Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

…Vy prý…malá sci-fi satira

2. 04. 2016 10:00:00
Probíhá bouřlivá diskuse a oponent chce stále další a další důkazy na podporu vašeho tvrzení a vy je předkládáte, ale tomu druhému to nestačí. Až po čase pochopíte, že chyba není ve vás nebo důkazech, ale v mozku toho druhého.

Za stolem sedělo dvanáct mužů. Před nimi ležela krabička a v ní byl schovaný kompas.

Vešla nejistým krokem. Útlá, malá postavička se ztrácela v obrovské místnosti.

“Tak vy prý rozhýbete kompas? Ano?!” zahřmělo na ni od stolu.

“Ano, prosím,” špitla.

“To je zajímavé. A máte pro to vysvětlení?” Předseda nadzvedl obočí.

“Ne, prosím.” Hlavu má skloněnou a dívá se na špičky bot.

“Tak jak můžete tvrdit, že rozhýbete střelku kompasu?!” Zabodl prst do vzduchu.

“Já prosím, nic netvrdím, ale střelka se pod mýma rukama opravdu začne otáčet.” Zoufale se na ně podívala. “Prosím, věřte mi. Ta střelka se opravdu prostě sama od sebe hýbe, jak nad ni dám dlaň.”

“Ano, to víme. Proto jsme vás zavolali... Vy ale nemáte vysvětlení a střelka se vám hýbe. Dokažte to!”

Přišla pomalu ke krabičce s kompasem. Chvíli nad ní podržela ruku. Dlaní se jí téměř dotýkala. Začala pomalounku kroužit prsty. Střelka se začala točit podle jejich pohybů.

“To není možné!” Soudci vstávají ze svých míst a tlačí se kolem stolku. “Neuvěřitelné! Zajímavé! Skutečně se pod jejíma rukama ukazatel severu hýbe... Poslyšte, a umíte ještě něco?” Dívají se na ni.

“Já nevím.” Znervózněla. “Snad, když si budete přát.” Pokrčila rameny.

“No, my si přejeme hlavně vysvětlení. Čekáme.” Sedli si opět za svůj stůl a lačně ji pozorují.

“Ale já skutečně nevím proč... To snad vy...” Vztáhla k nim prosebně ruce.

“My?!... My!” Dvanáct mužů stahuje obočí. “Co si to dovolujete! Vy!” Zatáhnou za páku, kterou mají u židlí. Sametová opona za nimi se rozhrne a ukáže šibenici.

“No tak, nelžete, že nevíte, a odpovězte! Jak to děláte a co ještě umíte!” Vstávají. Obstoupili ji do kruhu. Z rudých tváří jim zlostně svítí oči. “No táák!... Bude to!” Kruh se kolem ní stahuje. “Nóóó...”

Pohled na muže a na nezaměnitelně upravené trámy a konopný provaz jí roztřásl kolena. Jak je přesvědčit? Možná je oklamu. “Dobře, povím vám to. Všechno souvisí se skutečným severním pólem. Nehýbu kompasem, ale celou Zemí. Střelka pak následuje sever tam, kam ho já otočím.” Znovu, aniž jí kdo brání, nastavuje ruku nad krabičku a začíná jí krouživě pohybovat.

Nejdříve si nikdo z nich neuvědomil, co se to děje. Podivné hučení, praskání, bolestný křik. Místnost se začíná propadat do hloubky. Dům se bortí...

- - -

“Vy prý dokážete rozhýbat Zemi. Taková hloupost! Jak to můžete tvrdit!” Dvanáct mužů stahuje ruce v pěst a buší do stolu.

“Já to netvrdím, to říkali oni,” bojácně odpovídá.

“Ne, řekla jste jim to vy! My jsme ale lepší. Dáváme vám šanci přesvědčit nás. Dokažte nám, že rozhýbete Zemi!” Opřeli se o opěradla křesel, ruce položili na břicho a čekají. Na rtech mají ironický úšklebek.

Stojí tam nešťastná. Slzy jí vytékají z očí. Bojí se. Moc se bojí. Hrdlo se jí stáhlo. Mlčí.

“Vidíte, že nic neumíte! Jste podvodnice! Lhářka!” překřikují se a hrozí jí pěstmi.

“Ne!” vykřikla z posledních sil. “Nééé!”

“Tak to dokažte!” pohrdavě se usmívají.

Je zoufalá, za jejich posměšky a pohrdáním je zlo. Místností zavál vítr. Odhrnul závěs za zády sedících mužů. Uviděla podivné křeslo s několika dráty.

Chtěli to! Začíná točit celou dlaní. Opisuje stále větší a větší kruhy. Domy padají. Vody zaplavují pevniny. Křik, nářek...

- - -

“Tak vy prý dokážete zničit Zemi...” Několik mužů sedících na skalních výstupcích pohrdavě kouká na malou ženskou postavičku. “No, nějak se nám to nezdá. Můžete to dokázat?”

“Ne, nemůžu. Je to prostě daný fakt,” drze se jim podívala do očí.

“Co to znamená daný fakt? Můžete to dokázat, vysvětlit?” neodbytně trvají na svém.

