Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co na srdci...

31. 03. 2017 14:38:05
Je krásné říkat vše, co si myslíme... ovšem někdy ty následky... jenže v určitém věku se to prostě neřeší

Procházím s několika kamarády pěší zónou v Praze. Hovor nikde neskřípe ani se nezadrhává. Je krásný den a my směřujeme do hospůdky. Co by se mohlo pokazit?

Proti nám jde pěstěná, velmi pěkně oblečená, korpulentní dáma. Když spatří naši skupinku, udělá grimasu nevýslovného odporu a otočí se do jedné ze zde všudy přítomných výloh. Než se stačím vzpamatovat z podivného chování neznámé dámy, tak se z naší skupinky oddělí jeden člen a spěchá k ní. „Ahoj, teto,“ křičí na ni přehnaně radostně, „to jsem rád, že jsem tě potkal.“

Dáma se na něj podívá a místo pozdravu vydá jen „Pffff,“ a vejde do obchodu s nějakým laciným oblečením, aby z něj vzápětí vyšla.

Nelezu lidem do soukromí a nevyptávám se, ale tohle prostě nešlo přehlídnout. „Co to mělo znamenat?“ Ptám se.

„Ale,“ mávne kámoš rukou. „Za to může moje malá dcera.“

Navnadil moji zvědavost, „co se stalo?“

„Je to asi tak dva roky, holce byly tři a mámy sestra k nám přišla na nečekanou návštěvu. Slíbil jsem holce, že půjdeme pouštět letadýlko, tak otravovala. Nakonec jsem toho už měl dost a říkám, že tedy jdeme pouštět letadýlko a ptám se i tety jestli půjde s námi. Seděla v křesle a jen mávla rukou,“ kamarád změnil hlas a tence povídá, "Jen běžte sami, mě moc bolí nohy, počkám tu na vás." Zasmál se. „No a co myslíš, že se stalo, holka jí říká,“ zapištěl: „Jen pojď taky, ty bys nám tu možná i něco ukradla!"

Přemýšlím, že je to očividně účinný způsob, jak se zbavit vlezlých návštěv.

A když jsme u toho pouštění letadýlek:

Znamení doby


Na pole přišel pouštět draka táta s dvěma dětma. Připravuje hračku, když na něj nešťastně zakřičí syn: „táto, ty jsi doma zapomněl manuál!“
Otec něco potichu vysvětluje. Kluk kýve hlavou.
A už je drak i s obrovským ocasem hotov. Leží na strništi, jako žlutá obluda.
Dcera si ho prohlíží. „Tati, kde je mačkátko, aby lítal?“

Autor: Jita Splítková | pátek 31.3.2017 14:38 | karma článku: 10.22 | přečteno: 282x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alice Kopřivová

Jak jsem dojila peřiny!

Když nemáte na chalupě přístřešek na auto, když trošku víc zaprší a když vás to prostě "nemine":...a v noci to s vámi vibruje!

20.7.2017 v 18:56 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 490 | Diskuse

Mirka Pantlíková

První zájezd do kapitalistické ciziny

Dnes již není pro nás problémem vypravit se na dovolenou kamkoli ve světě. Samozřejmě jen tam, kam nám naše finance dovolí... Dávno je doba, kdy nám to dovoleno nebylo.

20.7.2017 v 13:57 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 680 | Diskuse

Aneta Nováková

Budeš šlapat chodník!

Jsem pro něj něco jako cvičená opička nebo pes, který musí poslouchat na slovo. Jen on ví, co je pro mě nejlepší.

19.7.2017 v 19:33 | Karma článku: 21.90 | Přečteno: 3196 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Romská dívka mi zbořila předsudky

O tom, že i já mám své předsudky a jak lehce se dají zbourat, jsem se nedávno přesvědčila na vlastní kůži. Při banálním zákroku v nemocnici jsem se setkala s romskou dívkou, která podstupovala umělé přerušení těhotenství.

18.7.2017 v 15:52 | Karma článku: 32.15 | Přečteno: 2332 | Diskuse

Petra Polsen

Jak jsem šňupala kakao

Nedávno na internetu psali, že v Americe začali prodávat šňupací čokoládu. Jako nevyléčitelná závislačka na téhle pochoutce jsem pochopitelně zbystřila...

18.7.2017 v 7:53 | Karma článku: 12.78 | Přečteno: 310 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 10.30 Průměrná čtenost 513

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.