Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pronajmu svět Zn. Virtuální

1. 02. 2017 14:26:40
Taky se vám to někdy stalo? Odněkud slyšíte hrát hudbu. Prokazatelně nikde nikdo není, natož nějaký orchestr. Je pozdní noční hodina, všichni spí, okna jsou temná...

Ukázka z povídky Božské oko:

Taky se vám to někdy stalo? Odněkud slyšíte hrát hudbu. Prokazatelně nikde nikdo není, natož nějaký orchestr. Je pozdní noční hodina, všichni spí, okna jsou temná, nehraje žádný záznam z koncertu, ale vy slyšíte takovou zvláštní melodii. Harfy, trubky, housle, klavír... ne klavír ten asi ne. Nebo ano?

Seděl u okna, díval se ven a přemýšlel o hudbě, kterou slyší znít ve své hlavě. Slyší i klavír? A jaká ta muzika je?

Není to žádná známá melodie, kde se to jenom bere? A co když tohle slyší prostě všichni lidé? Každý má vlastní orchestr v sobě. Možná že skladatelé, ti určitě slyší hudbu. Že bych byl hudebně nadaný a prostě slyším své skladby? Neznám jedinou notu a nepoznám, když ji hrají...

Klap, klap, prahudba dešťových kapek ho probrala z přemítání.

To je hnusný jaro, pořád jen prší. Vstal od okna a sedl si do pracovního křesla.

Je rád, že prší, aspoň nemusí litovat, že nemůže ven. Rozhodl se vystěhovat zpátky do některé z nechráněných moderních městských čtvrtí. Má vyhlédnuté město i konkrétní typ bytu. Jenže..., vzdychl a aktivoval počítač.

Na monitoru mu jako vždy první vyskočila stránka se stavem jeho bankovního konta. Začetl se.

Přestěhování znamená pouze jediné. Musí vydělat hodně, opravdu hodně peněz.

Pracuje skoro pořád, jen občas vychází pro jídlo a nutné nákupy. A když má náladu, pozdě v noci chodí uličkami skanzenu. Zvláštní zábava.

Prší už několikátý den v jednom kuse, je chladno. Z okna vidí jen šedivou oblohu a rozpadající se domy. Skanzen se moc neudržuje, takže mu teče po okapu do místnosti. Věčně vlhké a snad nikdy nevysychající zdi prosycují místnost vtíravým pachem plísně. Samota, monotónnost kapek a šedivé světlo přivolávají jen špatné vzpomínky a sebemrskačství.

Se zášlehy bolesti z pocitu viny, že opustil tolik lidí i ji, se u něj střídá sebelítost. Proč byl vykopnut z práce a nikdo mu nepomohl? Tolik let jsem žil jen pro firmu a výsledek? Jeden telefonát, a konec. Konec i všech známostí. Stal jsem se nulou. Přehrává si ten den, kdy dostal výpověď... Kdybych nepracoval nebo na práci nestačil... důvod byl jen, že šéf na jeho místo chtěl svoji známou. Cítí to jako velkou křivdu, nenašel už nikdy takovou práci. Všechny ztráty ho přímo fyzicky bolí u srdce. To pak několik hodin prosedí jen tak a bolest s apatií mu brání cokoli podniknout nebo udělat. Prostě sedí a civí z okna na pavlač. Nic jiného nevidí, než rozpadající se ozdobné kovové zábradlí, za ním prázdný prostor a pak okna protější pavlače za stejně rezavým zábradlím.

Občas kolem jeho oken nebo na protější straně přejde nějaký člověk. Rychle nebo se jen tak plouží. Nikoho z nich nezná a nechce znát. Podle pohledů a oblečení těch osob je mu jasné, že pro ně je tohle konečná a jediná možnost. Proto se straní lidí ze skanzenu.

První věc, co i dnes udělal, skoro rituálně si pročetl své konto. Přestalo pršet a cifra blikající z monitoru mu dává naději. Na protější pavlači vyšla z bytu mladá žena. Šedivá jako deštivý den. Jen, kdo ví proč, kabelku měla červenou. Dívá se na tu červeň a ošklivou dívku, šla rychle, zas kouká jen do prázdna. Dostavuje se u něj ten dobře známý pocit se vším skončit, lehnout si a vykašlat se na celý svět. Vyšlo sluníčko. Prudce vstal z křesla. Já tady nekončím. Já mám ještě šanci... mám práci... a umím dost věcí... odejdu odsud! „Odejdu!“ vykřikl nahlas. Docela se zvuku vlastního hlasu lekl. Blbnu, musím něco dělat nebo fakticky zcvoknu.

Sedl si znovu k počítači a nalistoval své pracovní stránky.

Dnes dostal další zakázku. Musí vyhodnotit všechna možná rizika nového léku. Simulace různých vlivů na člověka je jednoduchá, ale rutinně náročná práce. Nic nesmí vynechat.

