobodil jiný kolega.

Jak jsem vyhrála večeři.

Než přišly tyto mrazy, pršelo a pršelo a cestičky mimo chodník se změnily v bahno. Jdu s hafanama na procházku. Táhnou, už vidí svůj polní plácek a nedbají, že mě vlečou bahnem.

A je to tu! Noha klouže a...

„Nedá!“ zařve někdo po mé pravici.

„Dá, o véču.“ Zařve jiný mužský hlas a je slyšet plácnutí rukou.

Já mezitím vyrovnávám... vyrovnávám... už se na mě bahno těší ... vyrovnávám ... a vyrovnala!

„Ha há, platíš!“ Radostně volá hlas. Podívám se. Dva mladí mužové odchází do dáli. Jeden má vztek, že jsem se nezaryla hubou do bahna, druhému je to jedno, ale má radost, vyhrál véču.

A já ten den přišla domů jako dáma a ne bahňák.

Ach ta falešná jména

Šílený vedro. Jet tramvají je jak za trest. Přilepuji se skrz šaty ke dřevěnému sedátku té nové a designově krásné tramvaje. Zastávka. Nastoupil jen jeden muž středního věku. Rozhlédl se a při pohledu na mě ztuhl a jen zírá a zírá.

Znervózněla jsem. Co mám divně? Ne, nekouká mi nic, čím bych ho tak šokovala. Muž se vydal ke mně. Zeširoka se usmívá a připomíná jednoho lupiče z Mrazíka. Ne, určitě ho neznám.

Potím se a koukám, kudy zmizím.

„Ahoj, Jito,“ zahlaholí dotyčný.

On mě zná! Dívám se asi jako idiot.

„No to jsem já!“ bodře vyřvává dál. „Ivan!“ Nechápavě se na něj dívám. „No, Malej čůráček!“

Cestující se začínají dívat. Hned jsou poznat cizinci – nereagují.

A najednou mi to v mozku sepne: „Jé to jsi ty, no jo, Malej čůráček,“ zařvu radostně. Teď už se na nás dívá celý vůz.

Proč si lidi dávají na sociálních sítích tak blbý nicky čili přezdívky!

Žertující sociální síť

Ze spánku mě probudilo zvonění mobilu. Šmátnu po přístroji.

„Ano?“ Ptám se.

„Jak, to žes mě nepozvala na svatbu!“ Ozvalo se nasupeně z mikrofonu.

Jsem rozespalá a nějak nechápu, „čí svatba? Co svatba? Kdo volá?“

„Se nedělej. Tvoje!“

„Moje?“

„Dala jsi teď fotky na Facebook.“

„Svatební?“ Probírám se a pomalu mi dochází, kdo volá a proč.

Začalo to tak před třemi dny. Najednou mi lidi začali dávat Like a přidávat komentáře k mým svatebním fotkám. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Věci se prostě dějí, jak říká klasik, čert je vem.

Volajícímu jsem poděkovala za zájem a doporučila podívat se na datum, kdy jsem na Xichtáři fotky zveřejnila.

Jsem dokonale probraná. Oživuju počítač a jdu se podívat na onu sociální síť. Překvapeně koukám na dost velký počet zpráv.

Jedni gratulují, další se diví, kdy jsem se stihla znovu rozvést a znovu se vdát. Nikdo si nevšimnul, že ty fotky tam jsou od roku 2010, proč je Facebook až po tolika letech ukázal na hlavní straně, netuším.

Autor: Jita Splítková | úterý 17.1.2017 10:00 | karma článku: 20.21 | přečteno: 1227x

Další články blogera

Jita Splítková

Referendum? Rozhodně ano!

Buďme optimisty a podívejme se na to, proč je referendum opravdu jediná možná cesta k demokracii v budoucnosti, ale neotáčejme pohled od jeho stinných stránek a možných zneužití.

9.11.2017 v 10:07 | Karma článku: 37.82 | Přečteno: 3220 | Diskuse

Jita Splítková

Počítal Philip ovečky?

V kinech běží Blade Runner 2049, nejnovější film podle knihy geniálního autora – vizionáře P.K.Dicka. Člověka, který je dnes robotem.

8.11.2017 v 15:23 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 243 | Diskuse

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 229 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 786 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 16.15 | Přečteno: 563 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 448 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč je důležité mít se rád?

Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.

20.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 277 | Diskuse
Počet článků 167 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 535

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.