Postává před výkladní skříní. Barevné obaly lákají ke koupi. Povzdechl si. Než odešel, ještě jednou se podíval na luxusní zboží. Nejdříve musím zajít na tu adresu v inzerátu. Potom si budu moct něco koupit.
Vytáhl z kapsy noviny a znovu se ujistil, že si správně přečetl jméno ulice, kde sídlí výkupna. Byla na druhém konci města, než se v tuhle dobu nacházel on.
Budu muset jít pěšky. No, snad tam nepůjdu zbytečně. To by mě mrzelo. Navíc opravdu nevím, co bych dělal.
Prochází ulice plné lidí. Všichni se na sebe vzájemně usmívají.
Domy po obou stranách jsou natřené veselými barvami. V každém okně je aspoň jedna květina. Kaskády lístků a okvětí přikrývají fasády. Nasává jejich vůni.
Z hostince slyší veselý zpěv. Pobrukuje si tu hezkou melodii. Určitě sem zajde. Z kuchyně to nádherně voní. Před dveřmi mají malou zahrádku a v ní pár stolků se slunečníky. Žluté slunečníky a červené stolky. Všude plno květin.
Na rohu uviděl stát krásnou dívku. Musel se za ní ohlédnout. Její zlatá hříva zářila pod slunečními paprsky. Téměř jí zakrývala podlouhlý obličej. Všiml si jejích krásně vykrojených rtů. Měla na sobě krátkou sukni. Obdivuje její štíhlé, opálené nohy. Připadají mu dokonalé. Malé útlé ruce, krásná ňadra.
Jde dál a představuje si, že za chvíli bude mít peníze a bude moci tu slečnu někam pozvat. Třeba neodmítne.
Zastavil se pod nápisem: FANTAZIE - PRODEJ - NÁKUP
Podíval se na vývěsku, která oznamovala, že nákup každé pondělí a středu od deseti do šestnácti hodin.
Byla středa něco po desáté. Vstoupil odhodlaně dovnitř.
"Dobrý den. " Přivítal ho muž za pultem.
"Dobrý den. "
"Přišel jste prodat svoji fantazii?"
Začervenal se. Asi vypadá moc chudě, když prodavač na něm hned poznal, že nepřišel nakupovat. "Ano," sklopil oči.
"Musíme si ji nejdříve prohlédnout a ocenit. Prosím pojďte za mnou. "
Zavedl ho do místnosti za krámkem. Byla zde spousta kabinek.
"Prosím, zde si oblečte tuto kombinézu a sedněte si do této buňky. Já vám na hlavu upevním přístroj, který nám umožňuje prohlížení fantazie a její izolování. Pokud se nám bude líbit a uznáme ji za prodejnou, uzavřeme spolu smlouvu. Až potom vám bude odebrána a proplacena. A my budeme čekat, až někdo přijde a mezi nabídnutými si ji vybere. "
"To je velice zajímavé. To si kupující může i fantazie vyzkoušet, než koupí? "
"Ano. Obleče si rovněž kombinézu. To kvůli antistatické elektřině. Sedne si sem.“ Ukázal na hluboké křeslo, „ Na hlavu mu upevníme tuto helmu a pomocí ní může prohlížet fantazie a vybrat si tu, která mu nejvíce vyhovuje. Prosím, pane, posaďte se a dovolíte? Upevním vám přístroj. "
"A co mám dělat. "
"Nic. Prostě jen seďte. Nemusíte ani na nic myslet. Fantazie vám neustále pracuje a neztrácí se. "
Prodavač někam odešel. Zůstal klidně sedět. Snažil se nemyslet na nic. Nějak to nešlo. Tolik nového a zajímavého! V duchu ocenil i velmi slušné chování muže, který nakupuje a prodává tohle podivné zboží.
Přístroj ho na hlavě tíží, ale jinak nic necítí. Žádnou bolest nebo nepříjemný pocit. Jen chlad kovu.
