Kdo z vás to má? On ano.

Kdo se může pochlubit, že vytvořil svůj svět a nabídl vstupenku do něj i dalším lidem? Jaron Lanier je takovým člověkem - a tento svět pojmenoval slovy "virtuální realita"… stalo se tak v roce 1989.

Programátor a renesanční člověk Jaron Zepel Lanier se narodil 3.5.1960 v New Yorku a kromě vytvoření "virtuálního světa" čili virtuální reality, skládá hudbu i opery, koncertuje se svojí skupinou Chromatophoria. Zabývá se vizuálním uměním - uspořádal řadu výstav, instalací a performancí a píše knihy. V roce 2002 pomáhal při práci na scénáři a výtvarné podobě gadgetů pro film Minority Report Stevena Spielberga. V neposlední řadě je Jaron i podnikatel.

Grafickou simulací se zabývá od střední školy - už jako student-výzkumný pracovník v letech 1979 - 1980 pracoval v NSF-Funded Project na projektu Digital Graphical Simulations pro vyučující v New Mexico State University.
Účastnil se opravdu velké řady projektů a pracoval v mnoha laboratořích, například v roce 1983 a1984 v Atari Labs, zde se podílel na vývoji hry Moondus. V letech 2003-2005 byl hostující vědec v Silicon Graphics.

V roce 1985 zakládá firmu Visual Programming Language Research , Inc, ve které se spojil s týmem Thomase Zimmermana. On do společného podnikání přinesl software a Zimmerman onu známou "rukavici do virtuální reality" - ve VPL zdokonalenou pod názvem Data Glove.

V roce 1992 odchází z aktivního vedení VLP Rechearch, aby mohl muzicírovat a psát filosofické eseje.

Samozřejmě za svoji práci získával a získává i ceny a čestné doktoráty. Nyní, kromě uměleckých aktivit, píše každý měsíc sloupky pro Discover Magazine - pod názvem "Jaron’s World" a ještě spolupracuje s universitou v Berkeley - konkrétně se dvěma jejími pracovišti Interdisciplinary Scholar-in-Residence, CET a s Fellow, International Computer Science Institute.

Lanier filosof

Jaron Lanier - jako jeden z prvních a hlavních tvůrců virtuální reality se svojí filosofií, se kterou ji vytvářel, hlásí k teorii postsymbolických forem komunikace. Symbolem je zde míněno písmeno, psaný text, ale i vlastní slova - obojí je prý mnohdy zavádějící a vede k nedorozuměním. Takže podle této teorie, jsou všechny existující metody komunikace - až na hudbu a malby a kresby, symbolické a tím pádem často matoucí a vedoucí k informačním šumům a nevystihující přesně to, co člověk vlastně chce říci. Podle Jarona právě až virtuální realita člověka zbaví těchto zbytečných symbolů a slov a přinese mu "přestup" ze světa symbolické komunikace do světa reálné a jasné komunikace. Text prostě člověka zdržuje - myslí tím například jeho zbytečnost při hraní her, obraz je jasně pochopitelná, pravdivá a rychlá informace. K tomu by se dalo připomenout, že virtuální obrazy tvořené 3D technikami a kolážemi a spojováním skutečných předmětů s neexistujícími, matou člověka ještě více a i malby a kresby jsou symboly, ale rozhodně pro to nebudeme zatracovat obrazové informace a virtuální realitu, jen Lanierovo nadšení z postsymbolické komunikace se zdá přehnané.

Lanier předvídatel

V současnosti se Jaron stále více stává i futurologem a jeho předpovědi jsou velmi zajímavé, i když pro svoji subjektivní nekompromisnost, také hodně diskutovatelné - jako například tato: "Během příštích padesáti let zrodí počítačová věda úplně nový druh umění, který bude kombinovat všechny tři velké umělecké formy dvacátého století: film, jazz a programování."

Podle jeho vizáže rozesmátého rastamana se skoro metrovými dready byste nehádali, že se jedná o velkého a zarytého technooptimistu a zároveň velkého odpůrce Wiki systémů. V žaludku mu hlavně leží Wikipedie - takovéto projekty nazývá „digitálním maoismem“ pochybuje o tom, že by si hesla této encyklopedie, tvořená a editovaná vlastně kýmkoli, udržela informační pravdivost a hodnotu - jeho nevraživost proti Wikipedii vyvolalo asi hlavně to, že se marně snažil opravovat ta hesla, která se profesně týkají jeho osoby - což opravdu naštve… ano i géniové mají právo na omyl, emoce a rozmary a až čas ukáže, jestli se mýlil.