Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Informace a žába v kotlíku

2. 06. 2016 15:48:13
Informace, vědomosti, data začínají být tím nejcennějším, co člověk má, a co se také dá ukrást, zneužít, převrátit. Informační smog se nám valí očima i ušima do mozku, ale podstatné nám někdy uniká.

Jedu v přeplněném autobuse, venku prší a okýnka se zamžila. Dokonalá iluze prádelny. Spolucestující mě natlačili mezi dvě mladé ženy, takže, i kdybych chtěla neposlouchat, co si povídají, nejde to.

Šarmantní blondýna důležitě sděluje své kolegyni zřejmě závažné informace: "Představ si, přišel mi včera mejl od kamarádky, tedy žádný spam, i když vlastně se jednalo o nevyžádanou poštu, protože jsem si ji o něj nepsala, ale byla jsem ráda, že si na mě aspoň nějak vzpomněla a byla u toho textová příloha. V ní viry prý nejsou, říkal náš správce sítě, tak jsem neváhala a soubor otevřela.“

„A byl tam vir,“ skočila ji do řeči ta druhá také velmi vkusně a módně oblečená žena.

„Né, samozřejmě, že ne. Bylo to strašně zajímavý, takových deset moudrých vět. Na závěr bylo napsáno, že následující text přinese člověku štěstí na dva roky, ale pouze v případě, když ho adresát pošle dalším lidem.“

Kamarádka pokyvuje hlavou a poslouchá.

„Vidím tam číslici pět. Na dopisy štěstí nikdy nereaguji, ale byla jsem v takovém divném rozpoložení. Štěstí, to by se mi opravdu už konečně hodilo, a tak, i když tomu nevěřím, uložila jsem soubor a poslala ho, dokonce šesti lidem. Spokojeně jsem odeslala poštu a dnes jsem si chtěla ty věty ještě jednou přečíst. Došla jsem až na konec a tam čtu... během pěti minut pošlete tento text deseti přátelům... A jé..., moje zbrklost mě připravila o štěstí. Kdybych nespěchala a pořádně všechno dočetla až do konce, mohla jsem mít dva roky štěstí. Takhle zase nic. "

Poslední větičku pronesla opravdu smutně. No, aspoň to má nač svést. Šťastná to žena.

Ne, nesměji se. Něco moc chceme, těšíme se na to a ono je nakonec vše jinak. Nemusí to být, ale tím, že by byla chyba v nás. Někdy i nedostatek přiměřených a odpovídajících informací je příčinou našeho rozčarování a naše hlava v oblacích padá dolů.

Informace, vědomosti, data začínají být tím nejcennějším, co člověk má, a co se také dá ukrást, zneužít, převrátit... a co si schraňujeme někdy skoro jako to pomyslné "oko v hlavě". Informační smog se nám valí očima i ušima do mozku, ale podstatné nám někdy uniká. Svět prý chce být klamán. Svět možná, ale lidi by klamáni být neměli, ale jsou. Ono nedostatečná, nepřesná data a informace – takzvané polopravdy vedou k omylu a manipulaci a jsou někdy horší než úplné lži, protože se tváří jako hotová pravda. Informace mají prostě na lidi velký vliv - o tom ví své PR agentury, politici, tajné služby, psychologové...

Zavádějící informace, nepřesná a špatná data mohou napáchat hodně škody.

Příkladem špatně použitých dat a "informačního šumu" je zničení sondy Mars Climate Orbiter 23.9.1999. Ten den měla být navedena na oběžnou dráhu Marsu. Měla to být sice, ne jednoduchá, ale rutinní operace. Mars Climate Orbiter při navádění vletěl za odvrácenou stranu Marsu, přerušilo se spojení - což bylo normální. Ovšem normální už nebylo, že sonda druhé straně planety už nevyletěla a byla definitivně ztracena.

Co se stalo? Analýzy, které provedla NASA, ukázaly, že proletěla kolem Marsu ve výšce asi 60 kilometrů a tím pádem shořela v hustých vrstvách atmosféry a její trosky dopadly na povrch. Přitom programována byla na průlet ve výšce minimálně 150 kilometrů. Kde a kdo udělal chybu? Samozřejmě chybu udělali lidi a stalo se to vinou "informačního šumu".

Prostě vědci spočítali tah hlavního motoru sondy v Newtonech, zatímco on byl nastaven na starý systém počítající s tahem v librách. A Newtony nejsou libry - čili motor pracoval na mnohem větší výkon, než měl. A výsledek? Ztráta práce vědců a techniků a i možných vědeckých dat, co by zasílala na Zemi a v neposlední řadě i zničení samotné sondy za 125 mil. dolarů.

Špatně pochopené informace

O žábě se říká, že ji s klidem můžete uvařit, aniž by vyskočila z vařící vody a to i když může. Voda se otepluje a žába si říká: „no ještě to není tak strašný, to se dá vydržet... ne, není nutné vyskakovat... je tu hezký teplíčko... no, už trochu moc tepla, ale ještě se to dá...“ a to si říká, až je uvařená. Copak jí to instinkt nedá? Copak nemá strach? Je hloupá? Nebo zvířecí hrdinka? Nelze takto uvažovat v případě žáby. A co lidi? Nechová se někdy člověk jako tento obojživelník? Ano? Ne? Ano i ne. Taky mnohdy nedbá jasných signálů nebezpečí.

