Je pravda, že ženy se chovají jinak než muži? V něčem ano, v něčem ne. Ovšem choval by se takto chlap?
Je krásný jarní večer.
„Znáte to tady?“ Ptá se mne starší paní na konečné tramvaje.
„Ano,“ přikyvuji.
„Tak prosím vás, co je to támhle za sídliště.“ Ukazuje prstem do mlžné dáli na miniaturní krabice a potutelně se usmívá.
Jenže na mě si nepřijde, náhodou už se mě na to ptalo dost lidí, takže blesku rychle ji odpovídám.
A paní nežasne, jen ukazuje do dáli napravo, nalevo, „A támhle to, a támhle…“
Krčím rameny. Neznám každý pražský panelák.
Loučíme se.
Když už jsem skoro u domu, ohlédnu se a vidím tu paní zmateně pobíhat. Jde tam a tam, kroutí hlavou. Prostě bloudí.
Hlavně, že ví co je tam v dáli.
Usměju se, té pošetilosti a jdu domů.
Před hospodou je jako vždy skupina mladých lidí. Dnes nikdo z nich nezvrací, veřejně nemočí, nehulí trávu ani nic nerozbíjí. Je jaro, v párech se vytrácí někam do polí.
Zůstává pouze jedna dvojice.
„Slyšel jsem fajn fór.“ Začíná hovor hoch. Dívka mlčí a jen se otráveně dívá za odcházejícími dvojicemi. „Boty z krokodýla, boty z krokodýla, to bude nějaká hovadina. Zabil jsem jich devět a ani jeden boty neměl!“ rozesmál se ještě skoro dětským bouřlivým smíchem.
„Trapárna,“ utrousila a zapálila si cigaretu. Vyfoukla kouř a podívala se na něj.
„Sedni!“ přikázala mu. On si poslušně sedl na obrubník velkého květináče a ona si z něj udělala židli.
„Já jsem docela zoufalej, proč se mnou život tak zametá?“ zčista jasna spustil mladík do ticha večera svoji lamentaci.
„Jsi moc mladej a nezkušenej, to víš.“ Zavrtěla se mu na klíně. „Seď sakra klidně, nevidíš, že se mi špatně sedí?!“ Kluk skoro zkameněl.
„Ale mladej neznamená, že jsi využívanej a vojebávanej. Tak jak jsem já. Mám problém doma rodiče, brácha. Máma mi řekla, že když mě živí ať aspoň vynáším smetí, brácha si bez dovolení půjčil moje tričko. Ty jsi jiná, ty mi rozumíš. Jsem blbej.“ Dívá se na červánky.
„Nejsi blbej. To víš, jsme mladý, tak s náma každej zamete. Rodiče jsou starci. Jen my mladý si rozumíme a nevyužíváme se. Kdybys byl starší tak si nikdo tak netroufne.“ Slunce už zapadlo. Vstala. Protáhla se a pohodila s vlasy. „Mám žízeň, dojdi mi pro pivo!“
Chlapec rychle vstal a poslušně zamířil do hospody.
„A ne abys přines nějaký chcanky!“ zařvala za ním.
„Takovej idiot,“ pronesla do tmy.
Nemohl to slyšet, protože se za skleněnými dveřmi otočil a zamával na ni. S zářivým úsměvem mu poslala vzdušnou pusu.
