Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je nutné zlidštit stroje…

16. 08. 2016 8:00:00
Skoro celý den obchází jemu zcela neznámé město. Než do něj vejde, chce si ho nejdříve pořádně prohlédnout a ubezpečit se, že mu tam nic nehrozí.

Okruh měl téměř dokončen, když narazil na legrační malé domečky na kolech. Každý má jinou barvu. Kolem nich je množství lidí. Stojí a v úžasu se dívají na pestře oblečené ženy a muže. Ti předvádějí různé velmi obtížné cviky, ukazují zvláštní zvířata. A jiní zase divákům nabízejí jídlo a nápoje. Všichni se na sebe usmívají.

Je nadšen. Prohlíží si lidi, zvířata a ani si nevšiml, že už je ve městě.

Přišla k němu jedna z pestře oblečených dívek. Podává mu na tácku nějaké jídlo. „Vezmi si také. Jistě máš hlad.“ Poděkoval ji. Další z dívek mu hned podala sklenici se žlutavým nápojem. „Vezmi si pití. Jistě máš žízeň.“

Byl překvapen štědrostí těch lidí. Ochutnal jídlo a napil se. Vše bylo skvělé. Obzvlášť lahodně natrpklý nápoj. Začal se usmívat. Když dopil, přišla hned některá z dívek a přinesla mu další pohárek. Všiml si, že tak jednají s každým. Jen když chtěl znovu jídlo, dívka ho, sice s úsměvem, ale rázně odmítla, "nezlob se, ale jídlo dáváme každému pouze jedno."

Hlava se mu nějak divně motá. Sedl si k ostatním. Dívky stále nosí nápoje.

-

Pomalu se začíná probouzet. Hlava ho nesnesitelně bolí a žaludek má jako na vodě. Chce pohnout rukou. Jde to nějak ztěžka.

Trvalo mu dlouho, než si všechno uvědomil. Stojí spolu s ostatními ve velké hale. Přes svoji silnou skleněnou helmu, rozeznává jiné helmy a v nich tváře ze včerejška. Někteří se ještě i smějí. Vypadá to hrůzně, ty rozšklebené obličeje ve skleněné kouli. Kolem je cítit vazelína a olej. Vtíravé bílé světlo bodá nesnesitelně do očí. Je velice intenzivní. Vyvolává v něm chlad. Rozhlédl se po svém těle. Nevěřícně se prohlíží. Jeho ruce jsou vtaženy do dvou dlouhých kovových ramen. Ta jsou díky kloubové konstrukci maximálně pohyblivá všemi směry, jako normální lidská paže. Zakončují je různé obráběcí nástroje, ale i všelijaké držáky, přísavky, brusné a řezné kotouče, stříkací pistole naplněné barvami. Zkusil ohnout palec a na konci se začala hýbat jedna z brusek. Dívá se apaticky na rotující kotouč. Nic jiného, než „Musím pracovat“, ho najednou nenapadá.

Tělo má vklíněno mezi dvě stěny ze zvláštního hřejivého pěnového materiálu, který věrně kopíruje jeho tvary, takže ho nikde nic netlačí. Nohama se dotýká řady pedálů. Nevidí si na ně, ale zdá se mu, že i je má prodloužené. Zaregistroval i množství hadiček a kabelů, které vstupují do jeho těla a hlavy. Jednou proudila nažloutlá tekutina, jinou červená. Něco se stalo i s jeho očima, vidí tak ostře, jako by se díval přes silnou lupu.

Přišel povel z centra. Naváží k němu neopracovaný materiál. Hýbe rukama a nohama. Stále rychleji a rychleji. Běžící pás od něj odebírá hotové součástky. Nevnímá čas. Po určité době se prostě na povel velínu zastaví. V přestávkách mu do těla hned začne proudit výživa.

Poslední kapka a znovu povel. Očima musí přesně hlídat sebemenší odchylku. Není to zas až tak náročné, pro každý výrobek má matrici promítanou na sítnici... naučil se to brzo, za chybu dostává silné elektrické šoky.