Člověk nemající strach před ničím a hovící si v kotli, pod nímž hoří oheň, by asi moc dlouho nepřežil, vyhynul by už při svém vývoji, pokud by se v pravěku vyhnul mamutovi, medvědovi jeskynnímu, či šavlozubému tygrovi, tak by v pozdější době mohl být vyvražděn jako druh sebou samým nebo vyhuben svou vlastní hloupostí - kdyby se třeba nebál skočit ze skály do stometrové propasti... Prostě své chování vedoucí k přežití přizpůsobil daným a ověřeným faktům a předával je jako nezkreslená data dál.

Někdy jsou ovšem i očividná fakta k ničemu, pokud nemáme správné informace.

Přijdete k otevřenému ohništi. Vedle plamenů stojí člověk a najednou do nich strčí ruce a začne se šíleně smát. Když se tak vesele směje, asi nemá bolesti... ale vy už cítíte pach spáleného masa. Co se to děje?

Tento člověk je pravděpodobně nemocný nebo je obětí pokusů či otravy. Jeho emoce vznikají inadekvátně - tento způsob vzniku emocí vzniká drážděním mezimozku nebo spánkového laloku elektrickým proudem, či je to důsledek otravy, ale může to být i důsledek mozkové choroby. Takto postižený se při pálení vlastní ruky hlasitě směje.

A tak někdy vypadá naše současná společnost – voda už vře, ale různými lživými masmediálními dráždidly otupělý mozek vydává hlášení, že ještě to není tak zlé... ještě se to dá vydržet... ještě je pohoda.

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 2.6.2016 15:48 | karma článku: 13.45 | přečteno: 259x

Další články blogera

Jita Splítková

Na beton

Není beton jako beton a některý je hitech. Není brutalismus to co brutalita. Hledání a nalezení krásy obyčejného šedého betonu. Nevěříte?

10.3.2017 v 9:46 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jita Splítková

Humánní bomby pro život

Ano, skutečně - humánní bomby, nejedná se o nějaký zvrhlý vědecký experiment nebo Havlovy bomby, ale o nanobomby, které likvidují rakovinné buňky přímo uvnitř pacientova těla.

9.3.2017 v 9:21 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jita Splítková

Boj se! Budeme číst i tvé myšlenky

Kam se člověk vždy schoval, byl jeho mozek - myšlenky, sny, představy. Jeho a jen jeho svět. Bude tomu tak napořád nebo v budoucnu padne i toto soukromí?

8.3.2017 v 12:18 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jita Splítková

Opeřenci

S malými lidmi, čili dětmi se užije legrace. Navíc, když vyslovené pochopí doslova. A je pravda nudná?

7.3.2017 v 9:10 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Robert Troška

Další mrtví-tentokráte Londýn. Libanonizace západní Evropy v přímém přenosu

V západoevropských metropolích se začíná naplno rozjíždět proces libanonizace, kterého jsme se MY odporní, netolerantní xenofobové a čecháčkové (výraz nejmenovaného „vyspělého“ politika) od počátku migrační krize nejvíce obávali.

22.3.2017 v 21:16 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 1048 | Diskuse

Libor Čermák

Školy by se měly naučit odolávat multikulturním pokušením

Je dobře, že se opět médiemi omílá ten případ z jedné brněnské školy, kde rodiče protestují proti multikultiakcím, kterou tam pořádají. Jen ať to je pěkně varováním i pro jiné školy, které by o něčem takovém chtěly také uvažovat.

22.3.2017 v 19:07 | Karma článku: 31.27 | Přečteno: 757 |

Hana Rebeka Šiander

Co mají společného Leonid Brežněv, Jan Pavel II. a Miloš Zeman?

Politik Leonid Brežněv, papež Jan Pavel II., president ČR Miloš Zeman. Muži na významných postech, kteří neuměli či neumí odejít včas. Někdo neudržel sliny, jiný slova, dalšímu padají boty. Je na místě obdiv či lítost?

22.3.2017 v 18:34 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 598 | Diskuse

Aleš Hodina

Žblebt roku 2016: Šimíček, Uhlíř, Zemánek

„Ústavní soud ... nemůže v žádném případě akceptovat skutečnost, že se ho (prohlubování vzájemného vztahu mezi nezletilými dětmi a jejich otcem) krajský soud snaží dosáhnout přímo proti vůli (přání) nezletilých dětí.“

22.3.2017 v 17:05 | Karma článku: 22.07 | Přečteno: 3307 | Diskuse

Daniela Kraydlová

Kterého vlka krmíš?

Podle jednoho indiánského příběhu v sobě každý máme dva vlky, kteří se mezi sebou perou. Jednoho dobrého, laskavého, moudrého a milého. Druhého zlého, protivného, závistivého, podlého. Víš, který z nich ten souboj v tobě vyhraje?

22.3.2017 v 16:26 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 251 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 13.55 Průměrná čtenost 477

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.