Je nutné zlidštit stroje…

16. 08. 2016 8:00:00
Skoro celý den obchází jemu zcela neznámé město. Než do něj vejde, chce si ho nejdříve pořádně prohlédnout a ubezpečit se, že mu tam nic nehrozí.

Okruh měl téměř dokončen, když narazil na legrační malé domečky na kolech. Každý má jinou barvu. Kolem nich je množství lidí. Stojí a v úžasu se dívají na pestře oblečené ženy a muže. Ti předvádějí různé velmi obtížné cviky, ukazují zvláštní zvířata. A jiní zase divákům nabízejí jídlo a nápoje. Všichni se na sebe usmívají.

Je nadšen. Prohlíží si lidi, zvířata a ani si nevšiml, že už je ve městě.

Přišla k němu jedna z pestře oblečených dívek. Podává mu na tácku nějaké jídlo. „Vezmi si také. Jistě máš hlad.“ Poděkoval ji. Další z dívek mu hned podala sklenici se žlutavým nápojem. „Vezmi si pití. Jistě máš žízeň.“

Byl překvapen štědrostí těch lidí. Ochutnal jídlo a napil se. Vše bylo skvělé. Obzvlášť lahodně natrpklý nápoj. Začal se usmívat. Když dopil, přišla hned některá z dívek a přinesla mu další pohárek. Všiml si, že tak jednají s každým. Jen když chtěl znovu jídlo, dívka ho, sice s úsměvem, ale rázně odmítla, "nezlob se, ale jídlo dáváme každému pouze jedno."

Hlava se mu nějak divně motá. Sedl si k ostatním. Dívky stále nosí nápoje.

-

Pomalu se začíná probouzet. Hlava ho nesnesitelně bolí a žaludek má jako na vodě. Chce pohnout rukou. Jde to nějak ztěžka.

Trvalo mu dlouho, než si všechno uvědomil. Stojí spolu s ostatními ve velké hale. Přes svoji silnou skleněnou helmu, rozeznává jiné helmy a v nich tváře ze včerejška. Někteří se ještě i smějí. Vypadá to hrůzně, ty rozšklebené obličeje ve skleněné kouli. Kolem je cítit vazelína a olej. Vtíravé bílé světlo bodá nesnesitelně do očí. Je velice intenzivní. Vyvolává v něm chlad. Rozhlédl se po svém těle. Nevěřícně se prohlíží. Jeho ruce jsou vtaženy do dvou dlouhých kovových ramen. Ta jsou díky kloubové konstrukci maximálně pohyblivá všemi směry, jako normální lidská paže. Zakončují je různé obráběcí nástroje, ale i všelijaké držáky, přísavky, brusné a řezné kotouče, stříkací pistole naplněné barvami. Zkusil ohnout palec a na konci se začala hýbat jedna z brusek. Dívá se apaticky na rotující kotouč. Nic jiného, než „Musím pracovat“, ho najednou nenapadá.

Tělo má vklíněno mezi dvě stěny ze zvláštního hřejivého pěnového materiálu, který věrně kopíruje jeho tvary, takže ho nikde nic netlačí. Nohama se dotýká řady pedálů. Nevidí si na ně, ale zdá se mu, že i je má prodloužené. Zaregistroval i množství hadiček a kabelů, které vstupují do jeho těla a hlavy. Jednou proudila nažloutlá tekutina, jinou červená. Něco se stalo i s jeho očima, vidí tak ostře, jako by se díval přes silnou lupu.

Přišel povel z centra. Naváží k němu neopracovaný materiál. Hýbe rukama a nohama. Stále rychleji a rychleji. Běžící pás od něj odebírá hotové součástky. Nevnímá čas. Po určité době se prostě na povel velínu zastaví. V přestávkách mu do těla hned začne proudit výživa.

Poslední kapka a znovu povel. Očima musí přesně hlídat sebemenší odchylku. Není to zas až tak náročné, pro každý výrobek má matrici promítanou na sítnici... naučil se to brzo, za chybu dostává silné elektrické šoky.

-

Přestal normálně uvažovat. Myslí jen na obrábění materiálu. Někdy se mu ve snímaném obraze mihne postava v neuvěřitelně barevném kostýmu. Zkontroluje jeho výkonnost.

Z dálky slyší slova: „Ten je dobrý. Toho ještě dnes nevyřadíme. Ale budou potřeba noví za támhlety dva... Nějak se brzo opotřebují, no ještě štěstí, že jsou tak laciní, víš, co by stál umělý robot? A přitom nikdy není tak inteligentní jako oni..."

Autor: Jita Splítková | úterý 16.8.2016 8:00 | karma článku: 9.22 | přečteno: 116x

Další články blogera

Jita Splítková

Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc

EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.

29.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 32.78 | Přečteno: 1073 |

Jita Splítková

Feministky vymknuté z kuchyní šílí

Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.

24.10.2018 v 13:59 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2299 |

Jita Splítková

Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!

Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.

19.10.2018 v 11:31 | Karma článku: 38.81 | Přečteno: 1583 |

Jita Splítková

Ó ta slova!

Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...

16.10.2018 v 14:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 356 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Herda

Větroplavec

Plachtaření nemusí být jen sport a zábava. Stačí v pravý čas napnout plachtu a člověk se může stát třeba i císařem.

19.2.2019 v 9:14 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 167 | Diskuse

Jan Paroubek

Jak máme vychovávat děti, když nevíme, co mají mezi nohama. "Viďte, paní učitelko."

Někdo má pindíka, jiný ferdu či ferdíčka, další má zase frantíka, jeden chlapeček měl dokonce údíka. Jenom náš syn měl penis. A to byl neskutečný průšvih a trapný boj s paní učitelkou v mateřské školce.

18.2.2019 v 16:02 | Karma článku: 43.05 | Přečteno: 4988 | Diskuse

Marek Ryšánek

Blahoslavení chudí, hladoví, plačící? Z nouze ctnost?

blahoslavení chudí, hladový, plačící. Co je na tom tak povznášejícího aby člověk trpěl? Nedělá Ježíš z nouze ctnost? A jak dojde k onomu nasycení? Proč se tito lidé budou smát?

18.2.2019 v 11:18 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 383 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ve slabé chvilce

Opět dávám do placu jeden anglický sonet. Jak mi o něm kamarád řekl, je váhavý, dvojznačný a zdráhavý, což jistě někam směřuje, ale on se neodvažuji říci kam a já to nevím. Jisté je, že vtipkovat se někdy nevyplácí.

18.2.2019 v 10:49 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 224 | Diskuse

Jan Jurek

Máš mé požehnání ...

"Už do té školy chodit nechci." "Dobře, ale co tedy chceš? Přece toho nemůžeš jen tak nechat. Docela ti to tam jde. Učitelé si na tebe nestěžují, máš solidní výsledky ..." "Nebaví mě to, necítím se tam dobře." "A kam bys chtěl? ....

18.2.2019 v 8:29 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 521 | Diskuse
Počet článků 185 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 640

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/

Najdete na iDNES.cz