Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co je dobrý skutek?

10. 03. 2016 10:00:00
Před lety jsem slyšela jednu krásnou pověst o spravedlnosti a zjistila, že v různých variantách se vyskytuje u více národů - znají ji Bulhaři, Rusové, Fini. Možná vás také pobaví, proto si ji dovolím poněkud po svém převyprávět:

Žil v dávných dobách v horách jeden opravdu velmi krutý hajduk čili zbojník. Nespokojil se s tím, že člověka obral o majetek, nebyl to žádný humanista, člověk v tísni ani politicky korektní stát, ale úchylný sadista, takže dotyčného ještě bestiálně zavraždil. A počet mrtvol na jeho kontě se neustále zvětšoval. Když měl, tento středověký masový vrah, 99 obětí něco se v něm zadrhlo a úchyl se dal na pokání. Přilezl po kolenou k popovi a velmi naříkal, jak to zbabělci bez mozku umí, co prý má dělat, aby byl spasen a nesmažil se v plamenech pekelných. Pop se nejdříve šíleně vyděsil, ale když se ujistil, že se opravdu jedná o zlosynův náboženský coming out, usedl vedle hříšníka a vyslechl ho.

Po zpovědi se církevní pracovník zamyslel a potom mu řekl, že podél cesty, kde vraždil, musí vysadit ovocný sad a zelinářskou zahradu. Nu a o tu zahradu se musí starat a úplně všechny pocestné zvát na plody své práce a obdarovávat je jimi. Jak vidíte zahradničina je popem brána jako práce pro vrahy.

Nezdá se vám trest přiměřený? Není, ale pop měl pro hajduka ještě jeden úkol - měl vzít z ohniště oharek - a takovouto větvičku zasadit ohořelou částí do země ve svém sadu. Každý den měl oharek zalévat. Mělo to jen jediný háček. Vodu musel nosit v ústech. Až se větvička ujme a zazelená, bude to znamení, že jeho hříchy jsou odpuštěny. Některé spravedlnost má vrahouny nějak v oblibě - tohle přeci není žádný velký trest - pracovat. Nebo práce je trest? Co jsme potom skoro všichni udělali, že ano? Neodbočujme a pojďme sledovat tu lidskou bestii.

Zbojník zasadil sad, zřídil zeleninovou zahradu a na plody své práce zval každého, kdo šel kolem. Nikdo neodmítl, kdo by se snažil odporovat masovému vrahovi? Každý si odnášel zeleninu a ovoce a bez újmy odcházel pryč.

Plynuly roky, pocestní se od něj vraceli domů živí a se zdravou stravou. Vrahoun nosil v hubě vodu na oharek, který se nezazelenal a nezazelenal. Bodejť! Tak malý trest a ještě by se mu i uhlík ujal. Léta běžela a jednoho dne sedí bývalý lapka, nyní zahrádkář a sadař ve svém království a vidí, jak po cestě jede na koni muž. Jel, jakoby ho někdo honil, ale byl sám, nikde nikdo. Hajduk, dle nařízení, že musí každého zvát k sobě a obdarovat, se hned za ním hnal a prosil ho, ať k němu na chvíli zajde a vezme si nějaké plody. Jezdec byl ovšem nerudný spěchající muž a po spasení toužícího zbojníka velmi hrubě odmítl. Krev je krev a náturu nezapřeš. Rozčílil se rabiát, hned viděl rudě, a jelikož nebyl odzbrojen, i když nějakou kudlu asi v sadu potřeboval, tak dotyčného neurvalce prostě prý holýma rukama zabil. Řekl si: „No co, zabil jsem jich 99, tak jich je teď sto, už je to přeci stejně jedno," a dále o tom nepřemýšlel. Jak byl za ta léta zvyklý, nabral si do huby vodu a šel zalít oharek. A? ... ano, stalo se!

Zalil oharek a on se krásně zazelenal. Kroutíte hlavou, cože je to za hloupost? Za další vraždu došel mordýř milosti? Ono není vražda jako vražda a něco není zlý čin nýbrž dobrý skutek. Vždy záleží na úhlu pohledu. Spěchající jezdec byl totiž pěkná svině, spěchal, protože chtěl překazit svatbu a to byl velký hřích. Navíc měl v úmyslu zapíchnout ženicha i nevěstu. Čili, když masový vrah zapíchl potencionálního vraha - svadbokaziče, učinil tím velké dobro. Dotyčný neměl možnost vykonat hnusný čin. Zbojník se očistil další vraždou, tentokrát tou správnou. To koukáte?

A ponaučení? Můžete být jakkoliv velký hajzl a sadista, pokud odstraníte jiného hajzla, ještě než spáchá něco ještě víc nepřípustného, než jste spáchal vy, tak je vám odpuštěno.

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 10.3.2016 10:00 | karma článku: 12.86 | přečteno: 344x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 259 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 334 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 458 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vladimír Aim

Povolební hra na Mirka Dušína - jak se moc neumazat

Žádné volby v historii ještě nikdy nedopadly dobře úplně pro všechny. Z pohledu „většiny“ opět zvítězilo „Bratrstvo kočičí pracky“ (jako obvykle) a ti jediní správní (ti moji) jsou zase namydlení. Tak to tedy nee!

23.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Marek Renda

Otevřený dopis Karle Šlechtové

Paní Karlo Šlechtová, vaše hnutí zaznamenalo úspěch ve volbách. To vám však nedává právo veřejně zostuzovat jiné strany a jejich příznivce.

23.10.2017 v 6:58 | Karma článku: 29.39 | Přečteno: 860 |

Helena Vlachová

Tohle už není domov

Pension pro seniory, nebo také domov důchodců, nebo také starobinec. Tyto domy se dají nazvat různě, ale jedno mají společné. Už to není pravý domov

23.10.2017 v 6:12 | Karma článku: 13.15 | Přečteno: 485 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 644 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 928 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 519

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.