Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příhody z mého života

11. 04. 2017 16:57:10
Můj život prý by se mohl vysílat jako reality show. Ne, nečekejte žádné pikantnosti, jen legrační situace. Tedy ano i s pány...

Vítr

Aprílové počasí, jak má být. Chvíli svítí sluníčko a je bezvětří a najednou mraky, vítr a déšť.

Jdu s hafanama z procházky. Ledový vítr není moc příjemný. Cuchá mi vlasy a do očí vmetává prach.

Před námi sebevědomě kráčí černovlasý muž. Vítr mu rovněž prohrabává černou hřívu. Najednou se něco změnilo. Zatáhlo se. Silný závan větru mi bere dech. Lapám po vzduchu.

Ovšem, co to je proti scéně, která se odehrává přede mnou. Nevěřícně zírám. Švihák udělal gesto, jako by si chtěl přidržet klobouk. Vše marné. Nebyl dostatečně rychlý, černá kštice se mu na hlavě postavila a v elegantním oblouku si to míří akorát směrem k nám.

Přistála na Leele.

Plešatý pán, jak postavička z komiksu, bleskově přiběhl, vzal ze psa paruku a zmizel.

Stalo se to? Něco se mi zdálo? Prostě jen stojím a zírám.

V každém případě, měl ten muž štěstí, že byl tak pohotový a moji hafani tak zaskočení. Krásná paruka by byla jistě vítanou hračkou a vlasatý fešák by ztratil glanc.

Nepochopená

Mám ve zvyku si povídat se svými psy. Na procházce jim říkám: ať jdou rovně nebo zahnou, ať počkají, že támhle jde velký pes, že pole je ošetřeno fungicidy... Hafani se vždy na mě podívají a moudře mrknou, prostě projevují zájem.

Jdeme po chodníku a proti nám, ale po rovnoběžné cestě, kterou od nás dělí asi pět metrů trávy a několik stromů, si to šlape buldoček. „Leelo, podívej,“ moje buldočka se na mě otočila. „To je fešák,“ hlasitě vydechnu.

„Však vy taky nejste k zahození,“ mrká na mě proti nám jdoucí muž. K mé smůle nevšiml si psa a neznal moji mluvu s těmi mými. Trapas. Raději jsem zvolila rychlý ústup, než nějaké vysvětlování, že ten fešák je ten buldoček, který už zašel do dveří a není tedy už vidět.

Celý týden jsem každý den potkávala tohoto mladého muže a čelila jeho radostným úsměvům. Nakonec, udělala jsem dobrý skutek, myslel si jak je úžasný a určitě mu to zvedlo náladu i sebevědomí. Jen já měla pokaždé silnou touhu chodit kanálem.

Autor: Jita Splítková | úterý 11.4.2017 16:57 | karma článku: 14.89 | přečteno: 563x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 310 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 410 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Sviňucha

Nejdřív jsem si ji prohlížela z dálky, no, ze tří metrů, upřesním, a zezadu. Ten účes by se mi moc líbil: rafinovaně několika odstíny téže barvy zkrášlené vlasy do půli zad, střih tip tip. Fakt paráda!

24.7.2017 v 16:24 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 285 | Diskuse

Daniela Bulířová

Náš vztah je odrazem naší vlastní sebeúcty

Co dovolíme druhým, je jen naše volba. To, jak s námi zacházejí druzí, je jen nastaveným zrcadlem toho, jak se k sobě chováme my sami.

24.7.2017 v 10:28 | Karma článku: 9.89 | Přečteno: 430 | Diskuse

Aneta Nováková

Bolelo to!

Nechtěla jsi to! Bolelo to, ale nikdy jsi neřekla ne. A mlčení prý znamená souhlas. Pocity bezmoci tě pronásledují dodnes.

23.7.2017 v 19:40 | Karma článku: 10.71 | Přečteno: 510 | Diskuse

Alice Kopřivová

Jak jsem dojila peřiny!

Když nemáte na chalupě přístřešek na auto, když trošku víc zaprší a když vás to prostě "nemine":...a v noci to s vámi vibruje!

20.7.2017 v 18:56 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 544 | Diskuse

Mirka Pantlíková

První zájezd do kapitalistické ciziny

Dnes již není pro nás problémem vypravit se na dovolenou kamkoli ve světě. Samozřejmě jen tam, kam nám naše finance dovolí... Dávno je doba, kdy nám to dovoleno nebylo.

20.7.2017 v 13:57 | Karma článku: 12.21 | Přečteno: 735 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 10.30 Průměrná čtenost 513

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.