Kolo, bicykl neboli velocipéd a jedna zajímavost

U nás vznikl první závodní klub už v roce 1880 - jednalo se o Český klub velocipedistů v Praze. A zajisté od počátků vytvoření jízdního kola cyklisté sní o tom, aby nemuseli šlapat do kopce.

V Norsku existuje universitní město Trondheim, kde se cyklisté musí cítit jako v bavlnce i přes to, že zdejší krajina je opravdu dost kopcovitá. Od roku 1993 tady je v provozu cyklovýtah - Trampe.

Pokud přijede do městečka nezasvěcený člověk, chvíli asi udiveně kouká, jak cyklisté jedou do kopce bez toho, že by se jim točily pedály a oni šlapali. Když turista přijde k takovému jezdci blíže, uvidí, jak se pravou nohou opírá o malou plošinku pohybující se poměrně dost rychle po kolejničce umístěné na okraji chodníku a už je mu vše jasné - prostě jako mají lyžaři vlek, tak tady se nechávají do kopce vytáhnout lidé jedoucí na kole.

Autorem je Jarle Wanvik, který asi taky nerad jezdil do kopce a tak si vymyslel Tramp a založil Design Management, která má na tento pitoreskní výtah patent. S konečnou fází projektu - jeho uvedení do reality Wanvikovi pomáhali inženýři Stein Lovold a Magnar Wahl.

Trampe sice připomíná lyžařský vlek, ale jeho mechanismus je více podobný eskalátorům.

A jak se používá? Dole pod kopcem jsou na startu "v depu" za sebou seřazeny ony malé vytahovací plošinky a čekají na zákazníky. Ovšem uvolní se a vydají se po kolejnici směrem vzhůru až po zaplacení poplatků - placení se řeší formou smart-karet. Po zaplacení zákazník zmáčkne zelené tlačítko a nic už nebrání jízdě - snad ještě, že před prvním použitím se doporučuje prostudovat návod, ale to ještě před zaplacením, protože po stisknutí knoflíku "start", plošinka téměř okamžitě vyjíždí.

Návod jak onu vytahovací plošinku používat zni: "Nastavte vaši pravou nohu dozadu, podržte ji u stratu nad kolejnicí a přeneste na ni svoji váhu. A mezitím se přichystejte k jemnému nárazu mechanismu…"

Když jste vytaženi až nahoru, plošinka se tam - podobně jako schod eskalátoru, vnoří do podzemních útrob zařízení, jen s tím rozdílem, že zůstává v celku, následně rychle či pomalu - podle frekvence používání výtahu, je v podzemní "výtahovou šachtou" dopravena do depa na start. Jak jednoduché, jak vtipné až skoro geniální.

Ještě s lepším nápadem, jak ulehčit cyklistický život, přišel kanadský architekt Chris Hardwicke. Jedná se sice zatím o pouhou vizi, ale autor je přesvědčený, že se mu ji podaří zrealizovat a to dokonce v jeho rodném Torontu, kde je cca 330tisíc cyklistů. Projekt se jmenuje Velo-City - původní název Flying Bikes se autorovi nezdál tak průrazný.

Myšlenka Hardwicka je jednoduchá - cyklista i ve městě, by si zasloužil jezdit v létě, v zimě v bezpečném, čistém koridoru navíc i chráněném před nepřízní počasí. Navíc na svých a jen svých stezkách si bude moci jezdit i v největším provozu rychlostí 50km/h… Jak to zařídit? Jednoduše. Deset metrů nad městem postavit skleněné trubky, ve kterých se budou moci pohybovat jen cyklisté.

V každé trubce budou dva jízdní směry, bude to prý tak lepší, protože se sníží odpor vzduchu a bude se tak i vytvářet přirozený vítr, jízda prý bude efektivnější a cyklisté budou dosahovat vyšších rychlostí až do oněch povolených 50km/h.

Hardwicke o svém projektu uvažuje až skoro nekriticky - říká: "S takovýmito současnými sociálními, ekologickými, politickými a i dalšími faktory, třeba cenou za naftu si nemůžeme dovolit nepostavit Velo-City."