Naval zlato a zmizíš

Když ho máme, tak ho buďto pečlivě skrýváme nebo naopak veřejně se jím chlubíme. Co to je? Zlato! Nu a k čemu všemu neobyčejnému ho můžeme použít? Třeba ke zmizení...

Zlato a drahé kameny, obojí budí tolik vášní. Proč vlastně zlato? Odpověď je jednoduchá - je vzácné! Navíc, jsou z něj šperky a dekorativní předměty nepodléhající vlivu prostředí, je výborně kujné a tažné… elektricky i tepelně vodivé… je pevnou konstantou v historii lidstva… zlato bylo, je a bude drahý kov se stále větším množstvím využití.

Například zlato stojí za tajemstvím krásné pleti. Nemyslí se tím jeho vlastnictví, které rozradostní nejednu dámu i pána, ale opravdová zlatá maska. V současnosti si ve vybraných kosmetických salónech můžete nechat udělat zlatou ozdravnou masku. Na obličej, popřípadě celé tělo, vám nanesou tekutý roztok obsahující 24 karátové zlato. Maska vám na těle ztuhne a vy to musíte chvíli vydržet, aby drahý kov mohl "pracovat" s vaší kůží.

Musí to být divný pocit, být takto zalitý ve zlatě, ale kosmetologové pějí jen chválu a co by člověk nevydržel pro krásu. A je to prý opravdový kosmetický zázrak, který omladí pleť - vybělí ji, odstraní drobné vrásky, rozjasní ji… prostě zlato je zázračný kosmetický přípravek.

Pokud vás napadá, jestli takováto maska je například i za krásnou pletí gejš, odpověď je jednoduchá - není. Zlatá maska je vlastně ještě novinka. Gejši si na obličej skutečně nepatlaly zlato, ale něco poněkud obyčejnějšího… jak to jen říci… prostě za jejich porcelánovou pletí je maska z guána… že je to ptačí trus snad netřeba dodávat.

Starověké národy nepokrývaly zlatem sebe (až na výjimky, ale to se týkalo jen jejich vůdců), ale plátky zlata nanášely na sochy svých božstev. Naše civilizace v budoucnu bude možná pokrývat nano zlatem předměty, které by měly zmizet. Ano zlato možná zajistí věcem neviditelnost.

Jako z pohádky

Andreas Alú a profesor Nader Enghelt z University of Pennsylvania  už v roce 2005 nabídli velmi originální teoretickou možnost, jak učinit věci neviditelnými a svoji roli tam hraje i zlato. Jak tedy věci oku učiniti neviditelnými? Vědci navrhli  jejich povrch prostě pokrýt speciálním "povlakem", který je pro lidské oko vymaže ze světa.

Jejich teorie nevaří z vody, ale je založena na předchozích sledováních chování světla a řídí se fyzikálními zákony.

Vědci k vyzmizíkování věcí chtějí použít vlastnosti plazmonů - kvazičástic, kterými byla objasněna schopnost světla s určitou vlnovou délkou projít skrz kovovou desku s otvory. Jinak také povrchové plazmony - speciální elektromagnetické vlny, které se šíří na rozhraní mezi dielektrikem (polarizovatelným izolantem - kterým je papír, sklo, polystyrén...) a některými kovy, v infračervené oblasti spektra blízké viditelné oblasti a v té viditelné. Vnikají několik desítek nanometrů do kovů a několik stovek nanometrů do dielektrika. A už ho tu konečně máme - těmi kovy je zlato, ale nejen ono, stačí i stříbro, hliník…

Model těchto dvou vědců je založen na základní koncepci vidění - čili vidíme jen to od čeho se odráží světlo, či je pohlcováno. Pokud se tomuto procesu podaří zamezit, nevidíme nic - a oni odrazu světla chtějí zamezit prudkým snížením rozptylu světla. Chtějí k tomu použit "plazmonový" zlatý povrch, který by rezonoval s frekvencí odraženého světla - čímž by světlo ani neodrážel ani nepohltil, ale chvěl by se s ním na jeho frekvenci.

Tím pádem, aby toto šlo uskutečnit, dielektrická elektromagnetická propustnost takovéhoto materiálu musí být velmi nízká nebo dokonce záporná.

Výpočty ukazují, že předměty sférických a cylindrických tvarů nebudou světlo odrážet skoro vůbec. Pokud se takovéto předměty ozáří světlem určité vlnové délky jejich viditelné rozměry se tak zmenší, že prakticky zmizí.

