Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jo, vztahy - Žití na divoko.

3. 10. 2016 13:47:49
Vztahy ženy a muže, spolubydlení, manželství - to jsou témata rozhovorů mnoha lidí, to jsou témata mnoha knih. Přidám pár rejpavých myšlenek a veselých příkladů.

"Tak jak doma?" Zeptala jsem se kamaráda, který momentálně bydlí v práci.

"Ale..." mávnul rukou," stojí to čím dál víc a víc za kulový."

"A chceš se tedy raději rozvést?" Rýpla jsem si.

"Já nemůžu." Pokrčil rameny.

"Jak to?" Podivila jsem se. „Každý se může rozvést, nežijeme ve středověku.“

"No nemůžu se rozvést a to kdybych sebevíc chtěl. Fakt. " Trošku se usmál.

Došlo mi to. "Ahááá, ty nejsi ženatej, že jo."

"Přesně tak, vezmu si prostě věci a půjdu. Zítra si pro ně jedu."

Jednoduché, elegantní, bez právníků, bez soudu. Je v dnešní době takovéto soužití řešením?

Je trochu rozdíl, být spolu na zkoušku a pak se po čase vzít, od toho být spolu a nikdy se nebrat. První varianta je častější a ze strany obou partnerů férovější. Zkusíme to spolu, a když se do roka nesežereme, tak se vezmeme. Podle odborníků bývají manželství uzavíraná ukvapeně dost nešťastná a odsouzená k rozvodu, takže takovéto chování je znakem zodpovědnosti - ovšem nikde není řečeno, že neukvapená manželství z lásky dopadnou dobře. O tomto také bylo napsáno tisíce odborných knih.

Druhá varianta - čili žít spolu od začátku s vědomím, že svatba nebude, je povětšinou volba jen jednoho z partnerů, ten druhý se prostě přizpůsobí – ať už z lásky, slabosti... jsou v tom peníze, například jeden z partnerů bere vdovský důchod - nebo se nepřizpůsobí a po čase si vezme kufry, či sbalí kufry tomu druhému.

Párů co spolu žijí a to mnoho a opravdu mnoho desítek let a nejsou manželé, tak těch nějak moc není. Ono musí o tomto soužití jako nejlepší variantě být přesvědčeni oba dva partneři a pak je vše jak má být.

Pravdou je, že partnerka - tedy povětšinou to inicializuje partnerka, nedá pokoj a ke svatbě dochází, pokud ne - nastupuje varianta - kufry.

Jinak o čem vypovídá nechuť vzít si partnera? V prvé řadě o myšlence "Třeba najdu lepší, větší lásku, a tak prostě odejdu..." Další myšlenka je: "Nemá mě jistého - jistou, tak na mě musí být hodná, hodný a poslouchat." Nebo "Nejsem přeci konvenční, normální člověk..." a obligátní " Manželství je smrtí lásky."

Takže tyto myšlenky vypovídají o sobectví a vypočítavosti? Zdá se, že ano. "Psí knížka" opravdu v právním smyslu k ničemu nezavazuje, i když ti dva žijí v jedné domácnosti. Závazek k druhému je jen věcí slušnosti. Ovšem, když v manželství chybí základní slušnost, právem se ničeho nedosáhne – snad jen rozvodu. Pokud tedy ve volném svazku má jeden partner ony sobecké myšlenky, je to prostě sobecký člověk a bude jím i v manželství a je úplně jedno jak s partnerem žije – čili psí knížka nebo oddací list, vše rovno.

Na druhou stranu, i když žijeme v moderní době, tak pozice manželka, manžel má větší váhu než, to je ta (ten) se kterou (kterým) žiji - před úřady rozhodně.

