Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co předcházelo stírání rosy na kolejích II.

31. 03. 2016 10:00:00
Dobrá věc se musí prosadit a lidi ji určitě musí chtít. Omyl. Cesta k železnicím vedla přes boj se starou dopravou - čili majiteli průplavů, až po úplatky senátorům.

předchozí díl http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=501109

Konečně pod párou

Je zvláštní, že jméno muže, který se tak zasloužil o parní železniční dopravu, už zná málokdo.

Na moji otázku: "Víš kdo je Richard Trevithick ?" Odpovídali kladně pouze lidi z technických oborů a ještě ne všichni. Smutný osud geniálního konstruktéra, jen v městečku Camborne si ho každoročně připomínají. Vždyť je proslavil.

Richard Trevithick se narodil 13.dubna 1771, (Illogan, Cornwall) a zemřel 22.dubna 1833, (Dartford,Kent).Byl to normální celkem dost zlobivý kluk, kterého zajímaly jen dvě věci - matematika a parní stroje.

Čím se Richard Trevithick zasloužil o železniční dopravu? Lokomotivou. V roce 1801 zkonstruoval první silniční lokomotivu - sám tato svůj dopravní prostředek nazval. Stroj skutečně jezdil po ulicích města Camborne a lidé se divili, báli nebo se nechali svézt. Najednou vezl až 12 lidí a tím se stal prvním člověkem na světě, který uskutečnil hromadnou dopravu parním vozidlem.

Jeho první - už železniční stroj, vznikl podle "pověstí" jako výsledek sázky. Jedna z verzí zní následovně: V roce 1803 přijel tehdy už jako úspěšný konstruktér vysokotlakých parních kotlů do Pennydaranu v Jižním Walesu a místní těžař Hill se s ním vsadil o 500 liber, že se mu nepodaří vytvořit pro místní důlní železnici parní vůz schopný utáhnout 10 tun. Hill sázku prohrál. To se říká a pravda je, že lokomotiva s nápravou poháněnou soustavou z ozubených kol "tram waggon" vyjela 21.2.1804 na trať a utáhla 26 tun, ale byla těžká a koleje se brzo pod ní rozlámaly.

Další Trevithickova lokomotiva byla moc lehká, čili zase neúspěch. Třetí se jmenovala "Chyť si mě, kdo můžeš" a na kruhové dráze vozila pasažéry - byla tedy něco jako pouťová atrakce.

Snad takovou zajímavostí na závěr povídání o geniovi může být, že druhá lokomotiva byla vytvořena pro dřevěnou dráhu ve Wylamu a táhla vagóny kolem domku, kde se narodil George Stephenson - jeho úspěšnější soupeř.

Kladem těchto tří lokomotiv bylo, že jezdily sice pomalu, ale se značným zatížením na hladkých kolejnicích a i kolech.

Druhý otec, ale vlastně...

Tohoto muže nazývají otcem parostrojní železnice. Oprávněně? Před ním bylo tolik inženýrů a jejich lokomotivy a jeho samotného inspiroval Trevithick a použil i některé jeho nápady. Prostě byl to první muž, kterému lokomotivy jezdily rychle, spolehlivě a desetiletí, a který ovšem i zakládal železniční trati.

Vynalezl návěsti, výhybky, točny... založil továrnu na výrobu lokomotiv, které vyvážel do celé Evropy. Ano, je to otec železnice. Kdo? Další z řady geniálních konstruktérů. George Stephenson (9. června 1781, Wylam - 12. srpna 1848, Chesterfield)

O Georgovi nekolují žádné vtipné školní historky. Byl vzorný žák? Nebyl, nebyl vůbec žák. Od dětství musel pracovat a vzdělávat se mohl začít až v sedmnácti letech ve večerní škole, když měl zabezpečený určitý výdělek jako strojník. I bez škol byl George rozený praktický strojní inženýr a konstruktér. Jeho lokomotivy jsou poměrně známé, takže v rychlosti si je představme:

Své třiatřicetiny opožděně oslavil v roce 1814 úspěšným předvedením své parní lokomotivy "Milord". Ta na kolejích postavených do svahu utáhla osm vozů s nákladem 30 tun. Jenže byl tu malý problém, lokomotiva se podobala rozzuřenému draku funícímu a místo plamenů vypouštějícímu páru do všech stran a děsila jak zvířata, tak lidi. Otec železnice nic nevzdal a použil Trevithickův nápad odvádět páru z kotle komínem - drak se změnil na pobafávající stroj a navíc komínem zvýšil tah - tím dosáhl rychlejšího spalování uhlí a tím i vyššího výkonu kotle.

Za devět let po prezentaci své první lokomotivy Stephenson vyprojektoval první veřejnou železniční trať na světě určenou pro osobní dopravu. Vedla mezi britskými městy Stockton a Darlington v délce 39 kilometrů a jezdily na ní jeho lokomotivy pojmenované Pohyb - čili "Locomotion". Do provozu byla uvedena v září 1825... ovšem největší dílo a sláva na něj ještě čekaly. Na něj i jeho syna Roberta, který na rozdíl od otce měl i technické univerzitní vzdělání.

