Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zapomenutý astronom, který zešílel

26. 02. 2016 11:51:49
Jak se to vše přihodilo? A co se vlastně stalo, že oslavovaný a milovaný astronom upadl v nemilost a skoro zapomnění? Přitom se jednalo o prvního popularizátora astronomie.

Vymyšlená data zničí renomé nejednoho vědce. V Jižní Koreji profesor Hwang Woo-suk z university v Soulu podvodně vykazoval neexistující výsledky některých kultivačních technik kmenových buněk, jako vědecká fakta. Když se přišlo nato, že se jedná o podvod, musel opustit svoje místo, přišel o svoji profesuru a najednou je s despektem přijímaná i jeho skutečně poctivá vědecká práce. Jeho jméno Korejci vymazali z vědy a to přes to, že skutečně naklonoval psa a v prosinci 2003 představil světu klony skotu, které jsou odolné vůči infekčním prionům - čili proti "nemoci šílených krav".

Není to první vědec, co falšoval data a jistě ani poslední. Ovšem jsou i příklady vědců, kteří neví, že data se kterými pracují, nejsou ničím podložená. Taková vědecká tragédie se stala před opravdu mnoha lety a tím nešťastným se stal Camille Flammarion. Francouzský astronom a popularizátor vědy, a ač to popíral i autor sci-fi románů.

První opravdový popularizátor astronomie a vědy

Prostě strašně mu lezlo na nervy, že lidé nevědí, po čem to vlastně chodí a nač se na nebe dívají, tak se zrodil jeden z prvních popularizátorů vědy. Camille Flammarion byl především astronom – je tedy jasné, že popularizoval hlavně ji, ale snažil se lidem přiblížit i další vědy, kterými se sám zabýval: geologii, paleontologii, meteorologii... Psal odborné i vědeckopopulární knihy, nejznámější, nejpřekládanější a nejprodávanější byla Populární astronomie (1880) s náklady přes sto tisíc výtisků. Z odborných prací je nejcennější podle všeho jeho práce o dvojhvězdách - hlavní dráhy vypočtené Flammarionem byly uveřejněny například ve Zprávách francouzské akademie věd od roku 1873 do roku 1877 a jeho Katalog se stal na dlouhá léta pro všechny hvězdárny směrodatným. Ve své době byl jedním z nejpřekládanějších autorů a brzo po vyjití francouzského originálu, vždy vyšly jeho knihy i v češtině (dnes se staly středem zájmu sběratelů).

Přednášel v Paříži i na venkově, vyučoval a změnil celou výuku astronomie.

Roku 1882 založil “Měsíčnou revui astronomie, meteorologie a fysiky zeměkoule“. O pět let později zakládá Hvězdářský spolek francouzský a v roce 1890 se podílí na otevření lidové hvězdárny, kde je i knihovna. Každý sem mohl přijít a podívat se na hvězdy.

Touto svojí osvětovou činností vysvětlil tisícům lidí, co se na obloze nad jejich hlavami děje a získal si tak skutečné sympatie a úctu a dobře míněnou přezdívku „apoštol vědy“. Jeho práce byla obdivována, ctěna a to kupodivu i představiteli různých států, kteří mu předávali svá vyznamenání a řády. Jak se mohlo stát, že takový člověk, světově známý vědec, popularizátor, nemá dnes místo už skoro v žádné uznávané encyklopedii a v učebních osnovách? Svět vědy přeci tak rychle nezapomíná. Navíc on třeba jako první upozorňoval, že je třeba sledovat i „barvy těles nebeských“, vynalezl fotometrický přístroj, kterým zaznamenal zatmění Slunce 22.12. 1870... a dalo by se jeho vědeckých zásluh vypsat na celou stránku. Vysvětlení se vejde do věty: Chtěl najít ztracené, nesmrtelné a ztratil sám sebe. Co tím chci říci?

