Poručíme - ne větru, dešti, ale světlu!?

Zastavit - či jak se i říká "zmrazit světlo" - jde to? Jak humorné! Copak to jde chytit světlo? Profesorka Hau to dokáže...  

Může se stát následující?

Plakát, vylepený na zdi domu, zval do Muzea osobností.

Chcete vidět osobnosti minulosti i současnosti jako živé? Tázal se nápis.

Nejedná se o žádné trapné voskové panáky. Není to ani hologram. Nová výtvarná technologie. Nebudete zklamáni, slibovalo se na ceduli. Přijďte se podívat na dvě stě osobností.

-

Sál byl plný skleněných vitrín a v každé stála jedna figura. Až když se přišlo blíž, divák mohl zjistit, že se vlastně nejedná o žádnou skřínku, ale o plný skleněný hranol, ve kterém jsou figuríny jakoby zality. Hmota pouze vypadala jako sklo, jednalo se spíše o nějakou pryskyřici.

Podoby jednotlivých osobností byly ovšem dokonalé, tváře měly živý výraz. Návštěvníkům se velmi líbily. Ve výtvarném umění právě prožíval slavný návrat realismus, a tak o výstavě psali kritici jako o velmi zdařilém uměleckém počinu. Majitel i tvůrce v jedné osobě byl uznán velkým umělcem. Ovšem o své nové technologii nechtěl vůbec hovořit. Odborníci se domnívají, že se přeci jen jedná o jakýsi hologram, ve stropu nad každým kvádrem je světelný zdroj.

-

Dnes proběhne první soudní stání s masovým vrahem, informovaly titulky v novinách.

Soudní sál byl uzavřený, sedělo tam jen několik znalců, vyšetřovatelé. Uprostřed síně byl v kleci obžalovaný. Žaloba zněla jasně - dvě stě vražd.

Soudce četl žalobu a vrah se usmíval. Kývl hlavou na obhájce. Ten na vyzvání soudce vstal.

"Dovolte, abych předložil důkaz neviny svého klienta."

Soudce a těch několik přítomných lidí se nevěřícně, až by se dalo říci s odporem, na něj podívalo.

"Zde jsou pracovní smlouvy se všemi, podle vás oběťmi, představujícími známé osobnosti. Zde máte písemný důkaz, že technologický postup, vynalezený mým mandantem, podstoupili zcela dobrovolně a za úplatu, zde jsou technické parametry mandantova vynálezu, svědčící o tom, že se vůbec nejedná o žádné vraždy. Ti lidé, až jim vyprší smlouva, budou opět zhmotněni. Na základě těchto nezvratných důkazů žádám o stažení žaloby…"

-

Jednalo se o omyl. Napsal příští den tisk. Byla to dobře vymyšlená reklamní akce majitele toho panoptika osobností ? Neobyčejný umělec - vynálezce? Ptali se novináři.

-

Milióny televizních diváků mohly sledovat v přímém přenose udělování profesorského titulu. Hlasatel zakončil pořad slovy:

"... Geniální vynálezce vyřešil problém rychlého přenosu jakékoliv, i živé hmoty a člověka, na velké vzdálenosti – pomocí přeměny v světlo. Dalším zmrazením světla ve hmotě vyřešil problémy s těžkými delikventy, odsouzený se prostě rozloží na paprsek a na dobu trestu se jako světlo zastaví v hmotě, třeba na optickém harddisku vašeho PC…"

… jenže světlo jde opravdu na chvíli "zmrazit"

Výzkumných týmů, které na chvíli "zastavují" světlo, je na světě v různých laboratořích několik, jeden z nejznámějších je asi ten z Harvardské university, který vede dánská fyzička profesorka Lene Vestergaard Hau. Tato vědkyně už v roce 1998 jako první na světě zpomalila rychlost světla na 38 mil za hodinu a v roce 2001 se jí podařilo světlo zpomalit tak, že ho prakticky "zastavila" jedná se o jev , který je v médiích popisován jako "zmrazené světlo" a podařil se již na vícero vědeckých pracovištích například v roce 2003 Mikhail Lukin s kolegy - rovněž z Harvardu za pomocí dvou paprsků červeného laseru a atomů rubidia poprvé zastavil světlo bez ztráty fotonů na několik milisekund.

Pokus, který se svým týmem předvedla profesorka Hau v roce 2007, by se dal nazvat "skladování" světla - představte si, že v jedné látce světlo zaniká a ve druhé se to samé identicky stejné světlo rozsvěcí a vyzařuje z ní. Ve středověku by to skoro každého vyděsilo a Lene by nebyla obdivuhodnou vědkyní, ale čarodějnicí skočící na hranici. My dnes máme pro ni obdiv a ona pro nás jasné a logické vysvětlení.

Nejdřív prostě zpomalili rychlost světla na minimální úroveň, v tomto případě to bylo 24km/h.

Zpomalení nastalo po propuštění světla skrz mrak složený ze dvou miliónů atomů sodíku (natria), které se nacházely v prostoru, kde byla teplota téměř rovna absolutní nule - od absolutní nuly se teplota lišila jen miliardtinou stupně. Hau k svým pokusům vždy používá superchladný plynný sodík.

Oním světlem pouštěným do mraku byl, jak lze ostatně očekávat, laserový paprsek a ten, když v oblaku mizel, tak jeho parametry se "vtiskly" či zafixovaly do atomů sodíku. Právě přes tyto atomy se světlo dostalo do druhého mraku, který se od toho prvního nacházel ve vzdálenosti 0,2mm. Ona "oblaka" byla udržována v kompaktnosti a na jednom místě pomocí magnetické pasti.

Profesorka Hau hovoří o tom, že atomy sodíku, které jsou přeneseny do druhého mraku jsou skutečně materiální kopií počátečního laserového impulsu. Právě tento efekt se v budoucnu možná bude používat při zpracování informací v kvantových počítačích, které se tak stanou produktivnější…. toto je jistě velmi užitečný krok a posun na cestě ke kvantovým počítačům a fotonice…jen musíme doufat, že někdy v budoucnosti, v daleké budoucnosti se snad nedočkáme toho, že si nás někdo bude skladovat v nějaké k tomu patřičně upravené hmotě…