Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Byli stvořeni, aby tvořili další

23. 02. 2016 14:13:21
Byli lepší zpěváci, byli i hezčí, ale prostě něčím nevyhovovali a nebyli tedy vhodní k tomu, aby z nich byla vytvořena rebelská ikona jako ze dvou nejznámějších idolů ...

...a to Elvise Aarona Presleyho (8. ledna 1935, Tupelo, Mississippi, USA – 16. srpna 1977, Memphis, Tennessee, USA) a Michaela Josepha Jacksona (29. srpna 1958, Gary, Indiana – 25. června 2009, Los Angeles, Kalifornie).

Podobnost životů těchto dvou idolů byla po smrti Jacksona připomínaná kde kým. Navzdory senzacechtivosti bulvárů, ona tam určitá podobnost skutečně je a nejen v pojmenování „Král Rock 'n' Rollu“ a "Král popu".

Dětství obou bylo problematické a ne moc šťastné. Elvis byl jedináček, měl sice milující matku, ale jednalo se o alkoholičku. Otec byl takový menší kriminálník a o syna se moc nezajímal, staral se jen o své věci. Přes toto všechno byla jeho rodina poměrně bigotní. Elvis už od dětství sám od sebe a dobrovolně hrál na kytaru, miloval muziku a oblékal se velmi extravagantně, což vedlo ve škole k jeho šikanování, ale prožil si své dětství jako normální dítě a pak normálně dospěl a stal se mužským pěveckým idolem.

Michael měl osm sourozenců, matka tudíž neměla čas věnovat se nějak moc každému zvlášť. Rodina rovněž byla nábožensky založená. Otec neúspěšný muzikant se rozhodl, že ze svých synů udělá ty úspěšné, kdyby to z nich měl doslova vymlátit. Michael už od roku 1967 byl členem sourozenecké skupiny Jackson5, koncerty, nahrávání, otcův agresivní drill to bylo Michaelovo dětství, které vlastně žádné neměl, byl hned brán jako malý dospělý se svými povinnostmi a to zřejmě vedlo k tomu, že nikdy nedospěl a stal se chlapeckým idolem.

Elvis neznal noty, Michael skládal muziku, oba dva se rádi oblíkali velmi nevšedně a jejich kostýmy jsou s nimi neodmyslitelně spojené. Oba dva představovali pro nahrávací společnosti a masmédia vzor takového kluka od vedle, co se dokázal prosadit. Měli šmrnc a talent, uměli zaujmout a z představení udělat dobrou podívanou a neprojevovali nijak zakázané názory a jejich tvorba představovala masový střední proud, který nadchne davy a znalce neuvede do stádia klinické smrti. Prostě byli to ti praví a dav je skutečně jako idoly přijal. Po všech stránkách přeslazený Elvis a dětská hvězda, která zůstává dítětem až do smrti. Byli rebelové v mezích zákona, ale rebelové, kteří přišli s něčím novým, neznámým, neokoukaným a to ke vstupu na piedestal ikon stačí.

