V parku chodí pávice a pávi. Malý kluk se na ně dívá. „Co je to za zvířátka?“ „To jsou pávi.“ Odpovídá matka „Chudák tenhle ten,“ ukazuje na pávici. „Někdo mu ukrad obleček. Asi si ho nehlídal.“
Genteman
Ten kluk přišel ke mně a drze se přede mne postavil.
„Máš hezký kalhoty a sluší ti to,“ písknul hláskem. No byly mu asi tak tři roky.
Opodál stojící maminka ho pochválila, že to řekl správně. Já poděkovala a zadmula se (pozor neplést si s nadmula) pýchou. Je přeci jedno, kdo vás pochválí, hlavně, že pochválí.
Jo, ty kalhoty mám černý s bílými puntíky a legračních mikro příhod, ve kterých jsou hlavními aktéry děti, mám jako těch puntíků na kalhotách.?
Co na srdci…
Procházím s několika kamarády pěší zónou v Praze. Hovor nikde neskřípe ani se nezadrhává. Je krásný den a my směřujeme do hospůdky.
Proti nám jde pěstěná korpulentní dáma. Když spatří naši skupinku, udělá grimasu odporu a otočí se do jedné ze zde všudy přítomných výloh.
Z naší skupinky se oddělí jeden člen a spěchá k dámě. „Ahoj, teto,“ křičí na ni na vzdálenost asi pěti metrů.
Dáma se na něj podívá a místo pozdravu vydá jen „Pff.“
Nelezu lidem do soukromí a nevyptávám se, ale tohle prostě nešlo přehlídnout. „Co to mělo znamenat?“ Ptám se.
„Ale,“ mávne rukou kámoš. „Za to může moje malá dcera.“
Navnadil moji zvědavost, „co se stalo?“
„Je to asi tak dva roky, holce byly tři a mámy sestra k nám přišla na nečekanou návštěvu. Slíbil jsem holce, že půjdeme pouštět letadýlko, tak otravovala. Nakonec jsem toho už měl dost a říkám, že tedy jdeme pouštět letadýlko a ptám se i tety jestli půjde s námi. Seděla v křesle a jen mávla rukou,“ kamarád změnil hlas a tence povídá, "Jen běžte sami, mě moc bolí nohy, počkám tu na vás." Zasmál se. „No a co myslíš, že se stalo, holka jí říká,“ zapištěl: „Jen pojď taky, ty bys nám tu zatím třeba něco ukradla!"
Přemýšlím, že je to očividně účinný způsob, jak se zbavit vlezlých návštěv.
Znamení doby
Na pole přišel pouštět draka táta s dvěma dětma. Připravuje hračku, když na něj nešťastně zakřičí syn: „táto, ty jsi doma zapomněl manuál!“
Otec něco potichu vysvětluje. Kluk kýve hlavou.
A už je drak i s obrovským ocasem hotov. Leží na strništi, jako žlutá obluda.
Dcera si ho prohlíží. „Tati, kde je mačkátko, aby lítal?“?
Mudřec
Seděli na sedátkách na tramvajové zastávce. Dva asi tak desetiletí kluci. Tvářili se tak vážně, jak asi umí jen malí kluci.
Copak si asi povídají? Ano, jsem zvědavá, jaká bych asi jako spisovatelka měla být jiná, že? Takže si stoupnu hned vedle nich a drze poslouchám.
„No myslím, že budeme mít problémy.“ Vážně říká kluk v červené bundě.
„Proč myslíš? Něco ti někdo řek?“ Skoro se vyděsil kluk ve žluté bundě.
„To nééé.“ Vrtí hlavou. „Ale znáš to,“ rozmáchl ruce. „Všude kde jsou další lidi než ty, jsou problémy.“?