Podle odborníků se tento efekt "úplného ztracení se" získá lépe v tom případě, jestliže je rozměr objektu roven délce světelné vlny. Takže neviditelnými se v současnosti mohou stát pouze mikroskopické věci.

Podle Alú a Enghelta jimi předložená technologie bude využitelná v různých oblastech - například ve zvýšení rozlišení mikroskopů. Vědci předpokládají, že letadla pokrytá plazmonovou vrstvou zmizí i z obrazovek radarů. Jen jedno nevědí, jestli vlastně vůbec někdy jejich teorie půjde zrealizovat.

Trochu podobný nápad jako předchozí dva fyzici měl před několika lety i profesor katedry kvantové a optické elektroniky Uljanovské státní university Oleg Gadomský. Svůj vynález pojmenoval "Šapka nevidímka" a nechal si jej patentovat jako "Způsob přeměny optického vyzařování." Není to samozřejmě žádná čepička na hlavu, ale speciální roztok, který umožní předměty zneviditelňovat. Je to první patent na světě, který se týká takovéto oblasti. Vtip jeho vynálezu tkví v tom, že pokud se vytvoří vysoce jemná svrchní vrstva z koloidních částic zlata, tak předmět, který jí bude pokrytý, se stane neviditelným. Nanočástice koloidního zlata mají schopnost neodrážet světlo. Ovšem toto všechno platí pouze pro statické předměty, při pohybu se mění frekvence vyzařování a předmět se v pohybu demaskuje.

Musím upozornit, že samozřejmě i tento způsob, jak získat dokonalou kamufláž, je zatím pouze teoretický a existuje ve formě rovnic a formulí. Vyzkoušet si svůj vynález v praxi se Gadomskému ještě nepodařilo - důvod je velmi prostý, nejsou peníze na zlato. Jestli jsou jeho výpočty správné, a budou opravdu fungovat, se dozvíme, pokud vědec sežene bohaté sponzory, kteří mu dodají hodně zlata.

Zlato z odpadu

V dnešní době, ale už nemusí jen pasivně čekat na "zlatodárce", může využít vynález na "hledání zlata v odpadu". Podařilo se to týmu profesora Katsutoshi Inoue z university Saga. Vědci vynalezli levný gel, jehož pomocí se z elektronického odpadu "vytáhnou" drahé kovy. V mobilech, PC, televizích… - všude se používá trošku zlata, které končí na skládkách, což je opravdu velká ztráta.

Drahé kovy absorbující gel je opravdu jednoduchý. Základem je starý papír - ten se rozemele a vytvoří se nevábná našedlá hmota, k ní se přidá chlór. Pak se toto "těsto" upraví plynnou látkou DMA - dimetylamin a formaldehydem. Výsledkem je gel a ten se chemicky vysuší a vznikne prášek a to je DMA-gel.

Tým profesora Inoue svůj vynález otestoval - chemici rozpustili v kyselině solné staré sloučeniny kovů z různé techniky a roztok tak obsahoval - měď, železo, zinek, zlato, platinu, paládium. Tento, na různé kovy opravdu bohatý roztok, přidali k DMA-gelu. A stalo se až neuvěřitelné - gel "vyhledal " a "vtáhnul" do sebe skoro 90% zlata, platiny a paládia, ale mědi, zinku a železa si ani "nevšiml". Jeden kilogram DMA - gelu může absorbovat až 906 gramů zlata.

Vědci zdůrazňují ekologičnost svého vynálezu - po oddělení mikročástic drahých kovů se může gel znovu použít. Navíc pro jeho výrobu se používá hlavně starý papír - ten je velmi důležitý, protože pouze amorfní struktura celulózy umožňuje chemickým látkám pronikat dovnitř a "uskladnit" se tam.

DMA- gel je vlastně hi-tech hledač pokladů.

Jenže mě tak napadá, jestli to přeci jen nebude drahý hledač - z vyhozené techniky se nejdříve musí mechanicky (zřejmě to bude nejlepší způsob) dostat všechny kovy, ty se pak rozpustí v kyselině chlorovodíkové - čili solné - jedná se o vodný roztok plynného chlorovodíku (HCl). Chlorovodík se průmyslově vyrábí reakcí chlóru s vodíkem nebo chlorací uhlovodíků…HCL běžně koupíte, jenže nemělo by se s ní pracovat bez ochranného oděvu, rukavic a zejména brýlí.

Jak vidíte, nakonec v tomto procesu hledání zlata moc šetrného ekologického přístupu nenajdete a spotřeba energie je vysoká... jenže zlato je zlato

a Shirley Bassey má zlato v hrdle :)