Vtipy z mého života
Pivo
Navštívila jsem jednu společenskou akci. Všude už je plno, jen u jednoho stolu jsou ještě volné tři židle. Sedí tam i bývalý kolega. Přisedla jsem si.
„Ahoj.“
„Ahoj“ Padlo mezi námi. Víc nic. Známý sedí, zírá do půllitru.
Chvíli jsem taky čučela do svého piva a pak mi to ticho přišlo neúnosný. Co hřejivého, přátelského říct? Čím se zarputile mlčícím začít konverzaci? Znám jeho, znám i jeho ženu. Byla jsem mu na svatbě. To je ono!
„A jak se má Kačenka?“ Bodře zahlaholím na celý bar. Pár lidí se podívalo našim směrem.
Zvedl hlavu. Ty jeho oči! „Ráno se sbalila a odešla,“ sykl.
A tak jsme se oba mlčky dívali do sklenic, než mě vysvobodil jiný kolega.
Jak jsem vyhrála večeři.
Než přišly tyto mrazy, pršelo a pršelo a cestičky mimo chodník se změnily v bahno. Jdu s hafanama na procházku. Táhnou, už vidí svůj polní plácek a nedbají, že mě vlečou bahnem.
A je to tu! Noha klouže a…
„Nedá!“ zařve někdo po mé pravici.
„Dá, o véču.“ Zařve jiný mužský hlas a je slyšet plácnutí rukou.
Já mezitím vyrovnávám… vyrovnávám… už se na mě bahno těší … vyrovnávám … a vyrovnala!
„Ha há, platíš!“ Radostně volá hlas. Podívám se. Dva mladí mužové odchází do dáli. Jeden má vztek, že jsem se nezaryla hubou do bahna, druhému je to jedno, ale má radost, vyhrál véču.
A já ten den přišla domů jako dáma a ne bahňák.
Ach ta falešná jména
Šílený vedro. Jet tramvají je jak za trest. Přilepuji se skrz šaty ke dřevěnému sedátku té nové a designově krásné tramvaje. Zastávka. Nastoupil jen jeden muž středního věku. Rozhlédl se a při pohledu na mě ztuhl a jen zírá a zírá.
Znervózněla jsem. Co mám divně? Ne, nekouká mi nic, čím bych ho tak šokovala. Muž se vydal ke mně. Zeširoka se usmívá a připomíná jednoho lupiče z Mrazíka. Ne, určitě ho neznám.
Potím se a koukám, kudy zmizím.
„Ahoj, Jito,“ zahlaholí dotyčný.
On mě zná! Dívám se asi jako idiot.
„No to jsem já!“ bodře vyřvává dál. „Ivan!“ Nechápavě se na něj dívám. „No, Malej čůráček!“
Cestující se začínají dívat. Hned jsou poznat cizinci – nereagují.
A najednou mi to v mozku sepne: „Jé to jsi ty, no jo, Malej čůráček,“ zařvu radostně. Teď už se na nás dívá celý vůz.
Proč si lidi dávají na sociálních sítích tak blbý nicky čili přezdívky!
Žertující sociální síť
Ze spánku mě probudilo zvonění mobilu. Šmátnu po přístroji.
„Ano?“ Ptám se.
„Jak, to žes mě nepozvala na svatbu!“ Ozvalo se nasupeně z mikrofonu.
Jsem rozespalá a nějak nechápu, „čí svatba? Co svatba? Kdo volá?“
„Se nedělej. Tvoje!“
„Moje?“
„Dala jsi teď fotky na Facebook.“
„Svatební?“ Probírám se a pomalu mi dochází, kdo volá a proč.
Začalo to tak před třemi dny. Najednou mi lidi začali dávat Like a přidávat komentáře k mým svatebním fotkám. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Věci se prostě dějí, jak říká klasik, čert je vem.
Volajícímu jsem poděkovala za zájem a doporučila podívat se na datum, kdy jsem na Xichtáři fotky zveřejnila.
Jsem dokonale probraná. Oživuju počítač a jdu se podívat na onu sociální síť. Překvapeně koukám na dost velký počet zpráv.
Jedni gratulují, další se diví, kdy jsem se stihla znovu rozvést a znovu se vdát. Nikdo si nevšimnul, že ty fotky tam jsou od roku 2010, proč je Facebook až po tolika letech ukázal na hlavní straně, netuším.
