Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stroje tvoření

18. 05. 2016 14:35:23
Budeme mít někdy v těle maličké opraváře, kteří nám nedovolí být nemocní a zemřít? Je možné, aby věda někdy splnila tento sen?

první díl http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=521040

V roce 1986 vychází kniha Erica Drexlera - Engines of Creation: The Coming Era of Nanotechnology New York: Anchor Press/Doubleday - u nás známá jako Stroje tvoření.

Kniha je sice stará už 30 let, ale je i v současnosti čtivá a pořád, dalo by se říci, svým způsobem aktuální. Prostě jedná se o základ v představách a teoriích o nanotechnologii a není tedy na škodu seznámit se s kořeny dnes módní a rozvíjející se technologie. Je škoda, že v češtině se jí asi už nikdy nedočkáme. Jedná se sice o vědeckopopulární publikaci, ale místy se stává sci-fi o krásném novém budoucím světě, kde se věci budou vyrábět jakoby samy z hlíny a vzduchu a nanoroboty v tělech lidí a snad i v tělíčkách domácích mazlíků, všem zajistí zdraví, mládí a život věčný...

V Drexlerově knize se vše hodně točí kolem nanostrojů, které se samy budou replikovat nebo které budou vyrábět jiné stroje či předměty - tzv. assemblery, a také kolem molekulární výroby nanozařízení - čili nanotováren. Autor počítá i s disassemblery - což jsou takové skenery, které "přečtou" molekulární strukturu libovolného předmětu a podle této struktury naprogramují assemblery, aby vyráběly přesné kopie této struktury.

Drexler má v současnosti dost oponentů, jedním z nejznámějších a také asi nejopravněnějších byl v roce 2005 zesnulý R. E. Smalley -nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1996 za objev nové formy uhlíku - fullerenů. V článku "Of Chemistry, Love and Nanobots" z roku 2001 publikovaném v zářijovém čísle Scientific American, uvedl, že chemie je nejúčinnější metodou pro manipulaci s molekulami ... nanoroboty a assembler nemohou být v našem světě realizovány pro prostorové omezení. Kontrola všech atomů obklopujících místo reakce vyžaduje takové množství manipulátorů, že pro ně nebude dostatečný prostor. Smalley nazval prostorový problém jako „tlusté prsty“ a problém vazeb atomů jako „lepivé prsty“.

Již v prvním díle zmiňovaný Don Eigler, jde ve své kritice ještě dál - má výhrady k samotnému výrazu nanotechnologie - v rozhovoru pro časopis Expert řekl: "Termín nanotechnologie se narodil ve vědecko-populární literatuře, je ho nutné spíše brát jako marketingový výraz a lákadlo na investory a také na zvýšení zájmu široké veřejnosti. Mnozí hovoří o tom, že se jedná o novou vědeckou disciplínu. Mně se takový přístup nelíbí. V principu výzkum jakýchkoliv supermalých struktur, rozměry kterých jsou menší než 100 nanometrů, je možné přiřadit k nanotechnologiím. Například chemie už dávno pracuje na molekulární úrovni - takže to by tedy podle této logiky znamenalo, že se jedná o nanotechnologii? Proto mě se líbí více definice, že to čím se dnes zabýváme je svázáno s novou úrovní řízení procesů v mikrosvětě."

I přes kritiky a někdy zdá se i oprávněné, Drexler věří svým nano vizím - podle něj se jednou lidem podaří sestrojit nanoroboty, která budou v našem těle likvidovat viry, bakterie, omlazovat buňky, opravovat tkáně... Krásný malý svět, svět snů a sny se lidem nemají brát. Jenže sny nemají právo zničit realitu a nedostižné sny mohou nadělat hodně škody v tom, jak lidé budou očekávat nemožné. Proto je důležitý Smalleyho přístup k nanotechnologiím - popsal ho a vlastně svoji celkovou filosofii ve stati "Nanotechnologie v nejbližších 50 letech".

Úvodem zde rozdělil nanotechnologie na "mokré" a na "suché".

Mokrá v sobě zahrnuje všechno to co náleží k biotechnologiím a k existujícím buněčným strukturám ve vodním prostředí. I když výsledky mokré nanotechnologie jsou pozoruhodné, Smalley se domnívá, že její možnosti jsou k průmyslovému využití a masové výrobě opravdu velmi vzdálené.

Alternativní a průmyslově využitelný směr nanotechnologií viděl Smalley v souladu s tradičním technickým pokrokem - čili jejich logické navazování a pokračování v linii - "od parního stroje k dnešním počítačům". Tento technický směr je suchá nanotechnologie neboli inženýrská. Úkolem suché nanotechnologie je vytváření nových objektů na atomární úrovni a to bez toho, aby byla nějak k tomuto účelu využita reprodukce živých buněk a bez použití vodních roztoků.

Smalley prostě viděl nano svět bez snových příkras, díky své vědecké praxi znal reálné možnosti, a i když těžko asi někdy budeme mít v těle nanoroboty, přesto je malý svět téměř neuvěřitelný.

Zázračný prvek – uhlík. Pějme na něj ódy. http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=508913

Autor: Jita Splítková | středa 18.5.2016 14:35 | karma článku: 11.79 | přečteno: 286x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 382 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.61 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.38 | Přečteno: 395 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jaroslav Chudáček

Jiří Podolský: Kosmos jako celek – co o něm dnes víme?

Zajímavá přednáška profesora teoretické fyziky Jiřího Podolského o vesmíru, která se konala 16. března 2017 na Matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy.

27.6.2017 v 7:59 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 215 | Diskuse

Dana Tenzler

Velké Finále, díl 2. – přílet Cassini k Saturnu a přistání na Titanu

Je největší, nejtěžší a nejkomplexnější sondou, jakou kdy NASA vyslala do vesmíru. Za pár měsíců ji čeká velkolepý pohřeb, až bude navedena do nitra planety Saturn. Připomeňme si velkolepou misi, která demonstruje schopnosti naší

26.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.42 | Přečteno: 327 | Diskuse

Libor Čermák

Za tajemstvím červnových obrazců v obilí

Jaro pomalu končilo a s letním slunovratem se přiblížilo léto. A i toto období bylo zajímavé na výskyt tajuplných obrazců v obilí. O tom přináší informace moje další vydání svého agrosymbolového zpravodalství.

24.6.2017 v 15:46 | Karma článku: 13.64 | Přečteno: 444 |

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 225 | Diskuse

Dana Tenzler

Velké finále díl 1., Cassini-Huygens a jeho nelehká cesta k Saturnu

Je největší, nejtěžší a nejkomplexnější sondou, jakou kdy NASA vyslala do vesmíru. Za pár měsíců ji čeká velkolepý pohřeb - bude navedena do nitra planety Saturn. Připomeňme si velkolepou misi do vzdálené části sluneční soustavy.

22.6.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 15.67 Průměrná čtenost 511

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.