Není to hra, musí lék doporučit nebo zavrhnout, kdyby se ukázalo, že u některých lidí by mohl způsobit sebemenší komplikace. Farmaceutické firmy před lety svými preparáty zmrzačily hodně lidí, a to i když dělaly pokusy na zvířatech. V současnosti jsou pro dodání nového léku na trh velice přísná kritéria. A jeden lék testuje na svých simulacích nejen on, ale asi dalších sto lidí. Tuhle práci opravdu dobře zná.

Monitory a kontrolky osvětlovaly jeho pokoj, za starodávným oknem ze skleněných tabulek a dřevěných rámů zase pršelo. Počasí neustále odolávalo všem způsobům programování.

Na zdi se od prosakující vody začala vytvářet bizarní kresba. Pozoruje ji. Skvrna se rozšiřuje, zatáčí, vlní. Je to tvář.

Samotu si člověk volí dobrovolně a sám, ale kdo si dobrovolně zvolí osamění? Byl jsem blázen, že jsem sem šel, ale kam jinam jsem měl jít? Nic jiného nemám, než tenhle dárek od babičky.

Lže sám sobě: Jít sem jsem si určil jako test, co vydržím. Ne! Bydlet ve skanzenu jsem si určil jako trest. Také ne. To bylo až následně. Jít sem ho hnala zbabělost říct jedné holce, že už nemá sílu s ní být dál. Hodilo se mu, že mu zemřela babička a utekl do skanzenu bez jediného slova vysvětlení nebo rozloučení, sem do jejího bytu. Kdyby žil před tisíci lety v Řecku, uvěřil by, že teď ho za to pronásledují Erýnie, které zahání pouze prací a sebemrskačstvím v podobě svého současného života.


ukázka povídky z knihy Pronajmu svět Zn. Virtuální: http://sciafant.blogspot.cz/2016/09/predstaveni-knihy-pronajmu-svet-zn.html

Autor: Jita Splítková | středa 1.2.2017 14:26 | karma článku: 6.92 | přečteno: 134x

Další články blogera

Jita Splítková

Dětský sloh o Zemanovi a Babišovi anebo promyšlený předvolební boj?

Sociální sítě zahltil obrázek stránky ze sešitu prý žáka páté třídy. Je na něm velmi neumným písmen napsáno několik vět, které působí, jakoby je psal někdo pod vlivem.

22.4.2017 v 10:20 | Karma článku: 44.55 | Přečteno: 6907 | Diskuse

Jita Splítková

Svět podle… a nepovím!

Jak by vypadal asi takový svět za pět set let a netroškařme možná za tisíc let? Beru křišťálovou kouli a už to vidím.

19.4.2017 v 10:00 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 184 | Diskuse

Jita Splítková

Naval vejce!

O Velikonocích může koledník narazit na zloděje vajec, možné je všechno – a jak je to s „vajíčkovými legendami“ a zvyky? Narazíme na jejich reálné kořeny? Co myslíte?

13.4.2017 v 9:57 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jita Splítková

Zahoďte štětce a dláta III.

Umělec je rezonanční deskou své doby, musí tedy reflektovat i nové technologie a materiály - neměl by se jich bát, či je zatracovat - jsou to pro něj nové možnosti, jak nepřestat umělecky komunikovat s okolním světem.

12.4.2017 v 9:23 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 108 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Zajímavostí na něm je, že ten pán má svého imaginárního kolegu, se kterým stále živě komunikuje. Nadává mu, když se mu něco nedaří a chodí spolu kouřit. Nejdřív jsem to samozřejmě nepochopila a na poprvé přinesla dvě kávy...

26.5.2017 v 11:11 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 741 | Diskuse

Zuzana Pšajtová

Porno v krabici

Slovo porno používá dnešní společnost pro dvě označení. Pro klasické porno (to je dělání dětí před kamerou) a pro chuťově povedená jídla. Z obou možností máte totiž hluboký smyslový prožitek. Pokud tedy nejste frigidní anorektik.

25.5.2017 v 20:40 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 945 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

S tím internetem nám to ale jde nějak z kopce. Včera v noci jsem nemohla spát a vlezla zase na Tinder. Jen za dvě hodiny mám tolik fotek nádobíčka, že už v tom mám maglajs. Chtělo by to rovnou k fotce přiložit cedulku...

25.5.2017 v 14:25 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 1133 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

První porozchodová fáze je většinou o tom, projíždět si ten vztah celý znovu dokola a vytahovat to nejhorší, aby člověk nesmutnil a nenakráčel rovnou na most. Hezky se utvrdit v tom, jaký to byl zmetek.

24.5.2017 v 13:08 | Karma článku: 14.19 | Přečteno: 1224 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Za dvě hodiny se dozvím zprávu, která mi úplně nalajnuje následující život. Čekám na výsledky krevního testu, které buď potvrdí, nebo vyvrátí těhotenství. Fór je v tom, že jsme se ráno s Lukášem rozešli. Mazec.

23.5.2017 v 14:00 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 1801 | Diskuse
Počet článků 161 Celková karma 12.38 Průměrná čtenost 512

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.