Cesta k slávě, k vítězství přes mediální bitvy a staré pořádky

Manchester a Liverpool - dvě anglická průmyslová města - jedno plné tkalcovských továren a druhé přístav. Spojovaly je dva průplavy a v tom byl kámen úrazu - průmyslníkům zdlouhavý převoz bavlny a zboží už v devatenáctém století přestal vyhovovat. Navíc majitelé průplavů se chovali velmi arogantně - jelikož neměli konkurenci, mohli se to dovolit. Naštvaní kupci a průmyslníci našli řešení. Už v roce 1821 obchodník Sandars informoval své kolegy o výhodách důlních železnic a založil výbor zájemců a sjednal s podnikatelem uhelných železnic Jonesem provedení předběžného zaměření pro projektovanou železnici mezi oběma městy.

Jenže to se nelíbilo majitelům průplavu a začali boj - podplatili tisk, některé členy parlamentu, rychtáře, faráře a začali proti železnici štvát lidi. V novinách se neustále psalo o škodlivosti železnic. A pokud vyšli zeměměřiči do terénu, byli napadeni nemyslícími obyvateli, které proti nim štvali jejich místní loďaři a velkostatkáři podplacené autority.

Nakonec železnice boj vyhrála - rozdali se její akcie vlivným poslancům v parlamentu a jednomu z majitelů kanálů. Projektem a výstavbou byli pověřeni otec a syn Stephensonovi. Než se začalo stavět, zažili oba dva ještě hodně strkanic o železniční dráhu, ale nakonec se podařila.

Dráha byla a začaly boje o lokomotivy - Stephenson na ní chtěl mít parní stroje, ale majitelé dráhy nesouhlasili ... a opět se v tisku objevily články a vědecká pojednání dokazující

"zhoubný vliv parního provozu na chov dobytka, chov bažantů a lišek, i na slepice, které přestanou nést vejce..."

Nakonec parní lokomotivy vyhrály i u vedení a akcionářů společnosti a byla vypsána soutěž o cenu 500 liber - které dostane konstruktér nejlepší lokomotivy. Zadání bylo - neměla být dražší než 550 liber, měla utáhnouti 20 tun rychlostí 16 km za hodinu při tlaku páry nejvýš 3,5 atmosféry, směla vážit méně než šest tun. Pro spravedlivé a objektivní posouzení strojů byla určená jako závodiště tří kilometrová část trati u vesnice Rainhillu.

Stephenson, aby splnil zadání hmotnosti lokomotivy, musel vyřešit problém uspořádání topeniště a kotle - aby lokomotiva byla lehká, tak musel mít malou výhřevnou plochu -jenže tím pádem nemohl docílit vyššího tlaku páry. Řešení se našlo - dalo by se říci, že do děje jako Deus ex machine vstoupil tajemník vystavěné dráhy Henry Booth - a poradil Stephensonovi

místo toho, aby vkládal do plamenů trubky, jimiž protékala voda; aby kotel naplnil vodou a trubkami vedl plameny a horké plyny do komína, tedy opačně než u strojů původních. Dobrá rada nad zlato - tlak páry se opravdu zvýšil. Úředník Booth vynalezl trubkový kotel, který byl u parních lokomotiv používán až do konce jejich éry.

Na start

Slavný závod lokomotiv na dráze u Rainhillu se začal 6. října 1829 a na startu stály čtyři stroje:

Stephensonova „The Rocket” (Raketa),

Braithwaiteova a Ericksonova „The Novelty ” (Novinka),

Hackworthova „The Sans Pareil ” (Nevyrovnatelná) a

Burstallova „The Perseverance ” (Vytrvalost).

Závod probíhal několik dní a jediný stroj, který byl včas připraven, byla Raketa - hned při předběžných zkouškách 6. a 7. října projela trať s 30 cestujícími usazenými v připojeném voze rychlostí až 40 km za hodinu.

Ve hlavním závodě 8. října dosáhla Raketa rychlosti - 46 km za hodinu, což v této době bylo pokládáno za závratnou rychlost.

Novinka i Nevyrovnatelná měly technické potíže a musely do opravy. Závod vyhrála Raketa.

Stephenson rozradostněný vítězstvím ještě jednou sám projel na své lokomotivě trať a dosáhl rychlosti 56km/h. Tímto závodem lokomotivy definitivně zvítězily a začala éra parní železnice.

Vzlet a pád páry

Po vystavění a uvedení do chodu trati Liverpool - Manchester, pak to šlo ráz na ráz, jedna země po druhé začala stavět své železnice. Jejich příběhy a příběhy lidí kolem nich jsou si tak podobné - nejdříve zatracování, opovržení, výsměch, a strach z neznámého, výhrůžky a pak oslavy, nadšení a posmrtné stavění soch průkopníkům železnic.

