Osobnost, která se nikdy neomrzí. Velmi invenční geniální člověk s tolika různými zájmy. Poletoval od jedné své práce k druhé a skoro žádnou nedokončil. Ovšem nápad se cení.
Leonardo da Vinci se narodil v Anchiano u Vinci 15. dubna 1452 - a zemřel v Cloux u Amboise 2. května 1519.
Je celkem nespravedlivé, že se svět zabývá jeho Monou Lisou, neustále řeší jakoby nejdůležitější otázku: proč se tak melancholicky culí. Přitom jeho sešitům, do kterých si zrcadlově zaznamenával své originální myšlenky, se zdaleka nevěnuje tolik času, jako té namalované krásce. Ironií je, že Leonardo se pokládat hlavně za inženýra, technika, konstruktéra a ne za umělce.
V sešitcích najdeme náčrtky letadel, ponorek, potápěče, helikoptéry, ornitoptéry s pohyblivými křídly, dřevěný tank a obrněné vozidlo i automobil a nejen obrázek vozítka - domýšlel ho do detailů - čili nakreslil klikovou hřídel, převody, pružiny. Také vymyslel parní motor skládající se z turbíny poháněné parou a doplněnou o cylindr a píst, helikoptéru, kluzák, padák… bagry, frézy, stroje na řezání závitů, na broušení šicích jehel, na tažení drátů, na navíjení nití, na česání či stříhání sukna… secí stroj…vyprojektoval ideální město, Navrhoval ulice, kanály, pevnosti a mimo jiné i dvoupodlažní centrum města. Horní patro bylo určeno pro pěší a dolní podzemní patro pro povozy a dopravu. Když jsme u té dopravy, navrhl kolo - tedy kolo pro cyklisty.
V roce 1495 si do sešitu - deníku nakreslil schéma zdymadlových vrat s malými otvory, kterými měla proudit voda mezi komorami. Za dva roky řídil stavbu takového zdymadla na jednom z milánských kanálů…to jsou ty správné "záhady"! Čím vším tento člověk byl, co všechno uměl a zvládl. To je hodné obdivu a popisu. Byl malíř, sochař, architekt, konstruktér, astronom, geolog, optik, anatom, zabýval se medicínou, hydrologií a stavbou vodních děl, válečnými stroji, létacími stroji, podvodními stroji… byl i literát, futurolog… ruka mi nad klávesnicí umdlévá a musím žasnout.
Zkoumal barvy, světlo, perspektivu, let ptáků, stavbu ptačího těla a anatomii i tvar létacích orgánů, dynamickou úlohu těžiště pro pohyb ve vzduchu, odpor vzduchu a jeho proudění… "Nejprve urči směr větru a potom popiš, jak v něm ptáci zůstávají viset pouhým vyvažováním křídel a ocasu," zapsal si. Došel k názoru, že ptačí let je způsoben tlakem vzduchu na spodní plochu křídla. Podle netopýřího křídla se snažil zkonstruovat mechanické křídlo, které by do pohybu uváděl člověk. 200 let před Newtonem vlastně popsal princip akce a reakce - "Jakým tlakem působí objekt proti vzduchu, takovým působí i vzduch proti tělu."
Leonardo i jako anatom předběhl svou dobu - jeho anatomické studie jsou prostě něco úžasného, je z nich cítit, že mu nešlo jen o to rozřezat mrtvolu a udělat skici, ale skutečně pochopit co a jak v těle funguje, a proč to tak funguje. On jako první spojil pitvu se skutečným zkoumáním člověka a jeho těla. Renesanční pitvy spočívaly jinak pouze v tom, že asistent pracoval u pitevního stolu a profesor při jeho práci citoval úvahy antických myslitelů a svých učitelů. Pitva v takovémto případě byla pouze docela morbidní kulisou profesorovy samomluvy.
Leonardo píše, že rozřezal více než deset těl. Kupoval je i tajně od hrobníků a pitval opět tajně v noci - jeho počínání se nelíbilo církvi a musel přestat. Přeci jen na hranici za kacířství se nikomu nechtělo. Leonardo své studie svalů a orgánů neustále zdokonaloval, překresloval, možná, kdyby mohl pitvat dál, přišel by na víc zákonitostí a opravil by své omyly.