Hlavně ke stáru se z Flammariona stal úplný blouznivec. V pozdějších letech mu to bylo hodně vytýkáno. Začal totiž zkoumat projevy nesmrtelné duše a sbírat svědectví lidí, kteří uviděli duchy, či zažili jiné nenormální situace související se zemřelými. Pilně celé desetiletí zaznamenával do svých knih svědectví, která mu dopisy posílali jeho ctitelé. Říkal, že zakládá novou vědu – „dušezpytné studium“ a pustil se do bádání s neústupností a houževnatostí, jako když počítal dráhy hvězd. Navštěvoval spiritistické seance, navozoval zde experimenty a 26.3. 1899 začíná jeho další vědecké bádání – tento den publikuje v mezinárodně rozšířených novinách (Annales politiques et littéraires) anketu jestli se setkali se skutečností myšlenkového přenosu spojeného s dobou umírání někoho z blízkých, které by v případě osobního zážitku mohli prokázat. Na anketu odpovědělo víc jak polovina lidí NE. I před to, se mu začaly hromadit dopisy s popisovanými zážitky s duchy a předpověďmi budoucnosti – budoucí podklady pro jeho knihu Neznámo a psychické záhady. Každý dopis zkontroloval (snažil se zjistit, zda pisatel je ten člověk, za kterého se vydává a ještě se snažil z jiných pramenů získat to samé svědectví, o jakém mu bylo psáno), pokud byl pisatel anonym – ty ihned vyřazoval. Takto apeloval na odpovědnost lidí a sebe utvrzoval, že vykonává to samé, jako když pozoroval hvězdy, měřil, zapisoval a vypočítával data.

Tato práce měla, krom jiných metodických chyb, jednu velmi závažnou - a to: Pan profesor byl velice oblíbený, často se stávalo, že mu lidi prostě chtěli udělat radost a své příběhy si vymýšleli. Ne, ze zlého úmyslu, ale prostě pro radost, takže ještě víc znevážili jeho snahu, používat pro dušezpytné studium vědeckou metodu. On skutečně vše zpracovávat přísně exaktně, jak se domníval, ale nepočítal s podvody z úcty a lásky i žerty (o tom, že nebral v potaz autosugesci, psychické choroby píšících ani nemluvě). Nechtěně se touto svojí prací zařadil do panoptika dalších nešťastných „vědců“, kteří měli dobrý úmysl, ale předmět jejich zkoumání a důkazy byly ze světa humoresek (u nás patří k takovýmto zmateným „vědcům“ Jakub Hron).

Jeho bádání o světech jiných mu zničilo vědeckou vážnost a znevážilo jeho obrovskou vědeckou práci. Pomalu se zapomnělo na jeho velký přínos popularizaci astronomie, na zavedení jeho nového způsobu výuky, na jeho tabulky, atlasy, desítky knih, na jeho pozorování Marsu, dvojhvězd... Nelze cokoliv hned odsoudit, když neznáme souvislosti. Nelze se člověku vysmívat a vyškrtnout jej z historie vědy, když nevíme, co ho k tomu vedlo. Jeho zaujetí pro spiritistická bádání mělo několik, jak osobních tak společenských, důvodů. Osobní důvody jsou lidsky pochopitelné – nedokázal se nikdy smířit se smrtí dědečka, rodičů a poslední rána pro něj byla smrt jeho dítěte. Je logické, že tak citlivý a inteligentní člověk, jako Flammarion, hledal možnosti, jak zjistit, jestli přeci jen jeho milovaní mrtví svým způsobem nežijí dál. K jeho vědeckému neštěstí, ale možná osobnímu štěstí, se narodil v době, která byla hystericky posedlá duchařinou a spiritismem. Kde kdo měl doma stolek, který byl nutný k vyvolávání duchů a cítil se být povolán k diskusím s nimi – čili se pokládal za médium. A právě spiritismus (lépe řečeno spiritisté) Flammariona lapili, nabídli mu naději, že možná. Teď pošetilého starce suďte. Ano, jako vědec měl rozeznat bláboly od reálné vědy. No nerozeznal.

Ovšem jeho velkou chybou bylo, že se bránil, aby jeho fantastické romány, byly zvány romány (Lumen, r.1873, Uranie, r.1889, Konec světa, V paprscích luny, obojí r.1883, Stella, r.1897, Výlety do nebe, r.1899...), „nepíšu žádný román“ často říkal a mýlil se. Psal. Psal krásné fantastické romány, kde předpovídá rentgenový paprsek, televizi a jiné, ale snad sám věřil tomu, že neustále dělá vědu. Zvolejme v duchu hrdinů té doby: Ó jaká to osobní tragédie.

To rovněž nepřispělo k jeho vědecké vážnosti a své milované vědě tím udělal medvědí službu. Navíc ještě mátl lidi, když ve svých sci-fi knihách (které vydával za vědecké knihy), své fantazie vykládal formou, jakoby byly pravdou. Člověk - vědecká autorita, kterému lidé bezmezně věřili, si to sám měl uvědomit.

V románu Lumen, hovory o nekonečnu duch Lumen autoritativně jedním dechem říká astronomická fakta i výmysly autora o obydlených planetách a vše pokládá na stejnou úroveň: Mému vyprávění se vytýkalo, že je mystické. Nijak se nepochopilo, že to není román,ani fantazie, nýbrž vědecká pravda, fysikální fakt, dokazatelný a dokázaný, nepopíratelný,...-Tu se nejedná o obrazotvornost, můj starý příteli. Je to prostě věčná a svatá skutečnost, reálný jev, který má pevné místo v soustavě vesmíru...