Jita Splítková
Mariánský sloup jako zdvižený prostředníček
Tak to tu opět máme – snahy o obnovení sloupu hanby. Kdo soudný by chtěl mít v centru svého hlavního města symbol ponížení, zastrašování, utlačování, okradení, poněmčování - ale i kolaborace a lokajství? Proč neobnovovat?
Jita Splítková
Piráti, TOP09 a STAN - prostě příklad marasmu politických stran
Taková malá studie proč je politika fuj, ale proč se jí nevyhneme a o populismu stran, co křičí o populismu jiných a o nemoci naší doby – korektnosti a té jediné pravé povolené pravdě.
Jita Splítková
Katedrála a její zničení pro budoucnost
Na základě analýzy stavů věcí a faktů dedukuji, že požár Notre Dame s opravdu velkou pravděpodobností není náhoda. V článku vám tuto svoji myšlenku objasním zeširoka a z mnoha úhlů.
Jita Splítková
Nechci na západ ani na východ
Na východ, na východ, na východ... Křičelo se v minulém století. Přišel převrat a následovalo: Na západ, na západ, na západ...
Jita Splítková
Tajní agenti a jejich sex mise a zmizelý novinář Peter Sweden.
Dějí se divné věci v životě, dějí se divné věci na Netu a na sociálních sítích. Všimli jste si, že zmizel novinář Peter Sweden?
Jita Splítková
Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc
EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.
Jita Splítková
Feministky vymknuté z kuchyní šílí
Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.
Jita Splítková
Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!
Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.
Jita Splítková
Ó ta slova!
Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...
Jita Splítková
Jsi starej, jsi mladej – od voleb padej!
Vždy před volbami zaznamenávám takovou podivnou věc – rozdmýchávání generační nenávisti. Mladí by chtěli zakázat jít volit penzistům, aby jim údajně svojí volbou nezničili život. Staří občas chtějí, aby bylo volební právo
Jita Splítková
Evropa – území obchodujících států.
Jako jednotlivci mi mohou být některé státy sympatické a jiné se mi mohou až hnusit. Na státní úrovni by neměly být absolutně žádné emoce, o tom psal už George Washington.
Jita Splítková
Skutečné lidství a skutečná hrdinka
V současné době tady kdejaký sobec a darmožrout vyřvává, jak je nutné přivézt do země mladé mohamedány a všichni křiklouni se cítí být dobroději, něčím lepším či dokonce hrdiny. Nejsou, ale vím o jedné výjimečné ženě.
Jita Splítková
Bouře ve sklenici vody nebo?
Včera jsem četla v Lidovkách článek paní MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc. – velmi solidní článek. Text byl docela rychle stažen a najednou tu máme podivný hon na čarodějnice.
Jita Splítková
Nenechat neznámé mladíky přijíti sem
Syrští mladíci – údajní sirotci a hned tolik vřeštění, ale není vše podivné? Pár důvodů proč sem v žádném případě tyto siroty nevozit neb mohlo by jít o dětské vojáky, ale poslat peníze přímo do Sýrie.
Jita Splítková
Ženštiny ženám
Jsou věci, co mi opravdu rozum nebere. Jednou z nich je chování feministek, těch bytostí s vagínou i bez.
Jita Splítková
Udávají, tedy jsou
Novou módou na sociálních sítích je veřejné chlubení se udáváním. Pyšní se tím mladé slečny i staré slečny, dámy, mladí muži a staří pánové, známá jména i neznámá.
Jita Splítková
Kladivo na mozky v rukou člověka, co není v tísni
Kdo ovlivní mozky dětí a mladých, ten má moc a zajištěnou svoji budoucnost – tak uvažují i nátlakové politické „neziskovky“. Jak se taková neziskovka pozná? Ne malá, ne velká úvaha.
Jita Splítková
Tragikomický hrdina Babčenko.
Arkadij Babčenko – jméno vysloužilého vojáka, o kterém se budou točit hořké komedie, jako o tom co z mrtvých vstal.
Jita Splítková
Něco tady smrdí
Vražda dvou lidí. Dvou mladých lidí, kteří měli mít brzo svatbu. Koho by to nechytlo za srdce. Komu by ho nesevřel smutek jako ledová pěst. Ano, je mi velmi líto mladých životů. Ovšem, když nastupují city, občas logika ustupuje.
Jita Splítková
Hledala počítačové brouky
Do pomyslné počítačové síně slávy patří mnoho osobností, jednou z nich je Grace Murray Hopper - matematička a programátorka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 190
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 708x
http://sciafant.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/