Setkání s Evropankou
Seděli na sedátkách na tramvajové zastávce. Dva asi tak desetiletí kluci. Tvářili se tak vážně, jak umí jen malí kluci.
Copak si asi povídají?
„No myslím, že budeme mít problémy.“ Vážně říká kluk v červené bundě.
„Proč myslíš? Něco ti někdo řek?“ Skoro se vyděsil kluk ve žluté bundě.
„To nééé.“ Vrtí hlavou. „Ale znáš to,“ rozmáchl ruce. „Všude kde jsou další lidi než ty, jsou problémy.“
V duchu se směju, ale už za chvíli poznám, jakou měli ti hoši pravdu. Kde jsou další lidi, jsou problémy a to někdy opravdu nečekané.
Sotva vystoupím z tramvaje, všimnu si, že po chodníku přesně proti mně kráčí jedna dávná známá. Bylo to takové veselé děvče, o kterém se říká, že nedala jenom tomu, kdo rychle utek´.
Po ulici jede jedno auto za druhým, a tak jsme se prostě musely potkat.
„Ahoj,“ zvesela volám. Už mi je absolutně jedno, že mi odloudila moji dávnou platonickou lásku. Stejně se z něj vyklubal šmejd, který si od svých holek půjčoval a nikdy nesplácel. Takže mi vlastně udělala dobrou službu.
„Ahoj,“ odvětí bez zájmu a je vidět, že má vztek, že právě teď jde po tom samém chodníku co já.
Vypadalo to, že kolem sebe prostě jen projdeme. Když se za mými zády ozvalo: „baf.“
Vyjeknu. Otočím se. Citoslovcem „jééé“ dávám najevo radost ze setkání s kamarády. Dva kluci z New Yorku, kteří tady už delší dobu žijí a česky mluví jen o trochu líp než já anglicky, ale rozumíme si.
Známá mě najednou taky hodně zná a sama se s širokým úsměvem mužům představuje. Nejsem tak drsná, abych ji poslala do patřičných míst.
Započíná rozhovor. Ano, mladá žena bravurně ovládá angličtinu., ale kluci se tváří, jako že neví, co si s ní povídat, jenže jsou slušně vychovaní. Napadla je taková ta universální neosobní konverzace. Která je sice trochu nudná, ale nemůže vyvolat žádná nedorozumění.
„A ty jsi taky Češka?“ Ptají se jí.
„Ne, já jsem Evropanka.“ Odpovídá s určitým despektem v hlase.
„Evropanka?“ Nějak nechápou. „A odkud tedy jsi?“
„Z Evropy!“ Velmi ostře odsekne a pokrčí nos.
Newyorčani jsou teď už úplně zmatení. Nechápou, co udělali špatně, proč se na ně ta žena zlobí. Dívají se na mě. Krčím rameny.
„No někde ses musela narodit. Evropa je kontinent, člověk se narodí a žije v nějaké zemi a tam v nějakém městě. Tak to prostě je. Nikdo se prostě nezjeví jen tak v časoprostoru. Každý má své kořeny.“ Nedají se mladí muži odbýt. A hned sami překotně říkají, odkud že který z nich je.
Známá si je prohlíží. Vypadalo to, že právě prozřela a vidí několik mimozemšťanů, co se maskovali za lidi.
„Ty ses přeci narodila a žiješ tady v Praze.“ S radostí jí osvěžuji paměť. Konečně vidím, co znamená vraždit očima. Její pohled vskutku takovým byl.
„No tak jsem se tady narodila, no a co? Zdůrazňovat nějaký národní stát už je zastaralé a xenofobní! Fašisti se ohání národním státem.“ Vyprskne. „Já jsem prostě Evropanka. Bez národní či státní příslušnosti. Prostě Evropanka a tady už dávno nežiju.“ Ušklíbla se, a když viděla, že se s ní nikdo nechce hádat, zlostně dodala: „vy všichni tři jste trapné tupé fosilie. Kdo jinej by chtěl žít tady! “ Jak chtěla dát do hlasu co největší odpor, prskla si slinu na klopu saka. My opět nic. Hádka nebyla, šli jsme každý svým směrem.
Jeden z kluků se za ní otáčí a prostředníčkem si maluje kolečko na čelo. Směju se.
„Yes, she is an idiot!”? Uleví si druhý kamarád.
„Jo, to ona je,“ přitakávám a zjišťuju, že i nudné slušnostní témata na společenské konverzace mohou vybudit u určitých lidí nenávistné emoce. Co by se asi stalo, kdyby zvolili téma počasí?
Jita Splítková
Mariánský sloup jako zdvižený prostředníček
Tak to tu opět máme – snahy o obnovení sloupu hanby. Kdo soudný by chtěl mít v centru svého hlavního města symbol ponížení, zastrašování, utlačování, okradení, poněmčování - ale i kolaborace a lokajství? Proč neobnovovat?
