Co předcházelo stírání rosy na kolejích I.

Koleje jsou dnes symbolem romantického cestování a určité životní volnosti. Je to paradoxní, že něco tak pevně daného a stálého, jako železniční dráha znamená svobodu.

Je to logické - samotná cesta je přeci svoboda. Sednete na vláček a za pár hodin, dní jste úplně jinde… ráno stojíte na kolejích, mlha se zvedá a vy jste v cizím kraji a v mozku si přehráváte příhody lidí, co vám vyprávěli během jízdy…

Mnoho umělců i filosofů opěvovalo železnici jako posla mezi lidmi i národy, jako "trubadúra" přinášejícího zprávy a přivážejícího potřebné věci, sjednocujícího národy a rozvážejícího pokrok - tak tomu v 19. století - době rozmachu železniční dopravy, skutečně bylo… a začalo to?

Jak vlastně lidstvo došlo k vynálezu kolejí?

Zřejmě jednoduše - prostě napršelo a v hliněné cestě kola vozů vytvořila brázdy a člověk následně přišel na to, že se lépe jede ve vyjetých rovných, všude stejně hlubokých rýhách.

Mezi prvními, kdo vytvořil cesty s "kolejnicemi" byli samozřejmě Řekové - jak jinak. Jejich posvátné cesty, které spojovaly chrámy a hrobky, byly opatřeny kolejemi. Jenže tyto koleje byly pouhé zářezy do kamene, vzdálené od sebe 1,625 metrů - což byl rozchod kol řeckých vozů.

Rýhy - koleje byly na dně vysypané pískem a oblázky, aby kola nezapadávala do bahna, nedrncala a jízda tak byla plynulejší a pro tažná zvířata tím pádem méně namáhavá - tedy i rychlejší. Povozník pak mohl vozy i více zatížit. Čili koleje omezily možnosti jet mimo cestu, ale zato přinášely a dodnes přináší výhody: zkrácení přepravního času a možnost zvětšení přepravní kapacity.

Později se na výhody kolejnic zapomnělo, objevují se až ve středověku v dolech. Ovšem už jako primitivní kolejnice, ne rýhy do země či kamene.

Koleje pod zemí

Středověk byl z našeho pohledu krutý, ale co se týká problematiky lidských práv - přeci jen byl o poznání osvícenější než otrokářství. Neexistence otroků donutila například provozovatelé dolů přijímat vynálezce, kteří neustále zdokonalovali čerpadla, zdviháky a důlní dopravu. V patnáctém století se v dolech objevují kolejnice. Máme o tom důvěryhodné historické záznamy.

V roce 1550 Šebestián Münster dokončil knihu „Cosmographey” - popis všech zemí, knížectví a panství Říše římské říše. Nejednalo se o filosofické rozplývání se nad velikostí říše, ale autor zde popisoval, co vše při cestování opravdu viděl. Šebestián v rámci popisné dokonalosti svého díla vlezl i do dolů v Alsaském Leberthalu (založeny v roce 1525).

Zde zůstal stát v údivu nad důlními vozíky - hundy, které horníci posouvali po dřevěných trámech.

Vozíky dostaly název "hund" - z důvodu, že jejich kolečka jedoucí po dřevě vydávala nepříjemný skřípavý zvuk podobný psímu vytí.

Z podzemí na světlo.

Koleje se z dolů nedostávaly až tak snadno, nejdříve prošly několika nutnými úpravami.

Koncem 16. století se kolejová důlní doprava dostala i do Anglie a zde ji jako novinku začali více "opečovávat" a rozvíjet. Už v roce 1602 H.Beaumont postavil dřevěné koleje na povrchu - vedly z uhelného dolu ve Wollaton Hallu k řece Trent. Místo lokomotivy vozíky - zárodky vagónů, táhli koně. Byla to tedy první koňská dráha.

Kolem roku 1716 se dřevěné koleje začaly pobíjet plechem.

Jelikož samozřejmě i oplechované trámy se bořily do země a rozjížděly se, muselo někoho prostě napadnout, aby podélné trámy spojil příčnými prahy pomocí hřebů. V první polovině 17. století na to skutečně přišel northumberlandský těžař Beaumont.

A na scénu přichází železo

Rok 1738 je ve všech historických písemných dokumentech zmiňován jako rok, kdy byla na koleje použita litina. Ještě to není ten klasický kolejnicový materiál - železo, ale už se k němu blížíme.

Je to 242 let, kdy v železárně odlili první už skutečnou kolejnici - bylo to přesně 13. listopadu 1767. Jak se tato událost přihodila? Velmi zvláštně a přitom obyčejně. V tomto roce došlo ke krizi odbytu železa. Nadvýroba železa z něj učinila neprodejný materiál. Co s tím? Hodně bezesných nocí možná zažil spolumajitel hutí v Coalbrookdale jménem Reynold, ale přišel na jednoduchý a geniální nápad. Železo vnutí dolům - bude jim dodávat trámce pro jejich uhelné dráhy. Jeho kolejnice měla profil do písmene "L", byla metr dlouhá a deset centimetrů široká s patkou na vnitřní straně. Mělo to být dočasné řešení, jak se zbavit zásob železa. Nikdo nevěřil, že by se železné kolejnice vyplatily a ujala se jejich výroba a hlavně používání. A ono ano. Po nové hladké dráze vozy jely plynuleji, lehčeji… nebyly už žádné rozdrcené trámy … tak vznikla železnice...zatím na rozvoz rud a uhlí, s vagóny taženými koňmi, ale byla to už železnice.

Až v roce 1801 je v Anglii zahájen provoz na první veřejné koňské železnici z Croydonu do Wandsworthu na Temži v londýnském hrabství. Nejdříve dráha měla sloužit k přepravě uhlí a obilí i jiného zboží do Londýn a z Londýna a po roce byla přeprava věcí rozšířena i o přepravu lidí.

Koně i vůz musel mít přepravce své a zaplatil pouze poplatek za použití kolejí.

zítra - Konečně pod párou