Moře – živel, bránící styku Starého a Nového světa. Skutečně? Nevěřím tomu a několik odvážných mužů rovněž ne.
Kdypak si asi člověk smontoval první vor, vytesal první loďku, postavil první opravdovou loď? Podle odborné literatury se první čluny, dlabané z jednoho kmenu, a patrně i vory objevují v období 40 tisíc – 10. tisíc let př. n. l. Pokud si uvědomíme, že taková loďka málokdy končí na souši a voda co vezme, to nedá, nemůžeme se stoprocentní jistotou vědět, jestli se někdo neplavil již před tímto obdobím.
Dalším “kdy” je otázka: Kdy se člověk odvážil na moře? Odpověď je stejně nemožná. Thor Heyerdahl dokázal, že po moři se mohl plavit vor i balzový člun. A co plavit. Doplout! Argumenty, že se člověk vody bál a držel se jen pobřeží, a tím pádem dlouhé zámořské cesty se staly realitou až po Kolumbovi, jsou dost neobstojné. Doplutí Vikingů do Ameriky už svět jakž takž strávil, ale srdceryvně se brání, že by ještě někdo před nimi lodí spojil světadíly. Myslím, že když už jednou někdo vleze na loď a nebojí se, proč by se měl bát s ní někam plout, a třeba do neznáma. To neznámo by naopak mohlo být hnacím stimulem k plavbám. Naštěstí bylo a je na světě dost lidí, které prostě zajímá, co je za tím rohem a za druhým a za… třeba se i bojí, ale chtějí tak moc vědět, že prostě se jdou podívat. A objev něčeho nového je u nich silnější než pud sebezáchovy.
Argumenty o starověkých, nedokonalých lodích, neschopných delších tras, rozmetal již zmiňovaný Thor Heyerdahl.
Člověk, který tomu také nevěřil a chtěl si zkusit pravěkou cestu po moři, byl Čech a jmenoval se Eduard Ingriš - hudební skladatel, dirigent, cestovatel, dobrodruh, fotograf, kameraman a mořeplavec, 1905–1991. K této cestě na voru z Peru do Polynésie ho inspiroval přítel, onen Thor Heyerdahl, který na voru Kon-Tiki přeplul Tichý oceán z Peru až téměř na Tahiti. Právě on chtěl, aby se také touto Ingrišovou cestou ověřila jeho teorie o migraci Inků na vorech do Polynésie.
Cestu započal český mořeplavec připravovat v peruánském městě Cuzco. Stavba voru začala ve městě Talara, které bylo postaveno během několika let okolo naleziště nafty. Zmiňuji ho, protože si Talaru Ingriš nevybral náhodou –žili tam bohatí naftaři, čili zde mohl najít finanční podporu pro svoji výpravu. Vor pojmenoval symbolicky Kantuta podle místní květiny, která má pověst nesmrtelné a tuto nesmrtelnost přenáší i na člověka, který ji má u sebe.
Vor postavil z lehkých a pevných kmenů balsy stejně jako to dělávali staří Inkové. Ze stejného materiálu byla postavena i Heyerdahlova Kon-Tiki. Balsové kmeny svázali pevnými provazy, které zatloukli do výřezů na kmenech, aby kmeny neklouzaly. Inkové neznali železo, a vor musel být věrně autentický.
Vypluli 4. prosince roku 1955 a po 92 dnech plavba skončila neúspěchem. Jenže ten Ingriše neodradil, nevzdal se.
Za tři roky uskutečnil druhou výpravu. Šel za svým snem nehledě na nic. Vložil do projektu vše, co vlastnil.
Druhý vor, Kantuta II, postavil v přístavu Callao na místě, kde Thor Heyerdahl stavěl svůj vor Kon-Tiki. Vor měla pokřtít královna krásy, Miss Universe, Peruánka Gladys Zender. A opět komplikace – kráska nemohla přijít, byla nemocná, a tak místo ní vor křtila její skoro stejně krásná přítelkyně a to nápojem starých Inků, čičou.
Ve stejnou dobu francouzský badatel a bývalý kapitán válečné lodi Eric de Bisschop vyplul z Tahiti na voru Tahiti-Nui opačným směrem než Thor Heyerdahl, aby dokázal, že to byli Tahiťané, kdo pluli do Jižní Ameriky z Polynesie, a nikoliv naopak. A právě před odplutím Kantuty II přišla do Peru tragická zpráva, že Tahiti-Nui ztroskotala na úskalí korálového ostrova Rakahanga a kapitán Bisschop při ztroskotání zahynul. Přístavní úřady v Callau okamžitě odjezd Kantuty II zakázaly – prý s konečnou platností.
Nevíš-li, jak dál, obrať se na kamaráda – to udělal i Eduard Ingriš, obrátil se na peruánského presidenta Manuela Prada. Znali se z dob, kdy Ingriš dirigoval symfonický orchestr v Limě. A Manuel Prado uvěřil českému muzikantovi, napsal příkaz nejvyššímu kapitánovi přístavu Callao, dokonce mu i osobně zatelefonoval, aby Ingriše pustil na moře.
12. dubna 1959 ve 12 hodin v poledne vyplula Kantuta II.
11. srpna, po 122 dnech plavby a 10.000 km, skončila plavba úspěchem. Pravda, vor ve skutečnosti ztroskotal, ale na břehu ostrova Matahiva, který je nejzápadnějším ostrovem souostroví Tuamotu. Ve srovnání s Heyerdahlovým vorem Kon-Tiki dopluli 960 kilometrů dále na západ.
Když se našli moderní lidé – mořeplavci hrdinové i dobrodruzi, proč by měli být starověcí lidé větší zbabělci? Opravdu se nezdá, že by to byly bojácné národy, a když navíc doplul i Kolumbus na těch vyřazených starých kocábkách, proč by nedoplulo loďstvo starověkých národů? Nu, proč ne?! Nevidím v tom nic nemožného ani zázračného. Lidský mozek, pokud je mi známo, funguje po tisíciletí stejně a stejně bude fungovat další tisíciletí. Proč by muselo na všechno mít patent jen dnešní lidstvo?