Jita Splítková
Piráti, TOP09 a STAN - prostě příklad marasmu politických stran
Taková malá studie proč je politika fuj, ale proč se jí nevyhneme a o populismu stran, co křičí o populismu jiných a o nemoci naší doby – korektnosti a té jediné pravé povolené pravdě.
Jita Splítková
Katedrála a její zničení pro budoucnost
Na základě analýzy stavů věcí a faktů dedukuji, že požár Notre Dame s opravdu velkou pravděpodobností není náhoda. V článku vám tuto svoji myšlenku objasním zeširoka a z mnoha úhlů.
Jita Splítková
Nechci na západ ani na východ
Na východ, na východ, na východ... Křičelo se v minulém století. Přišel převrat a následovalo: Na západ, na západ, na západ...
Jita Splítková
Tajní agenti a jejich sex mise a zmizelý novinář Peter Sweden.
Dějí se divné věci v životě, dějí se divné věci na Netu a na sociálních sítích. Všimli jste si, že zmizel novinář Peter Sweden?
Jita Splítková
Soros, migranti, platební karty a bezbřehá pomoc
EU solící, OSN velící a Soros těžící – migrantský obchodní trojúhelník. A daňový poplatník plačící.
Jita Splítková
Feministky vymknuté z kuchyní šílí
Šílí nejen feministky i neinformovaní a placení a hlupáci. Proč? Oč se jedná? O ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pokud by ji parlament ratifikoval, dopustil by se skoro vlastizrady. Nejsou to silná slova? Ne. Předkládám důkaz.
Jita Splítková
Manželství už jen svazek dvou lidí -Ano? Ne!
Manželství dvou lidí? Ne. Ano, jsme rozmanití a různí a to s sebou přináší, že prostě nemůže mít každý všechno, nač se umane.
Jita Splítková
Ó ta slova!
Slova milá, slova slušná, slova bojovná, slova sprostá – vše jsou jen slova a jejich volba není někdy náhodná. Třeba nevinné slovo kráva...
Jita Splítková
Jsi starej, jsi mladej – od voleb padej!
Vždy před volbami zaznamenávám takovou podivnou věc – rozdmýchávání generační nenávisti. Mladí by chtěli zakázat jít volit penzistům, aby jim údajně svojí volbou nezničili život. Staří občas chtějí, aby bylo volební právo
Jita Splítková
Evropa – území obchodujících států.
Jako jednotlivci mi mohou být některé státy sympatické a jiné se mi mohou až hnusit. Na státní úrovni by neměly být absolutně žádné emoce, o tom psal už George Washington.
Jita Splítková
Skutečné lidství a skutečná hrdinka
V současné době tady kdejaký sobec a darmožrout vyřvává, jak je nutné přivézt do země mladé mohamedány a všichni křiklouni se cítí být dobroději, něčím lepším či dokonce hrdiny. Nejsou, ale vím o jedné výjimečné ženě.
Jita Splítková
Bouře ve sklenici vody nebo?
Včera jsem četla v Lidovkách článek paní MUDr. PhDr. Taťjany Horákové, CSc. – velmi solidní článek. Text byl docela rychle stažen a najednou tu máme podivný hon na čarodějnice.
Jita Splítková
Nenechat neznámé mladíky přijíti sem
Syrští mladíci – údajní sirotci a hned tolik vřeštění, ale není vše podivné? Pár důvodů proč sem v žádném případě tyto siroty nevozit neb mohlo by jít o dětské vojáky, ale poslat peníze přímo do Sýrie.
Jita Splítková
Ženštiny ženám
Jsou věci, co mi opravdu rozum nebere. Jednou z nich je chování feministek, těch bytostí s vagínou i bez.
Jita Splítková
Udávají, tedy jsou
Novou módou na sociálních sítích je veřejné chlubení se udáváním. Pyšní se tím mladé slečny i staré slečny, dámy, mladí muži a staří pánové, známá jména i neznámá.
Jita Splítková
Kladivo na mozky v rukou člověka, co není v tísni
Kdo ovlivní mozky dětí a mladých, ten má moc a zajištěnou svoji budoucnost – tak uvažují i nátlakové politické „neziskovky“. Jak se taková neziskovka pozná? Ne malá, ne velká úvaha.
Jita Splítková
Tragikomický hrdina Babčenko.
Arkadij Babčenko – jméno vysloužilého vojáka, o kterém se budou točit hořké komedie, jako o tom co z mrtvých vstal.
Jita Splítková
Něco tady smrdí
Vražda dvou lidí. Dvou mladých lidí, kteří měli mít brzo svatbu. Koho by to nechytlo za srdce. Komu by ho nesevřel smutek jako ledová pěst. Ano, je mi velmi líto mladých životů. Ovšem, když nastupují city, občas logika ustupuje.
Jita Splítková
Hledala počítačové brouky
Do pomyslné počítačové síně slávy patří mnoho osobností, jednou z nich je Grace Murray Hopper - matematička a programátorka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 190
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 708x
http://sciafant.blogspot.cz/
http://vasagita.blogspot.cz/