Z mého života - fešandy

2. 10. 2016 10:00:00
A je to tu, jako každý rok. Barevné, buclaté, plné hrbolků či hladké, kulaté, placaté, hruškovité... prostě ozdobné dýně.
urodily seurodily se (JITA)

Ujíždím na nich. Kupuju si je každý rok a pak fotím a fotím.

Každý rok si nějaké vyberu i v sámošce a každý rok u pokladny zažívám skoro to samé.

„Co to je?“ ptá se pokladní a prohlíží si sáček.

„Ozdobné dýně,“ odpovídám.

Pokladní dlouze hledá v sešitě jejich kód.

„Maruško, nevíš kód na tohle?“ Otáčí se s dotazem na kolegyni.

„Co to je?“

„Ozdobné dýně.“

„To prodáváme?“

„No jo.“

„Nevím, počkej, zeptám se.“ Druhá pokladní se otáčí na někoho do prodejny. „Karle, nevíš kód na tohle?“

Přichází mladý muž. „Co to je?“

„Ozdobná dýně.“

„To prodáváme?“

Z reproduktorů zní od AD/DC Highway to Hell, a když se otočím, vidím, že se u této pokladny najednou vytvořila fronta a cítím ty nepřátelské pohledy nakupujících. Ta stará paní těsně za mnou se mračí, úplně mi připomíná čerta. Trapně se zakřením. Nepomáhá to.

Pokladní čeká na kód. Stojím. Usmívám se. Potím se. Letos je opravdu teplý podzim.

„Ty jsou hezké,“ přerušuje zlověstné ticho paní pokladní.

„Já si je tady kupuju už roky.“

„Ano?“ projevila zájem.“ A co s nimi děláte?“

„Fotím si je,“ říkám po pravdě.

Fronta za mnou opovržlivě zafuní, ale čeká.

„A to si fotíte jen tak pro sebe?“ Zajímá se.

„Vystavuju je pak na sociálních sítích.“

„Ahá,“ usmívá se a lidi ve frontě za mnou už si mě zařadili. Magor, no jo magor. Už se nemračí.

Konečně se vrací Karel. Oznámí kód a já slibuji, že letos si je už nebudu kupovat.

„Ale to už si je klidně kupujte, napsala jsem si kód do sešitu,“ směje se. A já s letošním úlovkem mířím domů a těším se, jak si zase užiju focení.

Autor: Jita Splítková | neděle 2.10.2016 10:00 | karma článku: 13.78 | přečteno: 274x

Další články blogera

Jita Splítková

Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc

EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.

29.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 32.78 | Přečteno: 1073 |

Jita Splítková

Feministky vymknuté z kuchyní šílí

Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.

24.10.2018 v 13:59 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2299 |

Jita Splítková

Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!

Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.

19.10.2018 v 11:31 | Karma článku: 38.81 | Přečteno: 1583 |

Jita Splítková

Ó ta slova!

Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...

16.10.2018 v 14:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 356 |

Další články z rubriky Fotoblogy

Jaromír Šiša

Celoroční putování kolem Svitavy a Svratky, přes Brno až na Kníničskou přehradu,

což je zapomenutý termín, a tak srozumitelněji řečeno...Když rampluje zoncna, hodím dečmena pod křídlo, klofnu do šrajtofle pětikvalt a valím smirglem špiclovat kocóry na Prýgl...a každému je cíl naprosto jasný. Tak šup, valíme.

19.2.2019 v 8:41 | Karma článku: 27.95 | Přečteno: 440 | Diskuse

Marek Trizuljak

Pilot, kterej zahnul, je asi děsivej sluníčkář

A ještě k tomu lepšočlověk, zvláště když zahnul ráno, za východu slunce hnedle nadvakrát. Horšočlověk takové výkony nezvládne, protože ve venkovské kavárně páté cenové skupiny se to naučit nemůže :-D

18.2.2019 v 21:40 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 710 | Diskuse

Lucie Plicová

Šumavské pláně v bílé stopě "obrazem"

Běžkařské výlety ze Zadova, Kvildy, Modravy v bílé stopě po šumavských pláních patří mezi lyžařskou klasiku.

18.2.2019 v 15:21 | Karma článku: 15.30 | Přečteno: 268 | Diskuse

Lucie Plicová

Půlmaraton v Barceloně aneb po stopách Gaudího ve městě architektury

Pokud na nedělní závod přijíždíte na poslední chvíli, nemusíte mít obavy, že by vám z města něco uniklo. Trasa půlmaratónu totiž vede kolem všech velkých zajímavostí, na něž si jen dokážete vzpomenout.

18.2.2019 v 13:19 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 191 | Diskuse

Karel Boháček

Snadno se s ní loučím, mám rád žhavější (klima)

Dvě mobilovky jako loučení se zimou. Fotil jsem je, když s autem zapadl ve snéhu na lesní odbočce a čekal na pomoc s vyproštěním.

18.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 16.25 | Přečteno: 338 | Diskuse
Počet článků 185 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 640

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/

Najdete na iDNES.cz