Asi jako první popsal propojení oka a mozku. Mechanickými modely předváděl činnost svalstva, jako první se zabýval činností mimických svalů. Jeho důsledně celostní přístup ke všem věcem a jevům a představa o propojení všeho se vším - tedy těla s přírodou a vesmírem, mu zabránil popsat a objevit krevní oběh. Myslel si, že krev lidském těle se chová podobně jako oceán ve vztahu k řekám - a tento vztah také popsal špatně. Prostě byl to jen člověk a chybovat je lidské.
A přesto Leonardovým anatomickým studiím nemůže konkurovat ani uznávaný otec anatomie André Vesalius - 1514-1564. On pitval a zakresloval své skici těl aniž by Leonardovu práci znal a ani neměl už možnost se s ní seznámit. Leonardovy kresby a zápisky tou dobou už nebylo možné vidět. Byly roztroušené mezi různými majiteli.
Jako astronom napsal Měsíc je neprůhledné a pevné těleso, a kdyby byl naopak průhledný, nepřijímal by světlo slunce. Měsíc nemá světlo sám od sebe, ale slunce osvětluje takovou jeho část, jakou vidí. Z této zářící části vidíme tolik, kolik ona vidí z nás. A jeho noc přijímá tolik záře, kolik mu propůjčují naše vodstva tím, že mu odrážejí obraz slunce, který se zrcadlí ve všech (vodách), jež vidí slunce a lunu. Měsíc je studený a vlhký. - úžasné, předpokládal to co víme, že popelavý svit Měsíce je odlesk slunečního světla od Země.
Sice konstruoval válečné stroje - obrovské kuše, balisty, katapulty, obléhací věže, vylepšoval konstrukci děl, a dokonce pro ně navrhl několik tvarů projektilů, ale jako humanista píše: …Proč nevypisuji svůj způsob, jak je možno setrvat pod vodou tak dlouho, dokud se obejdou bez potravy; nevypisuji a nerozšiřuji ho totiž vzhledem k špatnosti lidí, kteří by vraždili v hloubi moří a potápěli lodi i s jejich posádkami… Rovněž úžasné.
Dále vysvětlil volný pád jako zrychlený pohyb, detailně prozkoumal páku a jiné jednoduché stroje, definoval pojem moment sil, rozlišoval mezi třením smykovým a valivým, mezi prací a silou, zvuk považoval za vlnění podobně jako vodní hladinu, pozoroval kapilární jevy, chtěl využít menší hustoty teplého vzduchu a zkonstruovat balon. Díky experimentům, zkušenostem a praxi vyvodil základní zákon hydrostatiky (Pascalův zákon). Blaise Pascal se ho dozvěděl od Leonarda díky G. B. Benedettimu a Martinu Mersennovi.
Byl skutečný génius - sestrojil několik přístrojů a navíc i teoreticky dokázal, že nelze sestrojit perpetum mobile - v té době se totiž tímto problémem zabývalo hodně vědců.
Je paradox, že vymyslel několik vylepšení tisku, ale sám psal tuhou a ručně. Tím pádem vše co napsal byly originály a hodně z jeho spisků se díky tomu nedochovalo.
Vyčítá se mu, že pro množství zájmů nic nedělal pořádně a nic skoro nedodělal - jenže nápad, to je to co se cení. V dnešní době se podle Leonardových nákresů technici a vědci pokouší sestrojit ony stroje a přístroje a kupodivu ono to jde a funguje - dřevěný tank skutečně jede, vybavení pro potápěče přivádí vzduch, na křídle lze letět jako na rogalu … a jeho automaty?
Konkrétní stroj nám po něm nezůstal, ale nákresy ano. Podle nich pracovníci Florence-based Institute a Museum of the History of Science ve spolupráci s Markem Rosheimem a NASA, vyvinuli “digitální” verzi jeho automatu androida - rytíře.
