Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je nutné zlidštit stroje…

16. 08. 2016 8:00:00
Skoro celý den obchází jemu zcela neznámé město. Než do něj vejde, chce si ho nejdříve pořádně prohlédnout a ubezpečit se, že mu tam nic nehrozí.

Okruh měl téměř dokončen, když narazil na legrační malé domečky na kolech. Každý má jinou barvu. Kolem nich je množství lidí. Stojí a v úžasu se dívají na pestře oblečené ženy a muže. Ti předvádějí různé velmi obtížné cviky, ukazují zvláštní zvířata. A jiní zase divákům nabízejí jídlo a nápoje. Všichni se na sebe usmívají.

Je nadšen. Prohlíží si lidi, zvířata a ani si nevšiml, že už je ve městě.

Přišla k němu jedna z pestře oblečených dívek. Podává mu na tácku nějaké jídlo. „Vezmi si také. Jistě máš hlad.“ Poděkoval ji. Další z dívek mu hned podala sklenici se žlutavým nápojem. „Vezmi si pití. Jistě máš žízeň.“

Byl překvapen štědrostí těch lidí. Ochutnal jídlo a napil se. Vše bylo skvělé. Obzvlášť lahodně natrpklý nápoj. Začal se usmívat. Když dopil, přišla hned některá z dívek a přinesla mu další pohárek. Všiml si, že tak jednají s každým. Jen když chtěl znovu jídlo, dívka ho, sice s úsměvem, ale rázně odmítla, "nezlob se, ale jídlo dáváme každému pouze jedno."

Hlava se mu nějak divně motá. Sedl si k ostatním. Dívky stále nosí nápoje.

-

Pomalu se začíná probouzet. Hlava ho nesnesitelně bolí a žaludek má jako na vodě. Chce pohnout rukou. Jde to nějak ztěžka.

Trvalo mu dlouho, než si všechno uvědomil. Stojí spolu s ostatními ve velké hale. Přes svoji silnou skleněnou helmu, rozeznává jiné helmy a v nich tváře ze včerejška. Někteří se ještě i smějí. Vypadá to hrůzně, ty rozšklebené obličeje ve skleněné kouli. Kolem je cítit vazelína a olej. Vtíravé bílé světlo bodá nesnesitelně do očí. Je velice intenzivní. Vyvolává v něm chlad. Rozhlédl se po svém těle. Nevěřícně se prohlíží. Jeho ruce jsou vtaženy do dvou dlouhých kovových ramen. Ta jsou díky kloubové konstrukci maximálně pohyblivá všemi směry, jako normální lidská paže. Zakončují je různé obráběcí nástroje, ale i všelijaké držáky, přísavky, brusné a řezné kotouče, stříkací pistole naplněné barvami. Zkusil ohnout palec a na konci se začala hýbat jedna z brusek. Dívá se apaticky na rotující kotouč. Nic jiného, než „Musím pracovat“, ho najednou nenapadá.

Tělo má vklíněno mezi dvě stěny ze zvláštního hřejivého pěnového materiálu, který věrně kopíruje jeho tvary, takže ho nikde nic netlačí. Nohama se dotýká řady pedálů. Nevidí si na ně, ale zdá se mu, že i je má prodloužené. Zaregistroval i množství hadiček a kabelů, které vstupují do jeho těla a hlavy. Jednou proudila nažloutlá tekutina, jinou červená. Něco se stalo i s jeho očima, vidí tak ostře, jako by se díval přes silnou lupu.

Přišel povel z centra. Naváží k němu neopracovaný materiál. Hýbe rukama a nohama. Stále rychleji a rychleji. Běžící pás od něj odebírá hotové součástky. Nevnímá čas. Po určité době se prostě na povel velínu zastaví. V přestávkách mu do těla hned začne proudit výživa.

Poslední kapka a znovu povel. Očima musí přesně hlídat sebemenší odchylku. Není to zas až tak náročné, pro každý výrobek má matrici promítanou na sítnici... naučil se to brzo, za chybu dostává silné elektrické šoky.

-

Přestal normálně uvažovat. Myslí jen na obrábění materiálu. Někdy se mu ve snímaném obraze mihne postava v neuvěřitelně barevném kostýmu. Zkontroluje jeho výkonnost.

Z dálky slyší slova: „Ten je dobrý. Toho ještě dnes nevyřadíme. Ale budou potřeba noví za támhlety dva... Nějak se brzo opotřebují, no ještě štěstí, že jsou tak laciní, víš, co by stál umělý robot? A přitom nikdy není tak inteligentní jako oni..."

Autor: Jita Splítková | úterý 16.8.2016 8:00 | karma článku: 8.47 | přečteno: 109x

Další články blogera

Jita Splítková

Dětský sloh o Zemanovi a Babišovi anebo promyšlený předvolební boj?

Sociální sítě zahltil obrázek stránky ze sešitu prý žáka páté třídy. Je na něm velmi neumným písmen napsáno několik vět, které působí, jakoby je psal někdo pod vlivem.

22.4.2017 v 10:20 | Karma článku: 44.55 | Přečteno: 6904 | Diskuse

Jita Splítková

Svět podle… a nepovím!

Jak by vypadal asi takový svět za pět set let a netroškařme možná za tisíc let? Beru křišťálovou kouli a už to vidím.

19.4.2017 v 10:00 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 184 | Diskuse

Jita Splítková

Naval vejce!

O Velikonocích může koledník narazit na zloděje vajec, možné je všechno – a jak je to s „vajíčkovými legendami“ a zvyky? Narazíme na jejich reálné kořeny? Co myslíte?

13.4.2017 v 9:57 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 236 | Diskuse

Jita Splítková

Zahoďte štětce a dláta III.

Umělec je rezonanční deskou své doby, musí tedy reflektovat i nové technologie a materiály - neměl by se jich bát, či je zatracovat - jsou to pro něj nové možnosti, jak nepřestat umělecky komunikovat s okolním světem.

12.4.2017 v 9:23 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 108 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (95)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O koních, můrách a příjezdu mladých pracovníků. Vancouver, duben 2001.

22.5.2017 v 20:45 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 87 | Diskuse

Dita Jarošová

Hltám čas nalačno...

Haiku jakési: Čas mne i vás obklopuje naše země řepce vzkvétá. vypusťme Krakena vstříc žlutému nebezpečí!

22.5.2017 v 14:09 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (14/21)

Únosci vlaku ztratili papír s šéfovými požadavky, a tak musejí improvizovat. Jindru napadlo žádat, aby se k němu vrátila jeho dávná láska Martička. Do příběhu o zločinu, lásce a posedlosti mocí se chystají zasáhnout politici.

22.5.2017 v 13:36 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 270 | Diskuse

Šárka Medková

Lapálie s Drtikolem

Motto pro dnešek: chceš-li býti středem pozornosti, měj u sebe nějaké hyper dítě. Nebo extází nadopovanou zebru. Obojí ti zaručí nevídanou popularitu.

22.5.2017 v 8:30 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 501 | Diskuse

Karel Kapek

Sonet naslepo

Potkal jsem ji jednou, jen jedinkrát - na druhou schůzku nepřišla. Neznám ani její příjmení. Vím jen, že žije v Kodani. Napsal jsem jí tedy do láhve, a tu rozbil o navigaci na Přemyslově nábřeží. Ať už se voda postará..

21.5.2017 v 22:47 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 120 | Diskuse
Počet článků 161 Celková karma 12.37 Průměrná čtenost 512

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.