“Ne, to teda nemůžu. Berte to tak. Já... Nevím... ale snad vy...,” ušklíbla se.

“Nevykrucujte se. Jste lhářka! Využíváte řady náhod a děláte se slavnou. Za to je trest! Trest! Rozumíte?! Rozumíte!” nepříčetně řvou a hrozí jí pěstmi.

“Ale já...” Nemá sílu ani chuť pokračovat v hovoru.

“Mlčíte!” vítězně se smějí. “Mlčíte! Můžete to dokázat! Určitě ne!... No, odpovězte nám! Jste lhářka!”

“Ne!” odsekla.

“Tak chceme důkazy! Důkazy! ... Důkazy!” vzájemně se překřikují.

“Žádné nejsou!” zakřičela, jak mohla nejvíc.

“Není tedy o čem diskutovat.” Vstávají ze svých míst a dívají se směrem k vrcholku hory. Jeden z nich tam právě dobrousil těžký kámen. Ostří protíná vzduch.

Pláče, je jí opravdu líto, že to musí dokázat, když to neumí vysvětlit.

Pomalu sotva znatelně začíná kroužit dlaní nad skálou. Kámen praská. Začíná se vylévat láva. Voda kolem je v okamžiku vypařená... Země puká... láva chladne, sama se tříští na stále menší a menší částečky... všechno kolem se bortí...

Poslední částečka prachu se rozplynula do vesmíru.

- - -

“Poslyšte, slyšeli jsme, že vy prý dokážete zničit celou galaxii. To je výborný vtip,” hlasitě se smějí a tlučou se přitom do stehen. “Vy!... Skvělý vtip... Vy!” Vstávají z křesel. Chvíli se vzájemně pozorují. Zdvíhají proti ní ukazováčky. Nadechují se.

“Vysvětlete to! Dokažte to!...”

Další krátká sci-fi http://splitkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=497252

Autor: Jita Splítková | sobota 2.4.2016 10:00 | karma článku: 12.44 | přečteno: 136x

Další články blogera

Jita Splítková

Dětský sloh o Zemanovi a Babišovi anebo promyšlený předvolební boj?

Sociální sítě zahltil obrázek stránky ze sešitu prý žáka páté třídy. Je na něm velmi neumným písmen napsáno několik vět, které působí, jakoby je psal někdo pod vlivem.

22.4.2017 v 10:20 | Karma článku: 44.55 | Přečteno: 6904 | Diskuse

Jita Splítková

Svět podle… a nepovím!

Jak by vypadal asi takový svět za pět set let a netroškařme možná za tisíc let? Beru křišťálovou kouli a už to vidím.

19.4.2017 v 10:00 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 184 | Diskuse

Jita Splítková

Naval vejce!

O Velikonocích může koledník narazit na zloděje vajec, možné je všechno – a jak je to s „vajíčkovými legendami“ a zvyky? Narazíme na jejich reálné kořeny? Co myslíte?

13.4.2017 v 9:57 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 236 | Diskuse

Jita Splítková

Zahoďte štětce a dláta III.

Umělec je rezonanční deskou své doby, musí tedy reflektovat i nové technologie a materiály - neměl by se jich bát, či je zatracovat - jsou to pro něj nové možnosti, jak nepřestat umělecky komunikovat s okolním světem.

12.4.2017 v 9:23 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 108 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Šmíráctví chvilek pod psa

,,...nekoukejte se, co to děláte?... pryč, to se nedělá!"...Zahánění očí divokými neklidnými psy a uvnitř do chřtánu vražená tyč až na dno žaludku. Nehybnost a strach umíchaný v koktejl lítosti, neschopnosti a tetelení sebe sama.

23.5.2017 v 2:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Jana Slaninová

Když si přejete narození malé princezničky, obdržíte draka

Lidi v očekávání svého prvního potomka trpí utkvělými představami malinkých princezniček a nebo dokonce princátek. Naši se jedenáct let snažili o potomka. Ano, potomka. Kluka. Dostali trest. Narodila jsem se já.

22.5.2017 v 22:07 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 158 | Diskuse

Petr Omelka

22. května 1618 se vyhazovali ministři z okna. A co dnes?

Čeští stavové to sice tehdy vzali z gruntu, ale třetí pražská defenestrace 22. května 1618 měla vypadat jako regulérní vykonání rozsudku. O co tehdy šlo a proč se házelo z okna.

22.5.2017 v 21:10 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 291 | Diskuse

Jarka Jarvis

Maminkóóó, kup mi počitáááč

Počítače jsou zařízení, jež nám usnadňují práci, kterou bychom bez nich vůbec neměli. Přesto se do jejich tenat zaplétáme čím dál, tím víc, což je (když o tom tak přemýšlím) vlastně v pořádku. Vždyť práce šlechtí člověka,

22.5.2017 v 20:25 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jan Tichý

Víno, budiž pochváleno

Benátky nad Jizerou se mohou pochlubit zámeckou vinicí. A tento lahodný mok se na zámku oslavuje. Letos 3. června proběhne již 13. ročník akce Benátecký hrozen.

22.5.2017 v 19:10 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 161 Celková karma 12.37 Průměrná čtenost 512

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.