Moderní věda a technologie zasahují i do lásky. Zaráží mě, co už se všechno nestává předmětem spekulativního obchodu a čemu všemu lidé bezhlavě věří. Detektor lásky, jak šílené… Obchodování a láska! No vlastně...
Testování zamilovanosti
Při brouzdání po Netu jsem před časem narazila na podivnou stránku o detektoru lži, který je umístěn v brýlích a detekuje řeč zkoumaného objektu a tu následně analyzuje. Jestliže dotyčný zkoumaný lže, přístrojek mu to pozná na hlase a v brýlích se rozsvítí červené světýlko.
Tyto brýle pravdy vyrábí americká firma "V Entertainment" z New Yorku a využívá technologie, kterou vynalezl matematik Amir Lieberman z Nemesysco v Zuranu v Izraeli, pracující pro armádu v programu boji proti terorismu. Rovněž na těchto webových stránkách bylo, že brýle neslouží jen jako protiteroristické zabezpečení, ale i jako detektor citů i lásky a můžete si tam dokonce stáhnout pro své PDA free verzi prográmku k analýze zamilovanosti vašeho partnera. Jenže ty brýle jsou prý dokonalejší…
Zdá se mi to poněkud neověřené a barnumovské čili podvodné a může to víc lidem uškodit než pomoct, nevěřím na spolehlivé detektory lži, člověk není stroj a jeho lhaní či pravdomluvnost nebo zamilovanost není možné přesně změřit, k jakým koncům může vést chyba brýlí, raději nedomýšlet. Onen detektor zřejmě bude založen na čidlech měřících třeba tep nebo pocení - podle vzorce - kdo lže, tak se bojí a potí se a zrychlí se mu tep - jenže to není jednoznačný důkaz nelásky, či teroristických úmyslů. Možná to tvůrci všechno moc dobře vědí a brýle jsou jen objednaný humbuk na zmatení všech nepřátel, teroristů a nevěrných partnerů - taková psychologická zbraň. Terorista či nevěrný partner si dá pozor a ustoupí od nekalých úmyslů, protože bude vědět, že existují brýle, co ho prozradí. V každém případě firma na těch brýličkách jistě něco vydělá a to je možná jediný cíl. Cena až 1000 dolarů není zanedbatelná a důvěřivých žárlivců na světě je.
Zaráží mě, co už se všechno nestává předmětem spekulativního obchodu a čemu všemu lidé bezhlavě věří. Detektor lásky, jak šílené… Obchodování a láska!
Samozřejmě, že prodejná láska, není nic nového a lásku s L může uznávat i prodejná žena. Například 23.dubna v roce 181 př.n.l. byl v Římě „slavnostně otevřen“ chrám zasvěcený Venuši. Do tohoto nového chrámu se chodily kořit bohyni lásky prostitutky. Římané nebyli suchaři a v určitých věcech se nechovali jako moralisté, také asi měli smysl pro recesi – stalo se tedy, že 23. dubna začali slavit jako den prostitutek.
Za čas tento den, jako svůj svátek, neslavily jen kurtizány, ale i některé vdané ženy, matróny jej vzaly za svůj. Mnohé od osudu prostitutek – prodávajících se žen nebo prodaných, odlišoval pouze šat – matróna měla hlavu pokrytou rouškou.
Přiznejme si, že ještě jedna věc odlišovala matrónu od kurtizány, hetéry – nebylo jí dopráno takové vzdělání nebo sama po něm neprahla. U kurtizány patřilo vzdělání k nutným podmínkám, aby získala vzdělané zákazníky, kteří je vyhledávali nejen k sexu, ale i k podiskutování na určité úrovni. Navíc na rozdíl od matrón kurtizány směly do divadel a cirků i na hostiny. Vlastním ženám to nedovolili. Zde byl osud římských kurtizán podobný konkubínám v Japonsku – na nich se také vyžadovalo patřičné i nesexuální vzdělání.
Ano, láska se kupuje odjakživa i partnerka pro reprezentaci, ale to není ta LÁSKA, nýbrž eufemismus pro prostituci. Kupovat si zkoušku zamilovanosti? Nevím. Opravdovou a skutečnou Lásku by měl přeci každý poznat sám… i když byla by tu ještě jedna Hi-tech možnost, pro testování toho zdali mě druhý člověk rád vidí. Mohla by se na to použít velmi originální technologie, kterou vytvořila trojice Marie Šugrina, Margrit Betke z Bostonské university a John P. Collomosse z anglické University of Bath. Jedná se o online interaktivní vytváření digitálních obrazů, které odpovídají náladě tvůrce. Svůj výtvarný počin nazvali "empatické malování".
Skládá se z monitoru a videokamery. Kamera snímá tvář člověka, kterou následně analyzuje speciální program. Na obličeji je stanoveno osm míst, která se při určitých emocích a náladách mění - jsou to rty, obočí, oči, čelo…, ale i celkové zborcení či pokroucení obličeje a dále je stanovena klidová či neutrální pozice těchto míst. Odchylky od normálu jsou zanášeny do osy x a y, kde na jedné ose je vzrušení - excitace až spánek a na druhé nelibost až radost. Podle výsledného grafu nacházejícího se v jednom z kvadrantů osy jsou pak voleny filtry, které upravují již předem do programu zadaný jakýkoli obrázek či fotografii. Na monitoru se malba mění podle změny nálady tvůrce téměř okamžitě .
Zlost je znázorněna temnými červenými odstíny a jakoby rozmytou malbou. Smutek je v barvách fialových tmavých a radost či veselost samozřejmě obrázek na monitoru změní na jasný, hýřící modrou, červenou žlutou a linka digitálně změněné malby je vlnitá a dobře viditelná. Jak by probíhal "test lásky"? To je jednoduché. Pokud by testovaná osoba byla nejdříve v místnosti sama a partner toužící vědět, jak je milován do místnosti vešel až později - tak by jeho příchodem mohlo dojít ke změně obrázku - ze smutného, barvy fialové by se stal vlnkovatý žluto, modro, červený nebo by původní veselý obrázek zůstal veselým. Špatným znamením pro příchozího by bylo, pokud by se veselý obrázek změnil na temnou červenou.