Nedivme se tedy, že mnoho lidí uvěřilo všemu, co napsal. Nedivme se, že jeho kolegové se mu později začali i pro toto (nejen pro dušezpytné bádání) vysmívat a distancovali se od něj. Prostě mu hráblo, jak se říká. Také není první ani poslední.

Jeho první sci-fi román je O mnohosti světů obydlených z r. 1862. V něm i po letech musíme ocenit jeho úžasnou fantazii:

Meziplanetární raketa se slunečním motorem, model 1941, zkonstruovaná Italem Gussallim, nám slibuje, že v nedaleké budoucnosti budeme moci podnikat cesty ze Země na Měsíc. Že tyto cesty jsou možné, je nepopiratelné. Zůstává však ještě jedna neznámá: vydrží tuto cestu naše tělo? Mnoho příčin nám zavdává podnět k domněnce, že meziplanetární loď budoucnosti obydlená lidskou bytostí se může snadno proměnit v ocelovou rakev bloudící na věky v meziplanetárních propastech.

Hvězdy na nebi, lidi na zemi a Flammarion se ze země tak často díval na nebe, že se mu z nekonečnosti prostě zatočila hlava. Chtěl najít ztracené, nesmrtelné a nechtěně ztratil sám sebe jako vědce. Stal se příkladem pošetilce, který zpracovává zcela bezcenná data a fantazii či futurologické předpovědi vydává za skutečnost.

Autor: Jita Splítková | pátek 26.2.2016 11:51 | karma článku: 20.07 | přečteno: 869x

Další články blogera

Jita Splítková

Na beton

Není beton jako beton a některý je hitech. Není brutalismus to co brutalita. Hledání a nalezení krásy obyčejného šedého betonu. Nevěříte?

10.3.2017 v 9:46 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 277 | Diskuse

Jita Splítková

Humánní bomby pro život

Ano, skutečně - humánní bomby, nejedná se o nějaký zvrhlý vědecký experiment nebo Havlovy bomby, ale o nanobomby, které likvidují rakovinné buňky přímo uvnitř pacientova těla.

9.3.2017 v 9:21 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jita Splítková

Boj se! Budeme číst i tvé myšlenky

Kam se člověk vždy schoval, byl jeho mozek - myšlenky, sny, představy. Jeho a jen jeho svět. Bude tomu tak napořád nebo v budoucnu padne i toto soukromí?

8.3.2017 v 12:18 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jita Splítková

Opeřenci

S malými lidmi, čili dětmi se užije legrace. Navíc, když vyslovené pochopí doslova. A je pravda nudná?

7.3.2017 v 9:10 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Vědci se chystají poprvé „vyfotografovat“ černou díru

Stáváme se právě svědkem splnění jednoho dávného snu astronomů. Jak vyfotografovat černou díru, objekt, který je nesmírně daleko a navíc z principu věci není vidět?

27.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 30.63 | Přečteno: 1549 | Diskuse

Petr Nejedlý

O jednom zimním týdnu a obnovitelných zdrojích v Německu

Elektroenergetika musí zajistit spolehlivé dodávky elektřiny i za nejnepříznivějších podmínek, které v případě obnovitelných zdrojů určují přírodní vlivy.

26.3.2017 v 14:08 | Karma článku: 32.65 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Libor Čermák

Jaká by mohla být technologie staveb, a to nejen tunelů, v budoucnosti?

K této úvaze mne přiměly legendy o údajných prastarých tunelech, které prý v podzemí spojují kontinenty po celé planetě. Jsou to sice jen pověsti, ale na inspiraci k možným technologiím budoucnosti to snad stojí

25.3.2017 v 6:13 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 371 |

Petr Bajnar

Matematika: ano či ne?

Jedno z nejčastěji diskutovaných témat z oblasti školství je povinná či nepovinná maturita z předmětu, který už tradičně patří ve škole k nejobávanějším, z matematiky.

24.3.2017 v 12:06 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jakub Kouřil

Nejrychlejší motýl

Letí motýl. Mává křídly, letí a letí a chce zrychlit. Chce být nejrychlejším motýlem. Chce být rychlejší než všechen hmyz a ptáci. Zrychluje ...

24.3.2017 v 11:31 | Karma článku: 4.33 | Přečteno: 152 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 13.54 Průměrná čtenost 477

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.