Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Naval vejce!

13. 04. 2017 9:57:23
O Velikonocích může koledník narazit na zloděje vajec, možné je všechno – a jak je to s „vajíčkovými legendami“ a zvyky? Narazíme na jejich reálné kořeny? Co myslíte?

V mýtech v sobě vajíčko podivuhodného skrývá až až. Tak třeba - podle jedné dávné báje Inků seslalo Slunce na Zemi zlaté, stříbrné a měděné vajíčko obřích rozměrů. Z prvního vyšli urození muži, z druhého urozené ženy a ze třetího obyčejní muži a ženy čili lid.

Zvyky spojené s vejci a i s vítáním jara

Zajímavý a velice ojedinělý obřad spojený s ptačími vejci se odehrával až do 19. století na Velikonočním ostrově. Každoročně zde byl volen “ptačí muž – tangata manu”. Nebyla to volba v pravém slova smyslu, jednalo se spíše o šťastnou náhodu. Posuďte sami.

S příchodem jara přilétají na Velikonoční ostrov a okolní skalnaté ostrůvečky tažní ptáci, nejhojněji je zastoupena černá mořská vlaštovka manutara. Když vládce z rodu Hotu Matuy, nepochybně veden svojí zkušeností, vytušil, že se blíží den příletu ptáků, dal znamení k zahájení obřadu volby ptačího muže. Po tomto znamení vyplouvali bojovníci na ostrůvek Motu Nui. Zde se posadili do jeskyň a čekali na přílet mořských vlaštovek, které byly považovány za vyslance boha Makemake.

Nejdříve na ostrůvek plavali náčelníci osobně, ale zřejmě nebyl plavecký sport koníčkem náčelníků ani netoužili po titulu železný muž, navíc jak vůdce vytáhne paty z domu, může být vystřídán a i žralok není tvor, co by ho chtěl náčelník potkat. A tak přišli na geniální myšlenku - posílat na ostrůvek za sebe náhradníka. Ni byli vůdci, oni mohli změnit pravidla a ostatní ani reptat nemohli. Mladý muž - imitace náčelníka, musel plavat, čekat a hlavně snažit se jako první získat vajíčko mořské vlaštovky a nerozbité ho dopravit přes moře na určené místo.

Vajíčko – to byl ten hlas, který zvolil ptačího muže. Kdo z čekajících ho našel první, doplaval zpátky a donesl ho do kultovního místa Orongo, zajistil tím pro svého náčelníka roční vládu nad celým ostrovem. Tento náčelník si musel nechat oholit vlasy i obočí, ale vůbec to nebyla nějaká velká oběť, protože celý rok byl v něm uctíván hlavní bůh a ochránce many, která zaručovala pravidelný průběh přírodních dějů.

Každý nový ptačí muž byl zaznamenán do seznamu, který uměl zpaměti asi každý ostrovan. Dochoval se soupis s 86 jmény, ale pravděpodobně nebude úplný. Na skalách v Orongu bylo roku 1915 napočítáno 111 vyobrazení ptačích mužů. Pokud tedy, co obrázek to konkrétní náčelník, tak lze předpokládat, že jich bylo přes sto. Z tohoto by se dalo vypočítat, kdy byl rituál na ostrově zaveden. Bohužel či bohudík na historii nelze jít s prostou aritmetikou. Třeba jich bylo něco přes sto, ale co když každý byl ptačím mužem zvolen několikrát? Prostě, kdy se konaly tyto volby poprvé, nevíme, je nám známo pouze datum zániku. Což v historii není ničím zvláštním, ba naopak. Poslední ptačí muž zemřel v roce 1862.

Ale podle archeologických nálezů z osady Orongo, které potvrzují její několik set leté lidské osídlení a dále podle prvořadosti obřadu volby v životě ostrovanů, lze usuzovat na větší stáří, než by bylo tak 111 let. Co mohlo ostrovany inspirovat k tomuto opravdu ojedinělému rituálu? Kde hledat stopy? V osadě Orongo nebo po celém Velikonočním ostrově... po Tichomoří... po světě?

Okřídlené úsloví praví “už staří Řekové...” – ano, podívejme se, co na jaře, nějaký ten pátek před naším letopočtem, dělali Řekové. Samozřejmě vítali jaro. Zpívali koledy. Některé se dokonce zachovaly dodneška. Snad nejhezčí je “Vlaštovčí koleda” z ostrova Rhodu. Zpívali ji tam na jaře chlapci a vítali v ní přílet vlaštovky, jako předzvěst jara a krásných časů! Vedoucí zpěvák nesl v ruce vymodelovanou vlaštovku a byl oblečen tak, aby se jí sám co nejvíce podobal – bílé bříško, záda černá. Není to zvláštní náhoda? Démokritos prý řekl: “když ti na hlavu spadne želva, podívej se nahoru, určitě na nebi bude orel...”