Neexistuje zatím jediný důkaz, že by tento mechanický automat někdy byl postaven, ale byl navržen a to tak, že skutečně mohl fungovat. Tento rytíř stál vzpřímeně – což by nebyl žádný zázrak i samotné brnění bez živého obrněnce stojí v rozích hradů, ale Leonardův rytíř hýbal rameny a nohama a zdvihal hledí své helmy a zase je spouštěl. Pravděpodobně ještě lomozil svým kovovým oblečkem, jako opravdový rytíř. Leonardo mohl mít v úmyslu vytvořit tohoto rytíře jako atrakci určenou na nějakou slavnost nebo svátek.
Pro svého francouzského mecenáše - údajně prý pro dvorní slavnost Bourbonů, měl zkonstruovat lva, který sám chodil a na prsou ukazoval Bourbonský znak - opravdové rudé růže..
Zachovaly se zprávy, že k slavnosti (Il Paradiso), která se konala 13.1. 1490 v Miláně Leonardo vystavěl model hory Olympu s obřím vejcem, které se otáčelo a ve finále slavnosti se otevřelo. Na scéně se z něj "zrodilo" sedm planet a sedm figur, které představovaly Ctnost, Čest, Nymfu, Herma, Jupitera a Apolla.Všechna tato podívaná s tanci, zpěvy a automaty měla jediný účel – oslavu rodiny Sforzů. Zdá se, že jeho atrakce byly mocnými té doby žádány - čili financovány a i po technické stránce byla jejich konstrukce možná. Mechanické automaty znala přeci už Antika. Takže žádný "zázrak"- ani jeho další vynálezy nejsou nic nadpozemského, nepřirozeného - jen se díval a byl prostě génius.
Leonardo sám k tomu ve svých aforismech dodává: Ti, kdo si zamilují praxi bez vědy, jsou jako lodivod, jenž vstupuje na loď bez kormidla a kompasu, takže nikdy s jistotou neví kam pluje.
Než uděláš z případu obecné pravidlo, dvakrát či třikrát je vyzkoušej, zda pokusy dávají stejné výsledky.
V přírodě není účinku bez příčiny; pochopíš-li příčinu, nebudeš potřebovat pokus.
Příroda své zákony neporušuje.
Přitom da Vinci nebyl jen vynálezce futuristických strojů, které se stanou skutečností až za staletí, byl i praktický člověk - například se zajímal o vaření a to i reálně - čili sám vařil.
Vymýšlel nejen kuchyňské náčiní a pomocníky jako automatický rožeň na pečení masa, louskáček na ořechy a strojek na pasírování česneku, ale i jídla - prý velmi oblíbené bylo jeho ovocné maso. Maso nakrájel a na ně nakladl ovoce a vše dal podusit.
Leonardo je také vynálezce ubrousku. Ano obyčejného ubrousku. Na hostině v Miláně totiž viděl, jak si jeden stolovník otírá nůž do oděvu vedle sedícího. To ho šokovalo a krom ubrousku se snažil i o vytváření etikety při stolování. Moc úspěchů v tomto oboru neměl, ale v Itálii doby renesance bylo napsáno mnoho knih o stolování a etiketě i vaření a jejich výsledkem prý je, že Kateřina Medicejská - když se stala francouzskou královnou, tuto etiketu začala ve své nově zemi zavádět a začala nejdříve samozřejmě v Paříži a také dala základ francouzské národní kuchyni.
S Francií je Leonardo da Vinci vůbec spjat dodnes - zemřel na zámku Cloux - dnes Clos Lucé, kde byl hostem krále Františka I. Skonal údajně přímo v jeho náručí. Francouzský král byl jeho velkým obdivovatelem, ale že by umírajícího Leonarda držel ve svém náručí, bude Urban legend. Génius byl pohřben v klášteře Saint Florentin v Amboise.
V Cloux čili Clos Lucé si můžete prohlédnout místnosti, kde žil a dochovala se tam i jeho postel. V zámeckém parku je výstava modelů jeho strojů… a lidé dodnes žasnou, co toho člověka všechno napadlo. Jen jedno netušíme, byl šťastný? To věděl jen on sám, při tvorbě určitě pociťoval něco jako štěstí… a jinak? Nikdo nemá všechno… on sám v jedno aforismu říká: Štěstí dojde ten, kdo mnoho pracuje. Zajímavý recept, jen nevím, jestli opravdu stoprocentně funguje. Záleží asi na druhu práce.
