Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prapodivné otázky

25. 02. 2017 12:53:06
Učitelka klade otázky, na úřadě vám kladou otázky, když přijdete pozdě večer domů, partner vám klade otázky – to nikoho nepřekvapí, ale jsou místa, kde prostě otázky nečekáte a vyvolají tak vaše zděšení.

Stane se, že prostě člověk musí využít služeb veřejných WC. Naštěstí to už v Praze není čichový a estetický zážitek na několik neděl. Toalety jsou čisté.

Vcházím do onoho zařízení, nalevo jsou dámy a napravo páni, uprostřed okénko pro toaletářku. Předběhl mě pán. Horečnatě loví v kapse drobný.

„Dobrý den,“ zdraví se s pracovnicí toalet.

„Přejete si?“ Ptá se ona. Muž zkameněl a po chvilince mrazivého ticha se rozhlédl kolem. Chtěl se asi ujistit, že je správně. Když se ubezpečil, pronesl jistým hlasem, „Chci močit.“

Žena za okénkem pokývala hlavou, „Pět korun, prosím, tedy pokud nechcete použít i kabinku. Budete používat kabinku?“

„Ne,“ vyhrkl, hodil na talířek bůra a zmizel.

„Dobrý den“ zdravím se s paní i já.

„Kabinku a mytí rukou?“ Ptá se mě profesionálně.

„Ano,“ odpovídám a hrozím se, jestli to bude víc jak deset korun, jiné drobné v peněžence nemám.

„Deset korun.“

Pokládám minci na tácek a odcházím.

„Haló,“ ozve se srdceryvný výkřik za mnou. „A co papír?“

„Děkuju, mám svůj.“

„Jen si ho vemte, je to v ceně!“ V hlase má něco, čemu se prostě nemůže odporovat. Neochotně se vracím pro toaletní potřebu, která by snad šla použít i jako smirkový papír.

Když jsem vycházela ven, slyším, jak se nově příchozí dámy žena za okénkem ptá: „Copak to dnes bude?“

Dáma mlčela a přiznám se, neměla jsem tu správnou odvahu, stát tam ve dveřích veřejných toalet a čekat na to, co odpoví. I když dodnes mě to trápí.

Autor: Jita Splítková | sobota 25.2.2017 12:53 | karma článku: 12.35 | přečteno: 373x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 381 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.61 | Přečteno: 297 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.37 | Přečteno: 394 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 218 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 6.51 | Přečteno: 106 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 34.07 | Přečteno: 1305 | Diskuse

Jana Slaninová

Houbový děda a dítě z hadích ocásků

Období hub mi vzdycky zavoní lesem, ranní mlhou, čerstvě zapálenou cigaretou a kolínskou. Samozřejmě si vybavím i tu vůni hub, ale některé vůně jsou v mé pachové paměti vyraženy kovovým razidlem asi navždy.

27.6.2017 v 11:45 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 15.61 Průměrná čtenost 511

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.