Vzdálenosti se zkrátily, při železničních uzlech - jako ve středověku u brodů, vyrostla města. Svět se díky železnici změnil - vše najednou bylo rychlejší, jednodušší a lidé dostali možnost cestovat i jen pro zábavu za poznáním..

Je zajímavé, jak se výstavbě železnic poměrně dost bránily takové velké státy jako třeba Rusko. V Krymské válce (1853-1856 - válka Ruska s koalicí Velké Británie, Francie, Turecka a Sardinie o přístup k Bosporu a Dardanelám, o uplatnění vlivu na Balkáně a rozšíření pozic na Blízkém a Středním východě). si car Alexandr II. pozdě uvědomil, jaký handicap pro stát je, nemít vybudovanou síť drah. Vlastně to jim prohrálo válku - kdyby neměli obtíže se zásobováním i dopravou vojsk při obležení Sevastopolu, kdo ví jak by vše dopadlo možná by vyhrálo Rusko.

Po roce 1856 se pozdě, ale přece začaly stavět dráhy i v Rusku. Jenže jiné než v Anglii a Evropě - jejich odlišnost byla v rozchodu kolejnic - zde byly stavěny širokorozhodné dráhy (1535 mm ). Bylo to strategické řešení - aby ve válce nepřítel nemohl se svými vlaky používat jejich tratě. Tento rozchod používají ještě ve Finsku a Baltské státy.

- - -

Jak to vypadalo za mořem? V roce 1830 měly Spojené státy severoamerické jen 37 kilometrů železnic, v roce 1880 už 131 000, v roce 1931 to bylo 402 000. K číslům netřeba nic dodávat, mluví sama za sebe.

10. května 1869 je památný den amerických drah - ten den totiž zatloukl generál Dodge u stanice Promontory ve státě Utah hřeb z ryzího zlata do cedrového pražce. Proč? Byl to ten úplně poslední hřeb použitý při stavbě první americké železnice, spojující břehy dvou oceánů, Atlantického a Tichého.

- - -

Konec, neplačte pro ni

Muselo to jednou přijít. Nic netrvá věčně v roce 1895 byl v Baltimore (USA) otevřen první úsek elektrifikované železniční trati. Pára sice ještě bude nějaký čas na dráze u moci, ale už ji pomalu zvoní hrana.

V roce 1903 - Křižík otevírá první elektrifikovanou trať u nás - Tábor - Bechyně.

Ještě hodně let pobafávaly parní lokomotivy i vedle těch elektrických či dieselových, definitivní konec nastává v šedesátých letech.

Například v zemi prvních železnic a lokomotiv v Anglii byla většina parních lokomotiv stažena do konce šedesátých let.

U nás - tedy tehdy v Československu, byl definitivně ukončen parní provoz v roce 1980.

ale na páru nejde zapomenout :)

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 31.3.2016 10:00 | karma článku: 15.42 | přečteno: 317x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 334 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 458 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Rychlejší než světlo – existuje nadsvětelná rychlost?

Rychlost světla je limitující rychlostí. Žádná informace se nemůže pohybovat rychleji než světlo ve vakuu. Přesto existují podmínky, kdy mohou mít částice hmoty nadsvětelnou rychlost. (délka blogu 5 min.)

23.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 321 | Diskuse

Dana Tenzler

Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

19.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.73 | Přečteno: 629 | Diskuse

Pavel Suk

Mochovce – jaderná elektrárna, nebo past na peníze

Dnešní článek bude věnován slovenské jaderné elektrárně Mochovce, která je ve výstavbě již od roku 1981. Podle plánů měly být v komplexu 4 jaderné reaktory VVER-440 ale během let došlo k událostem, které vedly ke zpoždění výstavby

18.10.2017 v 20:02 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 299 | Diskuse

Marián Kapolka

Polemiky o evolúcii-8.Bunkový genóm ako báseň. Posunieme „hranice“ života?

Ukázalo sa, že na procesy genetických zmien je možné, ba nutné, aplikovať princípy informatiky a kombinatoriky. Aké sú niektoré závery týchto empirických vied pre biológiu? - Je živá už molekula RNA? Kde vlastne začína život?

16.10.2017 v 17:08 | Karma článku: 7.43 | Přečteno: 109 | Diskuse

Jan Fikáček

Dnešní fyzice chybí.... více fyziky, aneb proč je matematika někdy fyzikálně slepá

Matematika je náš nejlepší "smysl", kterým vidíme nejhlouběji do světa elementárních částic, či nejostřeji do minulosti vesmíru. Tento superiorní "smysl" má ale, bohužel, i své "optické klamy" a nedostatky.

16.10.2017 v 9:07 | Karma článku: 23.39 | Přečteno: 576 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 519

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.