Udavačův běh historii a jeho zlaté Internetové časy

Udavači vždy byli bráni za něco odporného, ale každá ideologie, náboženství, vládce, tajné služby je milují. Bylo tomu tak, je tomu tak i dnes a hi-tech vynálezy s sebou přináší nové možnosti, ale stále stejné odpudivé bonzáky.

Kdy vzniklo udávání?

Udávalo se určitě hojně a vesele ve všech civilizacích a dobách, ale asi první největší vlna bonzáctví byla ve starověkém Římu za éry císařství. Udavači měli speciální název – Delatores a tito občané a i otroci hlásili činy, které se stíhaly ztrátou majetku nebo pokutou. Možná tušíte, proč toto zaměření – ano z konfiskovaného majetku získali své stříbrné. Pokud byl udavačem otrok, dostal jako prémii propuštění na svobodu a stal se tak řádným občanem práskačem.

Delatores měli staletí žně, ale vše jednou končí i období hojnosti. V roce 98 se stal římským císařem Marcus Ulpius Traianus, člověk podle všeho dost zásadový a sebejistý, který už za svého života dostal jméno Optimus – čili nejlepší. Nepotřeboval hájit svoji pozici a sebe zákonem trestajícím jeho urážku a nepřál si tedy, aby byly vedeny soudní procesy s lidmi obžalovanými pro urážku majestátu. Tím odpadl jeden druh udavačství, a pak také přímo zakázal úředníkům reagovat na anonymní udání neb by to podle něj „bylo nedůstojné našeho století“. Kdyby chudák tušil, že si to ještě v našem století řada lidí nemyslí, byl by asi dost roztrpčený.

Zůstaňme v Itálii, ale posuňme se o nějaké to století.

V Benátkách lidi děsila “Bocca di Leone”  - Lví tlama. Jednalo se o zvláštní dopisní schránku, do které spořádaní benátští občané vhazovali udání na spoluobčany, kteří jim leželi v žaludku. Nacházela se v Dóžecím paláci - Palazzo Ducale, ve dveřích do místnosti Sala della Bussola. Udání byla nezištná, nic za ně nechtěli - a anonymní.

Každý národ je má ani my nejsme výjimky.

Ano, také máme své slavné udavače. Nemáme jich moc, ale máme. Takový až mýtický donašeč a bonzák je Rudolf Mrzena ( 29.3. 1873 - 23.12 1893) postava z národního obrození, kdy už c.k. Rakousko to mělo spočítané, ale o to víc kopalo na všechny strany a o to víc bylo politických vězňů a jejich udavačů. Mrzena vyrůstal na Malé Straně v Praze v rodině rukavičkáře a sám prý byl rovněž zručný rukavičkář. Byl to podle dobových zápisů člověk tíhnoucí k podivné romantice, mystice a velikášství. Patřil spíš k psychopatům, protože toužil, aby se o něm psalo a to třeba i ve velmi záporných souvislostech. V touze po slávě udal, c.k. Rakousko-Uherské  policii – přímo vrchnímu komisaři Oličovi, spolek snílků Omladina a to za hrdelní zločin - spiknutí proti státu a panovníkovi. Historie znalí vědí, že si vše vymyslel, monstr proces s popravami se nekonal a Mrzena ochutnal pomstu – byl dvěma horkokrevnými mladíky členy Omladiny zavražděn. Osud jako z Řecké tragédie i s ponaučením, že kamarádi se neudávají.

Dalším – ovšem ještě mnohem více odsouzeníhodným udavačem už s krví na rukou je Karel Čurda – který udal své kolegy parašutisty Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka (atentát na Heydricha) a všechny rodiny, co jim pomáhaly. Má na svědomí stovky popravených českých vlastenců a odbojářů proti nacistům a navíc se stal placeným konfidentem gestapa a za částku 5 miliónů protektorátních korun škodil mnoho let. Dokonce si změnil i české jméno na Karl Jerhot a oženil se s Němkou. Před koncem II. světové války si vybral 3 milióny protektorátních korun a chtěl i s rodinou utéct. Nepodařilo se mu to. I v jeho případě ho dostihla dáma zvaná spravedlnost, Čurda-Jerhot byl po osvobození odsouzen k trestu smrti a v dubnu 1947 oběšen. Spolu s ním byl takto potrestán další zrádce, udavač, konfident, který rovněž dostal svých Jidášských 5 miliónů – jednalo se o Slováka, rovněž parašutistu, Viliama Gerika. Vedle tohoto lidského odpadu ještě víc vyniknou opravdoví hrdinové, co nikdy nezradili. Nemyslím si, že okolnosti dělají udavače, ale celková osobnost člověka, charakter, jeho geny a výchova.

Je samozřejmé, že takové téma jako udavačství láká ke zpracování i spisovatele.

Asi nejznámější román, kde se vše odvíjí od udavačského dopisu je Hrabě Monte Christo od Alexandra Dumase. Na hlavního hrdinu Edmonda Dantese, ho napíšou dva lidi Danglars – co chce jeho pracovní post a Fernanado Mondego, který zas chce jeho snoubenku. Napíšou, odešlou a vše, co chtějí, je jejich. Ovšem do času Dantesovy pomsty.

