Nikam neutečeš - vždy tě uvidíme

Agent 007 byl geniálním vynálezcem Q zásoben roztodivnými špiónskými pomůckami. Díky technickému výzkumu mají i dnešní reální špióni a vojáci k dispozici opravdu zajímavé přístroje.  

Skrz naskrz

Někdy je životně důležitou potřebou armády, policie, špiónů… vidět i skrz zdi. Možnosti, jak toho docílit jsou dvě - opravdové průhledné zdi nebo přístroje, pro které je vše průhledné.

Donutit lidi stavět soukromí neposkytující domy, je nereálné. I když materiály na takovou stavbu existují, například "průsvitný" beton. Vynálezcem je maďarský architekt Áron Losonczi. Průsvitnost šedé monolitní hmotě dává světelná vodivost optických vláken - ta se vkládají do forem a zalévají betonem. Nic víc, ovšem záleží na tom, jak vkládat a zalévat, právě technologie výroby je předmětem vynálezu. Nový materiál a firmu Losonczi nazval LiTraCon. Jenže za takovýmito zdmi jsou vidět siluety pouze, když se v místnostech svítí.

Výhodnější na sledování životů za stěnami je nový kapesní přístroj, který "cítí" za stěnou i slabé pohnutí. Jedná se o velice snadno a jednoduše použitelný aparát, který byl vyvinut ve Vědecko-technické agentuře Pentagonu DARPA. Tento přístroj Radar Scope je schopný zaznamenat přítomnost lidí za betonovou stěnou silnou 30cm.

Nejedná se o prototyp, ale už v roce 2006 byla připravena sériová výroba. Ovšem vypadá to, že je vyráběný pouze pro americkou armádu. Přístroj váží 680 gramů a je velký asi jako videokazeta. Je vodotěsný a napájí se zcela běžnými bateriemi AA. Tomu, kdo s ním pracuje, ukáže, jestli se v podezřelém domě nachází nějaký člověk. Dokáže i určit, zdali se dotyčný hýbe nebo je v klidu.

Radar Scope "vidí" za stěnu do vzdálenosti až patnácti metrů, takže málokdo ujde jeho pozornosti. Předpokládá se, že tento kapesní radar zlepší možnosti armády a policie při osvobozování rukojmích - budou vidět, kde se v místnostech lidé nacházejí a kolik jich je. Špioni uvidí, jestli je sledovaná osoba v pokoji a jestli tam někdo za ní přišel.

Jinýma očima

Další možností, jak vidět, co vidět potřebuji, je vyslat na určené místo někoho jiného, krajně nenápadného. Mohou to být roboti či živá zvířata nebo obojí - biorobot.

Z obyčejné želvy stvořil se svým kolektivem želvího robota neurobiolog Aleksej Burikov, vedoucí biologického oddělení Státní pedagogické university v Rostově na Donu. Povedlo se jim to namontováním speciálního přístroje - postroje na její krunýř. Postrojem je želva rádiově řízena pomocí vibrací - těmi je určován směr jejího pohybu, ale i zastavení se. Vepředu krunýře má přichycenou malou kameru, vysílající obraz, který sledují vědci na svém monitoru a podle těchto snímků želvu navádí k určenému cíli. Využití těchto kyborgů bude nejen vojenské, ale budou moci hledat zavalené lidi a pomáhat v ekologii při monitoringu zvířat v krajině.

Již zde zmiňovaná DARPA určila výzkumníkům zase jako zvíře vhodné k robotizaci potkana. Zásahy do jeho organismu byly v tomto případě mnohem drastičtější. Potkan má přímo do mozku implantovány desítky maličkých ocelových elektrod. Na zádech si nese "batoh" s miniaturním radiovým zařízením, které zhotovil neurobiolog John Chapin. Tento přístroj přijímá signály od implantovaných elektrod a předává je na monitory, které sledují "instruktoři". Batůžek je zároveň i radiomajákem, který umožňuje sledovat pohyb hlodavců i mimo dosah zóny viděné instruktory. Tito špióni mají, kromě vojenských akcí, za úkol vyhledávat drogy, výbušniny, zavalené lidi - na všechny tyto pachy jsou cvičení a jakmile některý ucítí, zaktivují tím implantované elektrody a ty předají do batůžku pro jednotlivé pachy charakteristický signál, takže instruktor následně podle toho přesně vidí, to co potkan cítí.

Když se podíváte na fotografii asi i bez přístrojů víte, co potkan cítí…