Jen srdce mu buší o poznání rychleji. Jde mi o všechno! Musím prodat! Vyřeší se tím všechny moje problémy. Mám hlad. Potřeboval bych se najíst. Dostat aspoň nějakou korunu. Stačila by ta nejnižší taxa.
Prodavač mezitím sleduje přístroje před sebou. Jsou v další místnosti za kabinkami, takže z toho nemůže nic vidět. Najednou k němu přišel další muž a sundal mu nepříjemnou zátěž z hlavy.
"To už jsem hotový?" Podíval se na chlápka s vyděšeným výrazem.
"Ano, pane. Nemusíte se bát. Jsme spokojeni. Nabízíte prvotřídní zboží. Zařadíme ho do nejvyšší kvality. Pojďte, sepíšeme smlouvu."
-
Nemůže tomu uvěřit. Pod paždí svírá koženou tašku plnou peněz. Peněz za jeho fantazii!
Prodavač se mu uklonil a přidržuje mu dveře. „Děkuji a na shledanou!“ zahlaholil.
„Také vám děkujeme a na viděnou,“ odvětil muž držící dveře i ten od pultu.
Vyšel ven.
Nikdy netušil, že má u sebe takovou hodnotu. Měl jsem to vědět dříve! Bylo to tak snadné a trvalo to jen chvíli. Vůbec nic jsem necítil. Jen ke konci takové slabé píchnutí ve spáncích a v zátylku. Každému to doporučím. Kdoví, proč mi o této možnosti výdělku nikdo neřekl? Musí sem chodit prodávat a kupovat mnoho lidí. Regály mají plné.
Před krámkem zastavila černá limuzína. Řidič otevřel zadní dveře. Vystoupil z nich muž. Podívali se na sebe. Muž něco nasupeně zamumlal a zmizel v krámku.
Á asi přijel kupec. Třeba si vybere zrovna tu moji. Kdo ví.
Otočil se a odchází tím samým směrem, co sem přišel.
Co se to jen stalo?
Špinavé a oprýskané domy lemují ještě špinavější ulice. Všude se válí množství papírů, lahví zbytků jídel. Vítr rozfoukává ohýnek, který zapálil špaček z cigarety. Vyhnal z úkrytu početnou skupinu potkanů. Kličkují po chodníku.
Před jedním oknem je dřevěná ohrádka. Visí z ní seschlý muškát. Okenní tabulky jsou všechny stejně neprůhledné. Šedavý nános je na všem. Zdá se mu, že i na lidech. Všichni někam neustále spěchají. Mají nepřítomné pohledy. Vzájemně se na sebe mračí.
Na rohu ulice stojí stará prostitutka. Řídkými, věčným barvením zničenými vlasy, jí prosvítá růžová lebka. Má na sobě blůzu bez rukávů a krátkou sukni. Materiál jejích šatů je namáhán jejím přetékajícím tukem. Neforemné ruce a nohy má úplně bílé. Z otylého obličeje jsou vidět jen krvavé rty. Oči má zarostlé sádlem. Prsa jí visí až na břicho.
Lačně ho pozoruje.
Kde je ta krásná slečna?
V žaludku mu zakručelo. Vzpomněl si na hostinec.
To muselo být někde jinde! Určitě jsem si spletl směr.
Dívá se oprýskanými dveřmi do zakouřené místnosti. Za několika stoly sedí opilí muži. Vyřvávají nějakou oplzlou odrhovačku. Z místnosti je cítit kouř, pivní slivky, rum a přepálený tuk. Předzahrádka se slunečníky nikde není. Jen vedle hospody je průchod do vedlejší ulice. Jeho stěny jsou vlhké. Smrdí to v něm močí.
Jde ještě kousek dál. Stále stejný obrázek. Špína. Smrad. Nenávistné pohledy.
Fuj, svět je hnusnej! Rychle nasedl do černé limuzíny, která právě zastavila u chodníku.
