Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jo, vztahy - Žití na divoko.

3. 10. 2016 13:47:49
Vztahy ženy a muže, spolubydlení, manželství - to jsou témata rozhovorů mnoha lidí, to jsou témata mnoha knih. Přidám pár rejpavých myšlenek a veselých příkladů.

"Tak jak doma?" Zeptala jsem se kamaráda, který momentálně bydlí v práci.

"Ale..." mávnul rukou," stojí to čím dál víc a víc za kulový."

"A chceš se tedy raději rozvést?" Rýpla jsem si.

"Já nemůžu." Pokrčil rameny.

"Jak to?" Podivila jsem se. „Každý se může rozvést, nežijeme ve středověku.“

"No nemůžu se rozvést a to kdybych sebevíc chtěl. Fakt. " Trošku se usmál.

Došlo mi to. "Ahááá, ty nejsi ženatej, že jo."

"Přesně tak, vezmu si prostě věci a půjdu. Zítra si pro ně jedu."

Jednoduché, elegantní, bez právníků, bez soudu. Je v dnešní době takovéto soužití řešením?

Je trochu rozdíl, být spolu na zkoušku a pak se po čase vzít, od toho být spolu a nikdy se nebrat. První varianta je častější a ze strany obou partnerů férovější. Zkusíme to spolu, a když se do roka nesežereme, tak se vezmeme. Podle odborníků bývají manželství uzavíraná ukvapeně dost nešťastná a odsouzená k rozvodu, takže takovéto chování je znakem zodpovědnosti - ovšem nikde není řečeno, že neukvapená manželství z lásky dopadnou dobře. O tomto také bylo napsáno tisíce odborných knih.

Druhá varianta - čili žít spolu od začátku s vědomím, že svatba nebude, je povětšinou volba jen jednoho z partnerů, ten druhý se prostě přizpůsobí – ať už z lásky, slabosti... jsou v tom peníze, například jeden z partnerů bere vdovský důchod - nebo se nepřizpůsobí a po čase si vezme kufry, či sbalí kufry tomu druhému.

Párů co spolu žijí a to mnoho a opravdu mnoho desítek let a nejsou manželé, tak těch nějak moc není. Ono musí o tomto soužití jako nejlepší variantě být přesvědčeni oba dva partneři a pak je vše jak má být.

Pravdou je, že partnerka - tedy povětšinou to inicializuje partnerka, nedá pokoj a ke svatbě dochází, pokud ne - nastupuje varianta - kufry.

Jinak o čem vypovídá nechuť vzít si partnera? V prvé řadě o myšlence "Třeba najdu lepší, větší lásku, a tak prostě odejdu..." Další myšlenka je: "Nemá mě jistého - jistou, tak na mě musí být hodná, hodný a poslouchat." Nebo "Nejsem přeci konvenční, normální člověk..." a obligátní " Manželství je smrtí lásky."

Takže tyto myšlenky vypovídají o sobectví a vypočítavosti? Zdá se, že ano. "Psí knížka" opravdu v právním smyslu k ničemu nezavazuje, i když ti dva žijí v jedné domácnosti. Závazek k druhému je jen věcí slušnosti. Ovšem, když v manželství chybí základní slušnost, právem se ničeho nedosáhne – snad jen rozvodu. Pokud tedy ve volném svazku má jeden partner ony sobecké myšlenky, je to prostě sobecký člověk a bude jím i v manželství a je úplně jedno jak s partnerem žije – čili psí knížka nebo oddací list, vše rovno.

Na druhou stranu, i když žijeme v moderní době, tak pozice manželka, manžel má větší váhu než, to je ta (ten) se kterou (kterým) žiji - před úřady rozhodně.

Vzpomínám si na výkřik jednoho bývalého spolužáka na srazu naší třídy. Každý barvitě líčil svůj život manželský. Dotyčný poslouchal a po čase se chytil za hlavu a vykřikl: " Ježišimarjá, já s ní jen žiju, ale jak mi tady povídáte, tak to vypadá jako bych byl taky ženatej, no to je hrůza. Ježišmarjá, co s tím budu dělat, proto jsem se neženil, abych nebyl jako vy..." Byl očividně zdrcen. Chtěl být jiný, nekonvenční a ke své hrůze zjistil, že není.

Proč se tedy brát? Je manželství mrtvá instituce pro staromilce či bázlivce nebo naopak pro čestné klaďase? O tom zítra.

Autor: Jita Splítková | pondělí 3.10.2016 13:47 | karma článku: 14.34 | přečteno: 887x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 260 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 426 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 335 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 458 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 507 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 499 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1898 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 519

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.