Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Setkání s Evropankou

30. 04. 2016 11:55:19
I pouze slušnostní a někdy i nudné společenské konverzace se mohou stát začátkem nepochopitelných hádek.

Seděli na sedátkách na tramvajové zastávce. Dva asi tak desetiletí kluci. Tvářili se tak vážně, jak umí jen malí kluci.

Copak si asi povídají?

„No myslím, že budeme mít problémy.“ Vážně říká kluk v červené bundě.

„Proč myslíš? Něco ti někdo řek?“ Skoro se vyděsil kluk ve žluté bundě.

„To nééé.“ Vrtí hlavou. „Ale znáš to,“ rozmáchl ruce. „Všude kde jsou další lidi než ty, jsou problémy.“

V duchu se směju, ale už za chvíli poznám, jakou měli ti hoši pravdu. Kde jsou další lidi, jsou problémy a to někdy opravdu nečekané.

Sotva vystoupím z tramvaje, všimnu si, že po chodníku přesně proti mně kráčí jedna dávná známá. Bylo to takové veselé děvče, o kterém se říká, že nedala jenom tomu, kdo rychle utek ́.
Po ulici jede jedno auto za druhým, a tak jsme se prostě musely potkat.


„Ahoj,“ zvesela volám. Už mi je absolutně jedno, že mi odloudila moji dávnou platonickou lásku. Stejně se z něj vyklubal šmejd, který si od svých holek půjčoval a nikdy nesplácel. Takže mi vlastně udělala dobrou službu.
„Ahoj,“ odvětí bez zájmu a je vidět, že má vztek, že právě teď jde po tom samém chodníku co já.


Vypadalo to, že kolem sebe prostě jen projdeme. Když se za mými zády ozvalo: „baf.“
Vyjeknu. Otočím se. Citoslovcem „jééé“ dávám najevo radost ze setkání s kamarády. Dva kluci z New Yorku, kteří tady už delší dobu žijí a česky mluví jen o trochu líp než já anglicky, ale rozumíme si.
Známá mě najednou taky hodně zná a sama se s širokým úsměvem mužům představuje. Nejsem tak drsná, abych ji poslala do patřičných míst.


Započíná rozhovor. Ano, mladá žena bravurně ovládá angličtinu., ale kluci se tváří, jako že neví, co si s ní povídat, jenže jsou slušně vychovaní. Napadla je taková ta universální neosobní konverzace. Která je sice trochu nudná, ale nemůže vyvolat žádná nedorozumění.
„A ty jsi taky Češka?“ Ptají se jí.
„Ne, já jsem Evropanka.“ Odpovídá s určitým despektem v hlase.
„Evropanka?“ Nějak nechápou. „A odkud tedy jsi?“
„Z Evropy!“ Velmi ostře odsekne a pokrčí nos.
Newyorčani jsou teď už úplně zmatení. Nechápou, co udělali špatně, proč se na ně ta žena zlobí. Dívají se na mě. Krčím rameny.
„No někde ses musela narodit. Evropa je kontinent, člověk se narodí a žije v nějaké zemi a tam v nějakém městě. Tak to prostě je. Nikdo se prostě nezjeví jen tak v časoprostoru. Každý má své kořeny.“ Nedají se mladí muži odbýt. A hned sami překotně říkají, odkud že který z nich je.
Známá si je prohlíží. Vypadalo to, že právě prozřela a vidí několik mimozemšťanů, co se maskovali za lidi.
„Ty ses přeci narodila a žiješ tady v Praze.“ S radostí jí osvěžuji paměť. Konečně vidím, co znamená vraždit očima. Její pohled vskutku takovým byl.
„No tak jsem se tady narodila, no a co? Zdůrazňovat nějaký národní stát už je zastaralé a xenofobní! Fašisti se ohání národním státem.“ Vyprskne. „Já jsem prostě Evropanka. Bez národní či státní příslušnosti. Prostě Evropanka a tady už dávno nežiju.“ Ušklíbla se, a když viděla, že se s ní nikdo nechce hádat, zlostně dodala: „vy všichni tři jste trapné tupé fosilie. Kdo jinej by chtěl žít tady! “ Jak chtěla dát do hlasu co největší odpor, prskla si slinu na klopu saka. My opět nic. Hádka nebyla, šli jsme každý svým směrem.
Jeden z kluků se za ní otáčí a prostředníčkem si maluje kolečko na čelo. Směju se.
„Yes, she is an idiot!” Uleví si druhý kamarád.