-

Přestal normálně uvažovat. Myslí jen na obrábění materiálu. Někdy se mu ve snímaném obraze mihne postava v neuvěřitelně barevném kostýmu. Zkontroluje jeho výkonnost.

Z dálky slyší slova: „Ten je dobrý. Toho ještě dnes nevyřadíme. Ale budou potřeba noví za támhlety dva... Nějak se brzo opotřebují, no ještě štěstí, že jsou tak laciní, víš, co by stál umělý robot? A přitom nikdy není tak inteligentní jako oni..."

Autor: Jita Splítková | úterý 16.8.2016 8:00 | karma článku: 8.47 | přečteno: 109x

Další články blogera

Jita Splítková

Počítač má umění rád I.

Nové možnosti pro zobrazování reality i pocitů aneb hlína může být i virtuální. Úvodem krátký sci-fi horor, kterým vás uvedu do světů, kde je vše možné.

30.3.2017 v 9:36 | Karma článku: 3.04 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jita Splítková

Jak na vysávání a utírání prachu

Také nesnášíte tyto domácí práce? Kdo by je miloval. Jsem autorka sci-fi, tak jsem si prostě vymyslela, jak by takový vysavač koberců a prachu měl vypadat. Teď už jen čekám na to - kdo ho vyrobí?

29.3.2017 v 13:21 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 547 | Diskuse

Jita Splítková

Tulipánové šílení

V životě jsem nenarazila na člověka, co by neměl rád tulipány. Jsou tak úžasné graciézní a roztomilé, tajemné i veselé. A patří k Praze. Takže něco málo infa a víc portrétů, které jsem vytvořila pánům tulipánům.

29.3.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 216 | Diskuse

Jita Splítková

Technologie, které třesou a zatřesou světem …

Velkým hitem jsou polymery. Zajímají vědce i výrobce řadu let a dá se říct, že neustále dokáží překvapit.

28.3.2017 v 8:21 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 350 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 157: Jde se na aktivní Grande Crater Vulcano, všude žluť a síra

.souostroví se stalo útočištěm pirátů, pro Řeky byly domovem boha větru Aiola, zastavil se tu i Odysseus na cestě na rodnou Ithaku, pod ostrovem Vulcano měl prý dílnu božský kovář Hefaistos, dosud činné sopky Vulcano, Stromboli..

30.3.2017 v 15:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 156: Bašta křesťanů pevnost Taormina sto let Saracény nedobyta

..co po dobytí? Byli nesmlouvaví, biskupovi křesťanů vyřízli srdce z těla, dlouho ji nemohli dobýt Normané, kongres tu nedávno rozhodl o MS v ledním hokeji, ten Sicilané neznají, to manželky funkcionářů, chtěje do tepla a k moři..

30.3.2017 v 13:52 | Karma článku: 4.21 | Přečteno: 147 | Diskuse

Milan Slanina

Proč už nemohu být papežem

K přijetí na fakultu jsem potřeboval doporučení jiného kněze, který z denní praxe znal mé postoje a názory. Všude jsem mluvil o tom, co jsem cítil jako Pravdu. Byl jsem z církve oficiálně exkomunikován. Netuším proč...

30.3.2017 v 12:31 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 351 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jsem čtyřoký

Počínaje minulým týdnem, zařadil jsem se po bok takových osobností, jakými byly a jsou například: Máhátmá Gándhí, John Lennon, Mánička, Himmler či Harry Potter.

30.3.2017 v 8:17 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 621 | Diskuse

Marcela Valouchová

Jsem tvá Nemesis

Vždy jsem byla spíše samotář. Společensky mě to moc nešlo. Neprůbojná tichá osoba, která je většinu času zavřená ve svém vlastním světě. Na muže jsem nikdy moc dojem nedělala. Neuměla jsem to s nimi.

30.3.2017 v 7:20 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 217 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 12.54 Průměrná čtenost 473

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.