V knize Raye Bradburyho 451° Fahrenheita lidi udávají spoluobčany, co vlastní tištěné knihy. To je totiž trestný čin.  Mocní chtějí vytvořit společnost plytkých hlubců bez vlastního myšlení, kteří jen pracují a po práci se věnují pouze ohlupující a stupidní zábavě. Knihy jsou tedy nepřítel číslo jedna a je i čtoucí lidi je třeba zlikvidovat, protože ti lidé by mohli i samostatně myslet. K aktu anonymního udání slouží krásné červené schránky s majáčkem, kam vzorní hlupáci vhazují své ortely pro druhé.

Dnes tito spořádaní občané nemusí vyhledávat červené schránky, pouze někam odešlou třeba e-mail. Každá doba má svého Mrvu i Internet má své známé a slavné udavače. Zřejmě mediálně nejznámějším je Jan Čulík. Proslavil se letošní kauzou udáním českého doktora Vladislava Rogozova, pracujícího v Anglii. Doktor nesdílí názor na Islám, co se musí v současnosti sdílet – poskytl rozhovor českým e-novinám. Čulík rozhovor přeložil a doktora za jeho názory udal.

Zde citace z novin: http://www.thestar.co.uk/news/sheffield-doctor-under-investigation-for-islamophobic-comments-about-muslim-colleagues-1-7778959

The trust has confirmed it is investigating a complaint against Dr Rogozov that has been made by Dr Jan Culik, a senior lecturer in Czech studies at the University of Glasgow.

In his letter of complaint sent in January, Dr Culik said he believed Dr Rogozov, who has worked in Sheffield for ten years, has been making ‘biased, Islamophobic public statements’.

He said the comments ‘seem to be inappropriate from a professional point of view’ and has also highlighted a number of blog posts that appear to have been written by Dr Rogozov in which other comments relating to Muslims are made.

A jako správný hlídací pes oka nezamhouří a pečlivě sleduje co kdo kde na Internetu – potažmo sociálních sítích, napíše nebo dokonce komu kdo dá like – viz článek z jeho obskurního webzinu : Český velvyslanec v Rakousku zaklikl "like" na stránkách rakouského ultrapravicového prezidentského kandidáta http://blisty.cz/art/84577.html#sthash.n0tqNZCQ.dpbs

Facebook – další level v historii udavačství

V současné době Internetu to mají udavači opravdu o mnoho lehčí a sociální sítě jim jen nahrávají, hlavně Facebook. Prostě toho koho udavač nesnáší, či je placený za jeho nesnášení, jednoduše ho formulářem nahlásí. Pár kliků a udání je hotové, zatím nejde ani o vězení, či trest smrti, jen o odstranění profilu či stránky. Někdo může namítnout, že Facebook je soukromá společnost s nastavenými pravidly – ano, jenže udání je vždy udáním a ke smazání profilu se může v budoucnosti přidat i vězení – ono již známé za spiknutí proti státu a církvi.

Internetové udávání, děje se to dnes a denně a všude. Některé případy jsou však zvláštní, protože politika této „Zuckerberg company“ je likvidovat pouze ty osoby a skupiny, co neodpovídají jejich představám o světě a jejich pravdě. Do očí bijící je příklad blokování arabských sekulárních a ateistických stránek na Facebooku. Cituji z textu petice: Jsme tisíce volnomyšlenkářů a exmuslimů, kteří žijí na Středním východě. Opustili jsme náboženství po mnohém zkoumání, ale stále to nemůžeme oznámit v našich zemích vzhledem k místním zákonům a hrozbě extremistů.

Jsme vystaveni riziku smrti stětím podle islámského fundamentalistického práva šaría. Sociální média jsou naším jediným prostředkem jak se cítit naživu, získat znalosti a naději v lepší budoucnost.

Muslimští fundamentalisté a extrémisté nás ale nás ale nechtějí nechat na pokoji, vytvořili si skupiny tisíců stoupenců, kteří  pravidelně nahlašují naše účty a skupiny.

My se nepřihlašujeme do islámských skupin a neblokujeme je.

Více na  http://www.osacr.cz/2016/02/21/zastavte-umlcovani-arabskych-exmuslimu/

 Dále mě poněkud zaráží, že různé neziskovky, lidskoprávní a humanitární organizace, které se tváří jako humanisté, velmi obdivují a nepokrytě se radují z aktu udavačství a dokonce ho na Facebooku slaví a berou jako dárek.https://4.bp.blogspot.com/-2mXzomthhn8/VpWJKAy2Z0I/AAAAAAAA7kw/CKUCBS1_Qr0/s640/podivn%25C3%25A1%2Bradost.jpg

Napadají mě příměry, jak se v kostelech lidé radovali, že udali další čarodějnici. Jak konfident tiše a potají šel na c.k. Rakouský policejní úřad udat Mladočechy a radoval se jak jim zavařil. Jak rozhořčené „Žižkovské ženy“ psaly své dopisy straně a vládě o špatném charakteru té a té osoby.

Každá doba má prostě ty své práskače Mrvu a Čurdu.