Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vtipy z mého života

17. 01. 2017 10:00:00
Už jsem tu rok, tak dnes sem dám poněkud žertovné příhody z mého života. Mám dar na vytváření trapasů a roztodivných situací - a to takových, kdy se zastaví čas a zírá na vás i ta dlažební kostka pod vašima nohama.

Pivo

Navštívila jsem jednu společenskou akci. Všude už je plno, jen u jednoho stolu jsou ještě volné tři židle. Sedí tam i bývalý kolega. Přisedla jsem si.

„Ahoj.“

„Ahoj“ Padlo mezi námi. Víc nic. Známý sedí, zírá do půllitru.

Chvíli jsem taky čučela do svého piva a pak mi to ticho přišlo neúnosný. Co hřejivého, přátelského říct? Čím se zarputile mlčícím začít konverzaci? Znám jeho, znám i jeho ženu. Byla jsem mu na svatbě. To je ono!

„A jak se má Kačenka?“ Bodře zahlaholím na celý bar. Pár lidí se podívalo našim směrem.

Zvedl hlavu. Ty jeho oči! „Ráno se sbalila a odešla,“ sykl.

A tak jsme se oba mlčky dívali do sklenic, než mě vysvobodil jiný kolega.

Jak jsem vyhrála večeři.

Než přišly tyto mrazy, pršelo a pršelo a cestičky mimo chodník se změnily v bahno. Jdu s hafanama na procházku. Táhnou, už vidí svůj polní plácek a nedbají, že mě vlečou bahnem.

A je to tu! Noha klouže a...

„Nedá!“ zařve někdo po mé pravici.

„Dá, o véču.“ Zařve jiný mužský hlas a je slyšet plácnutí rukou.

Já mezitím vyrovnávám... vyrovnávám... už se na mě bahno těší ... vyrovnávám ... a vyrovnala!

„Ha há, platíš!“ Radostně volá hlas. Podívám se. Dva mladí mužové odchází do dáli. Jeden má vztek, že jsem se nezaryla hubou do bahna, druhému je to jedno, ale má radost, vyhrál véču.

A já ten den přišla domů jako dáma a ne bahňák.

Ach ta falešná jména

Šílený vedro. Jet tramvají je jak za trest. Přilepuji se skrz šaty ke dřevěnému sedátku té nové a designově krásné tramvaje. Zastávka. Nastoupil jen jeden muž středního věku. Rozhlédl se a při pohledu na mě ztuhl a jen zírá a zírá.

Znervózněla jsem. Co mám divně? Ne, nekouká mi nic, čím bych ho tak šokovala. Muž se vydal ke mně. Zeširoka se usmívá a připomíná jednoho lupiče z Mrazíka. Ne, určitě ho neznám.

Potím se a koukám, kudy zmizím.

„Ahoj, Jito,“ zahlaholí dotyčný.

On mě zná! Dívám se asi jako idiot.

„No to jsem já!“ bodře vyřvává dál. „Ivan!“ Nechápavě se na něj dívám. „No, Malej čůráček!“

Cestující se začínají dívat. Hned jsou poznat cizinci – nereagují.

A najednou mi to v mozku sepne: „Jé to jsi ty, no jo, Malej čůráček,“ zařvu radostně. Teď už se na nás dívá celý vůz.

Proč si lidi dávají na sociálních sítích tak blbý nicky čili přezdívky!

Žertující sociální síť

Ze spánku mě probudilo zvonění mobilu. Šmátnu po přístroji.

„Ano?“ Ptám se.

„Jak, to žes mě nepozvala na svatbu!“ Ozvalo se nasupeně z mikrofonu.

Jsem rozespalá a nějak nechápu, „čí svatba? Co svatba? Kdo volá?“

„Se nedělej. Tvoje!“

„Moje?“

„Dala jsi teď fotky na Facebook.“

„Svatební?“ Probírám se a pomalu mi dochází, kdo volá a proč.