Vzpomínám si na výkřik jednoho bývalého spolužáka na srazu naší třídy. Každý barvitě líčil svůj život manželský. Dotyčný poslouchal a po čase se chytil za hlavu a vykřikl: " Ježišimarjá, já s ní jen žiju, ale jak mi tady povídáte, tak to vypadá jako bych byl taky ženatej, no to je hrůza. Ježišmarjá, co s tím budu dělat, proto jsem se neženil, abych nebyl jako vy..." Byl očividně zdrcen. Chtěl být jiný, nekonvenční a ke své hrůze zjistil, že není.

Proč se tedy brát? Je manželství mrtvá instituce pro staromilce či bázlivce nebo naopak pro čestné klaďase? O tom zítra.

Autor: Jita Splítková | pondělí 3.10.2016 13:47 | karma článku: 12.89 | přečteno: 880x

Další články blogera

Jita Splítková

Dětský sloh o Zemanovi a Babišovi anebo promyšlený předvolební boj?

Sociální sítě zahltil obrázek stránky ze sešitu prý žáka páté třídy. Je na něm velmi neumným písmen napsáno několik vět, které působí, jakoby je psal někdo pod vlivem.

22.4.2017 v 10:20 | Karma článku: 43.61 | Přečteno: 6180 | Diskuse

Jita Splítková

Svět podle… a nepovím!

Jak by vypadal asi takový svět za pět set let a netroškařme možná za tisíc let? Beru křišťálovou kouli a už to vidím.

19.4.2017 v 10:00 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 181 | Diskuse

Jita Splítková

Naval vejce!

O Velikonocích může koledník narazit na zloděje vajec, možné je všechno – a jak je to s „vajíčkovými legendami“ a zvyky? Narazíme na jejich reálné kořeny? Co myslíte?

13.4.2017 v 9:57 | Karma článku: 7.21 | Přečteno: 233 | Diskuse

Jita Splítková

Zahoďte štětce a dláta III.

Umělec je rezonanční deskou své doby, musí tedy reflektovat i nové technologie a materiály - neměl by se jich bát, či je zatracovat - jsou to pro něj nové možnosti, jak nepřestat umělecky komunikovat s okolním světem.

12.4.2017 v 9:23 | Karma článku: 5.07 | Přečteno: 102 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Tak se koukej připravit, ať si to pořádně užijeme!

A já stála jako solný sloup, s rozepnutými kalhotami na půl žerdi a do odjezdu autobusu zbývalo necelých pět minut!

27.4.2017 v 14:19 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 477 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Společnost: O singl životě a nešťastných vztazích

Když někdo jde do singl života, myslí si, že se vyhne problémům, které mají lidé v manželství. Mnoho mladých manželství se rozvádí s mnoha příčin, ale jedna z nich nejvážnější: nedostatek lásky, sounáležitosti a odpovědnosti.

26.4.2017 v 16:38 | Karma článku: 17.63 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 16: Miro Žbiro, Bystřice a pirohy

Na rodinný výlet do Bratislavy jsme měli jet už loni, ale tehdy babička dostala cestovní horečku, která skončila vodou na plicích. Tentokrát naše výprava proběhla v pořádku, pominu-li, že se babička málem zadusila kostkami ledu.

26.4.2017 v 15:56 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 164 | Diskuse

Zuzana Pšajtová

O rok starší? Hlavně ať je dárek!

Každý z nás má jednou ročně narozeniny. Ženy je ale od určitého věku slaví "opakovaně". To znamená, že pětadvacátiny mají (podle nich) už třeba po desáté. Bohužel po určité, ne moc dlouhé době, jim to díky vráskám nikdo nežere.

26.4.2017 v 12:30 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 505 | Diskuse

Petra Polsen

Jak to, že nejsem mrtvá?!

Spáchat malý dopravní přestupek nutně nemusí být jen špatné. Můžete se o sobě dovědět něco, co jste absolutně netušili. A při tom ušetřit dvě stovky. Nebo i víc...

26.4.2017 v 7:15 | Karma článku: 35.70 | Přečteno: 2498 | Diskuse
Počet článků 161 Celková karma 11.38 Průměrná čtenost 505

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.