Fanynky šílely a kluci se postupně začali stylizovat jako tyto dívčí idoly - částečně z obdivu k Elvisovi a pak Michaelovi, ale také z důvodů lehčího sbalení holek. Iracionálně uvažující do idolu zamilované fanynky braly a berou aspoň vizuální náhražku svého "miláčka" a přenesou své sympatie na toho, kdo se mu aspoň částečně něčím podobá. Po světě běhalo a běhá asi tisíce nápodob těchto dvou umělců, někteří se dokonce i živí jako jejich imitátoři. Jenže za všechno se platí a za to být na výsluní je většinou velká daň. Elvis neunesl životní tempo a slávu a kdo ví, kdo mu podal první dávku drog a prášků, kdo ví kdo poslední. Osud Michaela je ještě smutnější - samotné velmi bohaté dítě s krásnými humanistickými ideály v davu hyen, bez přátel. Výsledek známe -šílený, plastikami znetvořený a prášky dobitý člověk. Stojí za jeho koncem chtivost doktorů? Jistě plastičtí chirurgové si pletou živé tělo s paňácou z hlíny a řežou, uřezávají, modelují - vidina slávy a peněz je žene k vytváření různých zrůd jako kočičí žena nebo ještěří muž nebo Donatella Versace a ještě pár let a dočkáme se i tady plastiky vymodelované zrůdičky, dobře nakročeno má třeba Pilarová či Veškrnová. Nedalo jistě moc práce dětsky ješitného idola přesvědčit. Kolik asi obdivovatelů Michael svým příkladem nahnal pod skalpely? Pak přišly bolesti a další doktoři - ti neměli skalpel, zato měli barbituráty a prášky na vše, co bohatý zpěvák chtěl. Můžeme spekulovat, jestli doktor Conrad Murray Michaela zabil nebo zavraždil? Nezávisle na soudním rozhodnutí, které bylo k doktorovi velmi laskavé, jsem spíš nakloněna myšlence, že jednalo o vraždu. Protože pokud jste viděli film z přípravy jeho již nerealizovaného turné, tak tam byl vidět člověk zažraný do své práce, nápady z něj úplně odpadávaly a to pracovní tempo nesvědčilo o zubožené fetce. Ještě jeden moment byl zajímavý, velká hvězda jednala s kolegy jako se sobě rovnými a slovo prosím a děkuji, mu nebylo neznámé, ale vyžadoval dokonalost a absolutní profesionalitu od všech a samozřejmě i od sebe. Při pohledu na něj na tu jeho pracovní vitalitu, si člověk říká, jestli bylo skutečně pravda to o jeho nesmírném užívání léků. Takže vražda, ale na čí příkaz? Dost hlasitě se hovoří o skandálním chování Sony Music, která doslova pohřbila Michaelovo album Invincible z roku 2001. Chtěla ho tak prý přinutit aby jim prodal svůj podíl na ATV katalogu. Pak ta jeho rodinka... Kdo, a co tedy vedlo ruku doktorka s injekcí obsahující smrtící dávku Propofolu? To se zřejmě nikdy nedozvíme. Některá tajemství jsou velmi dobře skrytá pod nánosem dolarů.

Co ještě dva velké idoly spojuje? Oba dva zpěváci vydělávají po své smrti svým pozůstalým dědicům ještě více než za života a pak Urban Legends. To víte, šušká se, že neumřeli, jen se stáhli do ústraní, ale žijí, zrovna včera je někdo zahlédl v Las Vegas... Fanoušci si prostě nechtějí přiznat pravdu a idol je přeci něco zavánějícího i mystikou a nadpřirozenem. Idol neumírá ani sex symbol Jim Morrison (8. prosince 1943, Melbourne, Florida, USA – 3. července 1971, Paříž) z DOORS jistě v Paříži neumřel, ale někde pořád žije svou ženou Pamelou Courson. Co na tom, že Pamelu našli v roce 1974 mrtvou. Někdo věří, že potká Michaela Hutchence z INXS, který byl 22.11.1997 nalezen oběšený a někdo věří, že žije i Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) z Nirvány.

Všichni tito zpěváci svým způsobem ovlivnili různé generace, i když většinou představovali střední proud, měli tolik dobrého vkusu, že jejich hudba nezničila sluchová ústrojí jejich posluchačů a určité prvky z jejich kostýmů přešly do módy lidí na celém světě.

A proč nejvíce lidi oslovují hlavně zpěváci? Herce vám rádia nenarvou kdekoli do uší, i když samozřejmě film a TV jsou mocné a pak lze těmito idoly bombardovat vaše oči – dívají se na vás z plakátů, časopisů, reklam. Výtvarník se prezentuje svými díly a jako osoba je mnohdy pro dav nepřijatelná a to samé platí i o spisovatelích. Kdo ví, kdo je a jak vypadá Hans Ruedi Giger? Jím navrženou podobu Vetřelce zná dav. Šílí někdo po Rowlingové? Ne, Harry Potter je idolem dětí. Politik už z podstaty svého povolání nemůže být idol davů. I když takový mužně krásný Che Guevara (1928 -1967) není jako idol k zahození... jenže je zde zase ideologie a ta pudí u některých záporné vášně. Prostě nejvhodnější je zpěvák středního proudu, který je neurážlivě extravagantní a vlastní sice velký talent, ale pro dav v únosných mezích.