Začalo to tak před třemi dny. Najednou mi lidi začali dávat Like a přidávat komentáře k mým svatebním fotkám. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Věci se prostě dějí, jak říká klasik, čert je vem.

Volajícímu jsem poděkovala za zájem a doporučila podívat se na datum, kdy jsem na Xichtáři fotky zveřejnila.

Jsem dokonale probraná. Oživuju počítač a jdu se podívat na onu sociální síť. Překvapeně koukám na dost velký počet zpráv.

Jedni gratulují, další se diví, kdy jsem se stihla znovu rozvést a znovu se vdát. Nikdo si nevšimnul, že ty fotky tam jsou od roku 2010, proč je Facebook až po tolika letech ukázal na hlavní straně, netuším.

Autor: Jita Splítková | úterý 17.1.2017 10:00 | karma článku: 18.59 | přečteno: 1222x

Další články blogera

Jita Splítková

Dětský sloh o Zemanovi a Babišovi anebo promyšlený předvolební boj?

Sociální sítě zahltil obrázek stránky ze sešitu prý žáka páté třídy. Je na něm velmi neumným písmen napsáno několik vět, které působí, jakoby je psal někdo pod vlivem.

22.4.2017 v 10:20 | Karma článku: 43.39 | Přečteno: 5962 | Diskuse

Jita Splítková

Svět podle… a nepovím!

Jak by vypadal asi takový svět za pět set let a netroškařme možná za tisíc let? Beru křišťálovou kouli a už to vidím.

19.4.2017 v 10:00 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 174 | Diskuse

Jita Splítková

Naval vejce!

O Velikonocích může koledník narazit na zloděje vajec, možné je všechno – a jak je to s „vajíčkovými legendami“ a zvyky? Narazíme na jejich reálné kořeny? Co myslíte?

13.4.2017 v 9:57 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 230 | Diskuse

Jita Splítková

Zahoďte štětce a dláta III.

Umělec je rezonanční deskou své doby, musí tedy reflektovat i nové technologie a materiály - neměl by se jich bát, či je zatracovat - jsou to pro něj nové možnosti, jak nepřestat umělecky komunikovat s okolním světem.

12.4.2017 v 9:23 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 101 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Zuzana Pšajtová

O rok starší? Hlavně ať je dárek!

Každý z nás má jednou ročně narozeniny. Ženy je ale od určitého věku slaví "opakovaně". To znamená, že pětadvacátiny mají (podle nich) už třeba po desáté. Bohužel po určité, ne moc dlouhé době, jim to díky vráskám nikdo nežere.

26.4.2017 v 12:30 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 160 | Diskuse

Petra Polsen

Jak to, že nejsem mrtvá?!

Spáchat malý dopravní přestupek nutně nemusí být jen špatné. Můžete se o sobě dovědět něco, co jste absolutně netušili. A při tom ušetřit dvě stovky. Nebo i víc...

26.4.2017 v 7:15 | Karma článku: 30.21 | Přečteno: 1499 | Diskuse

Ivana Ročňová

Pomoc, honí mě úchyl!

Stalo se vám někdy, že za vašimi zády, slyšíte kroky? Otočíte se a za vámi je chlap, který nebudí zrovna vaší důvěru? Něco podobného se nedávno stalo mě.

25.4.2017 v 20:26 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 609 |

Andrea Hynková

Svůdná záda

Tvař se sexy Andreo! Ležíš tu téměř nahá, buď vyzývavá a při troše štěstí tě zvedne a odnese do postele i bez toho, aby pojal podezření, že tohle nemá se sváděním nic společného.....

25.4.2017 v 13:55 | Karma článku: 16.96 | Přečteno: 680 | Diskuse

Martin Králíček

Lovestory

Každý prožil svou lovestory. Proč ji tedy někomu upírat, jen proto, že se o ní nenašel žádný doklad ? A proč ji nevzkřísit třeba i po sto osmdesáti letech?

25.4.2017 v 10:44 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 382 | Diskuse
Počet článků 161 Celková karma 11.22 Průměrná čtenost 503

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.