A vous jí vlál…

Žena s vousem? Ne, není to vrcholná verze ženy podle feministek. Ovšem vousaté ženy, ty existují! Ve starověku byly oslavovány, ve středověku upalovány a v novověku zpeněžovány.  

 

Jak se stane, že žena zvousatí?

Jedná se o medicínskou záležitost zvanou hirsutismus a o něm slovníky hovoří následovně:

Nadměrné ochlupení mužského typu u žen. Ochlupení ohanbí vybíhá až směrem k pupku, na tvářích se objevují chloupky až vousy, vlasová hranice na čele ustupuje a vytváří kouty atd. Na rozdíl od virilizace nejsou přítomny ostatní známky působení mužských pohlavních hormonů (androgenů). Menstruace a plodnost mohou nebo nemusejí být zachovány podle příčiny stavu. Ta je často neznámá (idiopatický hirsutismus), předpokládá se větší tvorba androgenů nebo zvýšená citlivost tkání na tyto hormony. Ty se i za normálních okolností tvoří v malém množství v kůře nadledvin a vaječnících a mají vliv na ochlupení žen a snad i na jejich sexuální aktivitu.

V dnešní době tento medicínský problém téměř vymizel. Vousatá žena se může léčit – ať už operativně, hormonální léčbou nebo si může kořínky vousů nechat odstranit elektrolýzou. Takže se pánové nemusíte bát, že někdy na vás zpoza roha vybafne vousatá dáma. I když ve starověku byly tyty ženy velice vážené a byla jim projevována opravdová úcta. Věřilo se totiž, že vousatá žena je obdařena zvláštním darem a může být božským prorokem.

Naopak středověk a katolická církev v nich viděla čarodějnice a opékala si je v plamenech. Až doba renesance jim dala pokoj a vousaté ženy si svým vousem začaly vydělávat. Ukazovaly se za vstupné. A na závěr, doklad, že vousatost kvetla ve všech vrstvách a i urozené dámy se pyšnily vousiskem. Takovou dámou byla Margareta Parmská, nizozemská místodržitelka. Žila na přelomu 17. a 18. století a byla na své vousy patřičně hrdá. Musela to být ale zvláštní žena. Žena? Snad ano, údajně byla až neuvěřitelně krásná a bojovala ve vojsku švédského krále Karla XII. jako granátník, vlastně granátnice. Po jedné bitvě byla zajata Rusy, a světe div se, prý se stala oblíbenkyní cara Petra I. Velikého.

Pro zajímavost uvádím, jak o těchto ženách psal před víc jak sedmdesáti roky rodinný týdeník Proud:

Vousaté ženy nejsou nikterak výmyslem majetníků panoptik se zrůdami a s přírodními hříčkami na výročních trzích, jak se mnozí domnívají, nýbrž skutečný zjev přírodní, který se vyskytuje častěji, než by se myslilo. Vous, domněle jen ozdoba mužů, může zdobit i růžové tváře krásek. Přitom jest ovšem pochybné, přispívá-li tato nadbytečná okrasa k jejich půvabu. Moderní žena podniká všechno, aby se zbavila vousů, které považuje za zohyzdění. K tomu jsou určeny ústavy krásy, které se neomezují jen na pěstění pleti, nýbrž pasou po každém zbytečném vlásku, aby jej nemilosrdně vyrvaly. Ale to nezmění nic na skutečnosti, že jsou vousaté ženy už od nepaměti, že vousatost něžného pohlaví je tak stará jako historie lidstva. Již na starých egyptských reliéfech učenci rozpoznali obrazy žen s vousy. Proslulý je především obraz královny Hačepsut (Hatsopsiton) z 18. dynastie v Thébách. Objevuje se na reliéfu ozdobena jsouc jedině hustými vousy, přistřiženými podle módy. Také v starém Římě byly vousaté ženy obyčejným zjevem. Jeden se zákonů na dvanácti deskách zakazuje ženám výslovně oškrabovati si tváře a vznikající chmýří nějak odstraňovati. I samu Venuši představovali si v určitých dobách s vousy. To nás může zvláště zajímati, poněvadž tato bohyně zosobňovala pojem krásy a dokonalosti. Na ostrově Cypru bývala Venuše ze starověku v podobách soch vždy jen jako vousatá, tak ji také uctívali. Z Cypru se dostala představa vousaté Venuše později do Říma a také v tomto městě požívala bohyně Venuše úcty, ač je nám – jako vousatá – nesnadno představitelná. Z pozdějších epoch se nám zachovaly hojné doklady o vousatých ženách. “Byla něžná a cituplná,” praví kronika o jedné z vousatých žen. Oběma těmito vlastnostmi i krásnými vousy proslula paní Helena Antonia, narozena roku 1560 v Lutychu. Kroniky o ní praví, že se honosila opravdovým plnovousem, který vlál za chůze. Nicméně si zachovala pravé ženství, počet jejích milostných dobrodružství nebyl nikterak chudičký. Muži mívají mnohdy podivné záliby. Belgický učenec dr. Charoot napsal dokonce obsáhlou biografii Heleny Antonie. Ze svých studií učinil závěr, že jsou vousaté ženy v podstatě dobromyslné a že jsou slušného charakteru. Paní Helena Antonia prý byla vzor mírnosti a kromě toho ji zdobil cit…

Tolik zpráva z tisku – ani v dnešní době (krom jinak psaných jmen) jí nelze faktograficky nic vytknout, kosmetické ústavy depilují o sto šest i v XXI. století.

Nejslavnější vousatou ženou byla a asi jí už i zůstane Clementina Delaitová (1865–1939), kavárnice z francouzského Thaon-les-Vosgues, její sláva byla taková, že v roce 1969 jejím jménem nazvalo městečko Thaon muzeum.

Ovšemže tyto vousatice byly vždy pokládány za ženy, a ženami byly se vším všudy včetně hormonů a ani je nenapadlo předstírat, že jsou muž. Jak to bylo s egyptskou panovnicí Hatšepsovet, to nevíme, říká se, že ta se za muže vydávala, a že to byla lesbička. Spíš si myslím, že si nasazovala vousy prostě jen pro formu – byla přeci faraon a ten musel mít bradku, byla to jeho insignie, jako koruna.