Co je dobrý skutek?

10. 03. 2016 10:00:00
Před lety jsem slyšela jednu krásnou pověst o spravedlnosti a zjistila, že v různých variantách se vyskytuje u více národů - znají ji Bulhaři, Rusové, Fini. Možná vás také pobaví, proto si ji dovolím poněkud po svém převyprávět:

Žil v dávných dobách v horách jeden opravdu velmi krutý hajduk čili zbojník. Nespokojil se s tím, že člověka obral o majetek, nebyl to žádný humanista, člověk v tísni ani politicky korektní stát, ale úchylný sadista, takže dotyčného ještě bestiálně zavraždil. A počet mrtvol na jeho kontě se neustále zvětšoval. Když měl, tento středověký masový vrah, 99 obětí něco se v něm zadrhlo a úchyl se dal na pokání. Přilezl po kolenou k popovi a velmi naříkal, jak to zbabělci bez mozku umí, co prý má dělat, aby byl spasen a nesmažil se v plamenech pekelných. Pop se nejdříve šíleně vyděsil, ale když se ujistil, že se opravdu jedná o zlosynův náboženský coming out, usedl vedle hříšníka a vyslechl ho.

Po zpovědi se církevní pracovník zamyslel a potom mu řekl, že podél cesty, kde vraždil, musí vysadit ovocný sad a zelinářskou zahradu. Nu a o tu zahradu se musí starat a úplně všechny pocestné zvát na plody své práce a obdarovávat je jimi. Jak vidíte zahradničina je popem brána jako práce pro vrahy.

Nezdá se vám trest přiměřený? Není, ale pop měl pro hajduka ještě jeden úkol - měl vzít z ohniště oharek - a takovouto větvičku zasadit ohořelou částí do země ve svém sadu. Každý den měl oharek zalévat. Mělo to jen jediný háček. Vodu musel nosit v ústech. Až se větvička ujme a zazelená, bude to znamení, že jeho hříchy jsou odpuštěny. Některé spravedlnost má vrahouny nějak v oblibě - tohle přeci není žádný velký trest - pracovat. Nebo práce je trest? Co jsme potom skoro všichni udělali, že ano? Neodbočujme a pojďme sledovat tu lidskou bestii.

Zbojník zasadil sad, zřídil zeleninovou zahradu a na plody své práce zval každého, kdo šel kolem. Nikdo neodmítl, kdo by se snažil odporovat masovému vrahovi? Každý si odnášel zeleninu a ovoce a bez újmy odcházel pryč.

Plynuly roky, pocestní se od něj vraceli domů živí a se zdravou stravou. Vrahoun nosil v hubě vodu na oharek, který se nezazelenal a nezazelenal. Bodejť! Tak malý trest a ještě by se mu i uhlík ujal. Léta běžela a jednoho dne sedí bývalý lapka, nyní zahrádkář a sadař ve svém království a vidí, jak po cestě jede na koni muž. Jel, jakoby ho někdo honil, ale byl sám, nikde nikdo. Hajduk, dle nařízení, že musí každého zvát k sobě a obdarovat, se hned za ním hnal a prosil ho, ať k němu na chvíli zajde a vezme si nějaké plody. Jezdec byl ovšem nerudný spěchající muž a po spasení toužícího zbojníka velmi hrubě odmítl. Krev je krev a náturu nezapřeš. Rozčílil se rabiát, hned viděl rudě, a jelikož nebyl odzbrojen, i když nějakou kudlu asi v sadu potřeboval, tak dotyčného neurvalce prostě prý holýma rukama zabil. Řekl si: „No co, zabil jsem jich 99, tak jich je teď sto, už je to přeci stejně jedno," a dále o tom nepřemýšlel. Jak byl za ta léta zvyklý, nabral si do huby vodu a šel zalít oharek. A? ... ano, stalo se!

Zalil oharek a on se krásně zazelenal. Kroutíte hlavou, cože je to za hloupost? Za další vraždu došel mordýř milosti? Ono není vražda jako vražda a něco není zlý čin nýbrž dobrý skutek. Vždy záleží na úhlu pohledu. Spěchající jezdec byl totiž pěkná svině, spěchal, protože chtěl překazit svatbu a to byl velký hřích. Navíc měl v úmyslu zapíchnout ženicha i nevěstu. Čili, když masový vrah zapíchl potencionálního vraha - svadbokaziče, učinil tím velké dobro. Dotyčný neměl možnost vykonat hnusný čin. Zbojník se očistil další vraždou, tentokrát tou správnou. To koukáte?

A ponaučení? Můžete být jakkoliv velký hajzl a sadista, pokud odstraníte jiného hajzla, ještě než spáchá něco ještě víc nepřípustného, než jste spáchal vy, tak je vám odpuštěno.

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 10.3.2016 10:00 | karma článku: 13.52 | přečteno: 379x

Další články blogera

Jita Splítková

Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc

EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.

29.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 32.78 | Přečteno: 1073 |

Jita Splítková

Feministky vymknuté z kuchyní šílí

Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.

24.10.2018 v 13:59 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2303 |

Jita Splítková

Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!

Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.

19.10.2018 v 11:31 | Karma článku: 38.81 | Přečteno: 1584 |

Jita Splítková

Ó ta slova!

Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...

16.10.2018 v 14:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 356 |

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 7.75 | Přečteno: 207 | Diskuse

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 36.99 | Přečteno: 1134 | Diskuse

Pavel Hruban

Hráli jsme vám a vy jste netancovali

"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.

22.2.2019 v 12:12 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 348 | Diskuse

Libuše Palková

Biafra a my

Nevím kolik z vás tuší kde je Biafra a co to vlastně je. Stručně řečeno, Republika Biafra byl státní útvar existující v letech 1967 -1970 na jihovýchodě Nigérie potlačený federálními jednotkami. A jaké to má spojení s námi Čechy?

22.2.2019 v 11:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 716 |

Bohumila Truhlářová

Za nabídku pomoci obětem sexuálního zneužití duchovními vyhazov z práce

Muž byl vyhozen z funkce církevního soudce – a jeho provinění je vskutku do nebe volající: chtěl pomáhat obětem sexuálního zneužití duchovními.

22.2.2019 v 10:45 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 339 | Diskuse
Počet článků 185 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 640

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/

Najdete na iDNES.cz