Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jo, vztahy - Žití na divoko.

3. 10. 2016 13:47:49
Vztahy ženy a muže, spolubydlení, manželství - to jsou témata rozhovorů mnoha lidí, to jsou témata mnoha knih. Přidám pár rejpavých myšlenek a veselých příkladů.

"Tak jak doma?" Zeptala jsem se kamaráda, který momentálně bydlí v práci.

"Ale..." mávnul rukou," stojí to čím dál víc a víc za kulový."

"A chceš se tedy raději rozvést?" Rýpla jsem si.

"Já nemůžu." Pokrčil rameny.

"Jak to?" Podivila jsem se. „Každý se může rozvést, nežijeme ve středověku.“

"No nemůžu se rozvést a to kdybych sebevíc chtěl. Fakt. " Trošku se usmál.

Došlo mi to. "Ahááá, ty nejsi ženatej, že jo."

"Přesně tak, vezmu si prostě věci a půjdu. Zítra si pro ně jedu."

Jednoduché, elegantní, bez právníků, bez soudu. Je v dnešní době takovéto soužití řešením?

Je trochu rozdíl, být spolu na zkoušku a pak se po čase vzít, od toho být spolu a nikdy se nebrat. První varianta je častější a ze strany obou partnerů férovější. Zkusíme to spolu, a když se do roka nesežereme, tak se vezmeme. Podle odborníků bývají manželství uzavíraná ukvapeně dost nešťastná a odsouzená k rozvodu, takže takovéto chování je znakem zodpovědnosti - ovšem nikde není řečeno, že neukvapená manželství z lásky dopadnou dobře. O tomto také bylo napsáno tisíce odborných knih.

Druhá varianta - čili žít spolu od začátku s vědomím, že svatba nebude, je povětšinou volba jen jednoho z partnerů, ten druhý se prostě přizpůsobí – ať už z lásky, slabosti... jsou v tom peníze, například jeden z partnerů bere vdovský důchod - nebo se nepřizpůsobí a po čase si vezme kufry, či sbalí kufry tomu druhému.

Párů co spolu žijí a to mnoho a opravdu mnoho desítek let a nejsou manželé, tak těch nějak moc není. Ono musí o tomto soužití jako nejlepší variantě být přesvědčeni oba dva partneři a pak je vše jak má být.

Pravdou je, že partnerka - tedy povětšinou to inicializuje partnerka, nedá pokoj a ke svatbě dochází, pokud ne - nastupuje varianta - kufry.

Jinak o čem vypovídá nechuť vzít si partnera? V prvé řadě o myšlence "Třeba najdu lepší, větší lásku, a tak prostě odejdu..." Další myšlenka je: "Nemá mě jistého - jistou, tak na mě musí být hodná, hodný a poslouchat." Nebo "Nejsem přeci konvenční, normální člověk..." a obligátní " Manželství je smrtí lásky."

Takže tyto myšlenky vypovídají o sobectví a vypočítavosti? Zdá se, že ano. "Psí knížka" opravdu v právním smyslu k ničemu nezavazuje, i když ti dva žijí v jedné domácnosti. Závazek k druhému je jen věcí slušnosti. Ovšem, když v manželství chybí základní slušnost, právem se ničeho nedosáhne – snad jen rozvodu. Pokud tedy ve volném svazku má jeden partner ony sobecké myšlenky, je to prostě sobecký člověk a bude jím i v manželství a je úplně jedno jak s partnerem žije – čili psí knížka nebo oddací list, vše rovno.

Na druhou stranu, i když žijeme v moderní době, tak pozice manželka, manžel má větší váhu než, to je ta (ten) se kterou (kterým) žiji - před úřady rozhodně.

Vzpomínám si na výkřik jednoho bývalého spolužáka na srazu naší třídy. Každý barvitě líčil svůj život manželský. Dotyčný poslouchal a po čase se chytil za hlavu a vykřikl: " Ježišimarjá, já s ní jen žiju, ale jak mi tady povídáte, tak to vypadá jako bych byl taky ženatej, no to je hrůza. Ježišmarjá, co s tím budu dělat, proto jsem se neženil, abych nebyl jako vy..." Byl očividně zdrcen. Chtěl být jiný, nekonvenční a ke své hrůze zjistil, že není.

Proč se tedy brát? Je manželství mrtvá instituce pro staromilce či bázlivce nebo naopak pro čestné klaďase? O tom zítra.

Autor: Jita Splítková | pondělí 3.10.2016 13:47 | karma článku: 14.34 | přečteno: 887x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 407 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 323 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 421 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 23.67 | Přečteno: 975 | Diskuse

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 28.18 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Zuzana Fantová

Lež, máš krátké nohy!

Tuhle se mě někdo ptal, jestli stíhám číst noviny. "K tomu mám jednu historku," řekla jsem a hlavou mi běželo, že je konec léta a rána už jsou cítit podzimem.

16.8.2017 v 22:09 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 533 | Diskuse

Ivana Dianová

Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

16.8.2017 v 13:16 | Karma článku: 31.91 | Přečteno: 2072 | Diskuse

Viktorie Besó

Kdyby blbost nadnášela...

A je to tu zase! Gaussova křivka mé inteligence se začala loňského roku nenápadně vracet do normálu, což byl pocit úlevný. Jenže před osmi měsíci nastal zvrat a jsme tam, kde jsme byli. Možná ještě hlouběji.

16.8.2017 v 10:39 | Karma článku: 37.70 | Přečteno: 4670 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 514

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.