„Jo, to ona je,“ přitakávám a zjišťuju, že i nudné slušnostní témata na společenské konverzace mohou vybudit u určitých lidí nenávistné emoce. Co by se asi stalo, kdyby zvolili téma počasí?

Autor: Jita Splítková | sobota 30.4.2016 11:55 | karma článku: 19.25 | přečteno: 425x

Další články blogera

Jita Splítková

Počítač má umění rád I.

Nové možnosti pro zobrazování reality i pocitů aneb hlína může být i virtuální. Úvodem krátký sci-fi horor, kterým vás uvedu do světů, kde je vše možné.

30.3.2017 v 9:36 | Karma článku: 3.04 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jita Splítková

Jak na vysávání a utírání prachu

Také nesnášíte tyto domácí práce? Kdo by je miloval. Jsem autorka sci-fi, tak jsem si prostě vymyslela, jak by takový vysavač koberců a prachu měl vypadat. Teď už jen čekám na to - kdo ho vyrobí?

29.3.2017 v 13:21 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 547 | Diskuse

Jita Splítková

Tulipánové šílení

V životě jsem nenarazila na člověka, co by neměl rád tulipány. Jsou tak úžasné graciézní a roztomilé, tajemné i veselé. A patří k Praze. Takže něco málo infa a víc portrétů, které jsem vytvořila pánům tulipánům.

29.3.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 216 | Diskuse

Jita Splítková

Technologie, které třesou a zatřesou světem …

Velkým hitem jsou polymery. Zajímají vědce i výrobce řadu let a dá se říct, že neustále dokáží překvapit.

28.3.2017 v 8:21 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 350 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alžbeta Vlčková

Muž 50+

V dnešní době velice žádaný vyhledávaný živočišný druh. Na roztrhání. Cenné zboží. Výsadně dominuje teritoriu placených seznamek, lačnému hledáčku mladých i starších žen. Nikoliv trhu práce.

30.3.2017 v 18:53 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 517 | Diskuse

Marek Trizuljak

A jsme v háji, soudruzi umělci,

blesklo mi hlavou, když televizní krabička vykouzlila zprávu, že počítač vytvořil nový, "nikdy dosud neviděný" portrét od Rembrandta. Dokonce i historici umění jsou prý z toho paf a málem se posadili na vlastní pelest.

30.3.2017 v 16:18 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 1305 | Diskuse

Jitka Přikrylová

Politicky nekorektně o islámu

Mám už plné zuby keců, že terorismus je jen takový úlet, chybička v matrixu, zatímco islám sám o sobě je mírumilovný. A ještě méně trpělivosti mám s těmi, kdo tvrdí, že je špatné odsuzovat kvůli pár jedincům celé náboženství.

30.3.2017 v 15:32 | Karma článku: 38.90 | Přečteno: 1384 | Diskuse

Jan Hrnčíř

Multikulturní fronta zuřivě útočí na naše děti

Ministerstvo školství stále pracuje na nové koncepci výchovy k občanství, útočící na myšlení školáků, kteří se tak mají naučit správnému přístupu například k multikulturalismu či k sexuálním menšinám.

30.3.2017 v 14:49 | Karma článku: 38.17 | Přečteno: 1461 | Diskuse

Karel Ábelovský

Kde udělali "soudruzi" chybu?

... no, musím vás zklamat, oni chybu neudělali - to ji spíš děláme my a není od věci, si to připomenout; a vše co se děje i dnes, je poznamenáno právě i tím, bohužel pro nás, bohužel pro demokracii a bohužel i pro vaši budoucnost.

30.3.2017 v 14:30 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 927 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 12.54 Průměrná čtenost 473

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.