Osobně rovněž na čiré náhodné náhody nevěřím. Každé proč má své logické proto. “Život je složitej” a natož historie. Ale jen tak z “luftu” opravdu nevznikne nic, ani pohádka, natož obřad. A tady je zřejmě, a i s velkou pravděpodobností jasné, že inspirátorem všeho je vlaštovka – jak jinak, ona přilétá mezi prvními navrátilci a zvěstuje tak jaro. A jaro jsou ptačí vajíčka.

Pro srovnání se schválně podívejme na naše slovanské “vaječné rituály”.

Dejte vejce...

Vajíčko bylo u nejstarších Slovanů symbolem plodivé nadpřirozené síly a magie. Vajíčky, která byla zdobena, se obdarovávali zemřelí. Červeně zbarvené vajíčko se dávalo jako projev úcty pro domácího ducha. Ten se těšil velké vážnosti, Slované věřili, že každé obydlí má svého hospodáříčka, který když je patřičně obdarováván přináší do domu štěstí a klid. Proto mu dávali cenné dary – červená vejce.

Barvení a malování vajíček má tedy u nás dlouholetou tradici žijící ve velikonočních kraslicích. Obarvení mělo umocňovat jejich plodivou sílu a zdobení různými symboly, zajišťovat ochranu a štěstí pro obdarovaného. Starodávné vzory metliček, žebříčku, obilního klasu, sluníček a samozřejmě vlaštovek každoročně znovu a znovu ožívají. Jak vidíte, vlaštovka patřila k jaru i u Slovanů. Ona podle všeho i ta velikonoční mrskačka, při které má přejít síla z vrbových proutků do vyplácené dívky, není nic originálního, ale po svém upravený starší řecký obřad.

V Řecku se každoročně konaly slavnosti na počest Fauna. Očišťovali se při nich pastýři a jejich stáda. Kněží po slavnostech bičovali řemínky z obětního kozla každého, s kým se potkali, ale zejména ženy, které takto nejen očišťovali, ale mrskání jim mělo zaručit štěstí a plodivou sílu. O tom, že Řekové svým učením ovlivnili celou Evropu a jejich mýty přejali i Slované, se snad nehodlá nikdo přít. Pro toto tvrzení je myslím dost důkazů i v slovanské lidové slovesnosti, mnoho pohádek v sobě odráží řeckou mytologii. Třeba ono známé Popelčino přebírání luštěnin za pomocí mravenečků se objevuje v řecké báji o Erótovi a krásné Psýché. A motivy z této báje se objevují i v mnoha dalších notoricky známých pohádkách (Kráska a zvíře, O bílém hadu...).

A i ten recept nakonec dám :)

Jedna roztomilá vajíčková pověra se zachovala v podvědomí lidí až do dnešní doby. To musíte mít vajíčko od černé slípky, vložíte si ho pod levou paži a sednete si za pec. Nesmíte se devět dní česat, mýt, stříhat si nehty, mluvit a určitě ještě něco, a když toto všechno přesně dodržíte, vylíhne se vám z vejce plivník. Malá zázračná bytost, která vám může leccos splnit. Řekněte sami, takový čarovný plivníček, to už stojí za tu námahu. Ale najděte v činžáku pec. Takže asi z toho nic nebude.

Vajíčko, byť od černé slepice, je prostě nejlepší ve vaječném koňaku. Po jeho požití, třeba s peprmintkou - tento koktejl je mezi lidem známý pod názvem Afghánský chrchel :), možná nějaký ten plivník vznikne a ani nemusí vyskakovat ze skořápky.

a na úplný závěr jsem našla něco hezkého, roztomilého a následování hodného

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 13.4.2017 9:57 | karma článku: 7.65 | přečteno: 247x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Přemysl Kosejk

Jaroslav Kubera: Sociální systém? Výhoda pro politiky

V rozhovoru, který vznikal 10. července v Teplicích, se senátor, teplický primátor a krajský zastupitel Jaroslav Kubera rozhovořil o sportu, domácí politické scéně i problémech Evropské unie.

22.7.2017 v 12:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Redaktorka provokuje na Mácháči v burkinách. Zamachruje taky bikinami u Saúdů?

Redaktorka chtěla poukázat na xenofobii Čechů. Snažila se sebevíc, leč zůstalo jen u jejích hloupě sebestředných stesků, které si protiřečí i s jí natočeným videem. Dovolím si rovněž pochybovat, že by si pamatovala desítku citací.

22.7.2017 v 10:11 | Karma článku: 35.85 | Přečteno: 1055 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Chesterton neuvěřitelně aktuální

Výběr z citátů konzervativního myslitele Gilberta Keitha Chestertona (1874-1936), které znějí 81 let po jeho smrti neskutečně aktuálně.

22.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 214 | Diskuse

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 24.36 | Přečteno: 897 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 1367 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 10.30 Průměrná čtenost 513

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.