Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co je dobrý skutek?

10. 03. 2016 10:00:00
Před lety jsem slyšela jednu krásnou pověst o spravedlnosti a zjistila, že v různých variantách se vyskytuje u více národů - znají ji Bulhaři, Rusové, Fini. Možná vás také pobaví, proto si ji dovolím poněkud po svém převyprávět:

Žil v dávných dobách v horách jeden opravdu velmi krutý hajduk čili zbojník. Nespokojil se s tím, že člověka obral o majetek, nebyl to žádný humanista, člověk v tísni ani politicky korektní stát, ale úchylný sadista, takže dotyčného ještě bestiálně zavraždil. A počet mrtvol na jeho kontě se neustále zvětšoval. Když měl, tento středověký masový vrah, 99 obětí něco se v něm zadrhlo a úchyl se dal na pokání. Přilezl po kolenou k popovi a velmi naříkal, jak to zbabělci bez mozku umí, co prý má dělat, aby byl spasen a nesmažil se v plamenech pekelných. Pop se nejdříve šíleně vyděsil, ale když se ujistil, že se opravdu jedná o zlosynův náboženský coming out, usedl vedle hříšníka a vyslechl ho.

Po zpovědi se církevní pracovník zamyslel a potom mu řekl, že podél cesty, kde vraždil, musí vysadit ovocný sad a zelinářskou zahradu. Nu a o tu zahradu se musí starat a úplně všechny pocestné zvát na plody své práce a obdarovávat je jimi. Jak vidíte zahradničina je popem brána jako práce pro vrahy.

Nezdá se vám trest přiměřený? Není, ale pop měl pro hajduka ještě jeden úkol - měl vzít z ohniště oharek - a takovouto větvičku zasadit ohořelou částí do země ve svém sadu. Každý den měl oharek zalévat. Mělo to jen jediný háček. Vodu musel nosit v ústech. Až se větvička ujme a zazelená, bude to znamení, že jeho hříchy jsou odpuštěny. Některé spravedlnost má vrahouny nějak v oblibě - tohle přeci není žádný velký trest - pracovat. Nebo práce je trest? Co jsme potom skoro všichni udělali, že ano? Neodbočujme a pojďme sledovat tu lidskou bestii.

Zbojník zasadil sad, zřídil zeleninovou zahradu a na plody své práce zval každého, kdo šel kolem. Nikdo neodmítl, kdo by se snažil odporovat masovému vrahovi? Každý si odnášel zeleninu a ovoce a bez újmy odcházel pryč.

Plynuly roky, pocestní se od něj vraceli domů živí a se zdravou stravou. Vrahoun nosil v hubě vodu na oharek, který se nezazelenal a nezazelenal. Bodejť! Tak malý trest a ještě by se mu i uhlík ujal. Léta běžela a jednoho dne sedí bývalý lapka, nyní zahrádkář a sadař ve svém království a vidí, jak po cestě jede na koni muž. Jel, jakoby ho někdo honil, ale byl sám, nikde nikdo. Hajduk, dle nařízení, že musí každého zvát k sobě a obdarovat, se hned za ním hnal a prosil ho, ať k němu na chvíli zajde a vezme si nějaké plody. Jezdec byl ovšem nerudný spěchající muž a po spasení toužícího zbojníka velmi hrubě odmítl. Krev je krev a náturu nezapřeš. Rozčílil se rabiát, hned viděl rudě, a jelikož nebyl odzbrojen, i když nějakou kudlu asi v sadu potřeboval, tak dotyčného neurvalce prostě prý holýma rukama zabil. Řekl si: „No co, zabil jsem jich 99, tak jich je teď sto, už je to přeci stejně jedno," a dále o tom nepřemýšlel. Jak byl za ta léta zvyklý, nabral si do huby vodu a šel zalít oharek. A? ... ano, stalo se!

Zalil oharek a on se krásně zazelenal. Kroutíte hlavou, cože je to za hloupost? Za další vraždu došel mordýř milosti? Ono není vražda jako vražda a něco není zlý čin nýbrž dobrý skutek. Vždy záleží na úhlu pohledu. Spěchající jezdec byl totiž pěkná svině, spěchal, protože chtěl překazit svatbu a to byl velký hřích. Navíc měl v úmyslu zapíchnout ženicha i nevěstu. Čili, když masový vrah zapíchl potencionálního vraha - svadbokaziče, učinil tím velké dobro. Dotyčný neměl možnost vykonat hnusný čin. Zbojník se očistil další vraždou, tentokrát tou správnou. To koukáte?

A ponaučení? Můžete být jakkoliv velký hajzl a sadista, pokud odstraníte jiného hajzla, ještě než spáchá něco ještě víc nepřípustného, než jste spáchal vy, tak je vám odpuštěno.

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 10.3.2016 10:00 | karma článku: 12.28 | přečteno: 340x

Další články blogera

Jita Splítková

Na beton

Není beton jako beton a některý je hitech. Není brutalismus to co brutalita. Hledání a nalezení krásy obyčejného šedého betonu. Nevěříte?

10.3.2017 v 9:46 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jita Splítková

Humánní bomby pro život

Ano, skutečně - humánní bomby, nejedná se o nějaký zvrhlý vědecký experiment nebo Havlovy bomby, ale o nanobomby, které likvidují rakovinné buňky přímo uvnitř pacientova těla.

9.3.2017 v 9:21 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jita Splítková

Boj se! Budeme číst i tvé myšlenky

Kam se člověk vždy schoval, byl jeho mozek - myšlenky, sny, představy. Jeho a jen jeho svět. Bude tomu tak napořád nebo v budoucnu padne i toto soukromí?

8.3.2017 v 12:18 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jita Splítková

Opeřenci

S malými lidmi, čili dětmi se užije legrace. Navíc, když vyslovené pochopí doslova. A je pravda nudná?

7.3.2017 v 9:10 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Čičo

Z Vody a z Ducha Úvod – Slovenský preklad

Krst vodou je osobným vyjadrením pokánia a viery v Ježiša Krista. Toto je spôsob, akým vyjadrujeme náš záväzok k celoživotnému učeníctvu.

23.3.2017 v 23:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 | Diskuse

Ivana Málková

Zákaz soukromých škol

Ministerstvo letos zamítlo okolo 40 žádostí nově vznikajících škol. Považuji to za OHROŽENÍ SVOBODY PODNIKÁNÍ a obracím se na ministryni prostřednictvím otevřeného dopisu.

23.3.2017 v 19:16 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 560 | Diskuse

Martina Studzinská

Cvičení nejen proti jarní únavě a rozlámaným zádům

Jste po té dlouhé zimě celí rozlámaní? Blokují se vám záda nebo cítíte nedostatek energie? Zkuste pár jednoduchých cviků, které vás budou stát jen trochu chuti začít. Pocit po cvičení vás opravdu překvapí.

23.3.2017 v 16:18 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 368 | Diskuse

Památník Lidice

Mohlo to být i Přítočno...

Tragický osud obce Lidice mohl potkat kteroukoli jinou vesnici Čech a Moravy. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha prohledávali němečtí vojáci několik obcí na Kladensku,...

23.3.2017 v 16:13 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 270 | Diskuse

Karel Trčálek

Mluvit česky je přežitek. Smrt češtině!

Včera se zde jeden kolega zamýšlel nad českým dabingem a jeho budoucností. Dovoluji si jít ještě trochu dál, a odsoudit k zániku rovnou češtinu

23.3.2017 v 15:54 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 368 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 13.39 Průměrná čtenost 477

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.