Poslední otázka, co může mnohé trápit - proč jsou vždy úspěšnější mužští idolové? Ano, o Marylin Monroe se pořád hodně píše a hovoří, Madonna rovněž zaměstnává bulvár, ale nemají tak početný dav obdivovatelů jako mužští idolové s jemnou, něžnou tváří. Proč? Odpověď je celkem jednoduchá. Za prvé fanynkovství jako emocionální a poněkud iracionální záležitost je tedy doménou spíše dívek a žen - čili ne všechny dívky fandí opět zpěvačce ženě a za druhé další početná fanovská komunita je mezi homosexuály a ti opět preferují muže.

Přes idoly (a platí to i pro reklamy vůbec) jsou tedy ovládány - co poslouchat, co číst, co jíst, co pít, kam jezdit, co si oblékat... tyto dvě skupiny obyvatel a následně přes ženy pak muži, kteří se snaží zalíbit jejich vkusu a sbalit je tak, či prostě chtějí mít doma klid. On měl nakonec ten Darwin pravdu! (viz první díl článku - http://splitkova.blog.idnes.cz/c/496323/ty-ho-mas-a-ty-ho-nemas.html)

Autor: Jita Splítková | úterý 23.2.2016 14:13 | karma článku: 6.98 | přečteno: 278x

Další články blogera

Jita Splítková

Na beton

Není beton jako beton a některý je hitech. Není brutalismus to co brutalita. Hledání a nalezení krásy obyčejného šedého betonu. Nevěříte?

10.3.2017 v 9:46 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 277 | Diskuse

Jita Splítková

Humánní bomby pro život

Ano, skutečně - humánní bomby, nejedná se o nějaký zvrhlý vědecký experiment nebo Havlovy bomby, ale o nanobomby, které likvidují rakovinné buňky přímo uvnitř pacientova těla.

9.3.2017 v 9:21 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 274 | Diskuse

Jita Splítková

Boj se! Budeme číst i tvé myšlenky

Kam se člověk vždy schoval, byl jeho mozek - myšlenky, sny, představy. Jeho a jen jeho svět. Bude tomu tak napořád nebo v budoucnu padne i toto soukromí?

8.3.2017 v 12:18 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jita Splítková

Opeřenci

S malými lidmi, čili dětmi se užije legrace. Navíc, když vyslovené pochopí doslova. A je pravda nudná?

7.3.2017 v 9:10 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 302 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Skromná pocta velké zpěvačce

Stala se zvláštní věc. Sledoval jsem v televizi vzpomínkový pořad věnovaný Věře Špinarové a v duchu přemítal, kam jsem uložil hudební zápis písně Jednoho dne se vrátíš. (Nedávno jsem totiž uklízel noty.)

28.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

František Filip Dvořák

Knížecí rady a jiná doporučení

Jistě máme všichni rádi, když nám OSN, Evropská unie, Amnesty Internacional atp. neustále něco doporučují. Různé samozvané komise nám radí, jak si máme počínat ve vztahu k migrantům a být více tolerantní ve vztahu k menšinám.

28.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Kateřina Valachová

Vážené a milé paní učitelky, páni učitelé,

přeji Vám hezký dnešní svátek. Je to už 425 let od narození Jana Amose Komenského, ale vlastně se toho tolik nezměnilo. Učitel je pro žáka nepostradatelný, aby byl úspěšný ve škole i v životě.

28.3.2017 v 7:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Lenka Kinclová

Jenom blbá ženská za volantem!

Ženy prý neumí řídit, parkují na místech, kam by se vešel kamion, pozdě řadí a vůbec celkově se k ženám za volantem váže dost předsudků. Ovšem to největší tajemství ženského řízení zůstávalo skryté, až do teď...

28.3.2017 v 7:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Vlasta Bohdalová

O svátku učitelů, Komenském a vepřích v blátě

Psal se 28. březen 1592. Kdesi na jihovýchodní Moravě, snad v Uherském Brodě, Nimnici či v Komni se narodil Iohannes Comenius, který později během studií v Německu přijme druhé jméno Amos. Narodil se Učitel národů.

28.3.2017 v 7:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 13.54 Průměrná čtenost 477

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.