Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Byli stvořeni, aby tvořili další

23. 02. 2016 14:13:21
Byli lepší zpěváci, byli i hezčí, ale prostě něčím nevyhovovali a nebyli tedy vhodní k tomu, aby z nich byla vytvořena rebelská ikona jako ze dvou nejznámějších idolů ...

...a to Elvise Aarona Presleyho (8. ledna 1935, Tupelo, Mississippi, USA – 16. srpna 1977, Memphis, Tennessee, USA) a Michaela Josepha Jacksona (29. srpna 1958, Gary, Indiana – 25. června 2009, Los Angeles, Kalifornie).

Podobnost životů těchto dvou idolů byla po smrti Jacksona připomínaná kde kým. Navzdory senzacechtivosti bulvárů, ona tam určitá podobnost skutečně je a nejen v pojmenování „Král Rock 'n' Rollu“ a "Král popu".

Dětství obou bylo problematické a ne moc šťastné. Elvis byl jedináček, měl sice milující matku, ale jednalo se o alkoholičku. Otec byl takový menší kriminálník a o syna se moc nezajímal, staral se jen o své věci. Přes toto všechno byla jeho rodina poměrně bigotní. Elvis už od dětství sám od sebe a dobrovolně hrál na kytaru, miloval muziku a oblékal se velmi extravagantně, což vedlo ve škole k jeho šikanování, ale prožil si své dětství jako normální dítě a pak normálně dospěl a stal se mužským pěveckým idolem.

Michael měl osm sourozenců, matka tudíž neměla čas věnovat se nějak moc každému zvlášť. Rodina rovněž byla nábožensky založená. Otec neúspěšný muzikant se rozhodl, že ze svých synů udělá ty úspěšné, kdyby to z nich měl doslova vymlátit. Michael už od roku 1967 byl členem sourozenecké skupiny Jackson5, koncerty, nahrávání, otcův agresivní drill to bylo Michaelovo dětství, které vlastně žádné neměl, byl hned brán jako malý dospělý se svými povinnostmi a to zřejmě vedlo k tomu, že nikdy nedospěl a stal se chlapeckým idolem.

Elvis neznal noty, Michael skládal muziku, oba dva se rádi oblíkali velmi nevšedně a jejich kostýmy jsou s nimi neodmyslitelně spojené. Oba dva představovali pro nahrávací společnosti a masmédia vzor takového kluka od vedle, co se dokázal prosadit. Měli šmrnc a talent, uměli zaujmout a z představení udělat dobrou podívanou a neprojevovali nijak zakázané názory a jejich tvorba představovala masový střední proud, který nadchne davy a znalce neuvede do stádia klinické smrti. Prostě byli to ti praví a dav je skutečně jako idoly přijal. Po všech stránkách přeslazený Elvis a dětská hvězda, která zůstává dítětem až do smrti. Byli rebelové v mezích zákona, ale rebelové, kteří přišli s něčím novým, neznámým, neokoukaným a to ke vstupu na piedestal ikon stačí.

Fanynky šílely a kluci se postupně začali stylizovat jako tyto dívčí idoly - částečně z obdivu k Elvisovi a pak Michaelovi, ale také z důvodů lehčího sbalení holek. Iracionálně uvažující do idolu zamilované fanynky braly a berou aspoň vizuální náhražku svého "miláčka" a přenesou své sympatie na toho, kdo se mu aspoň částečně něčím podobá. Po světě běhalo a běhá asi tisíce nápodob těchto dvou umělců, někteří se dokonce i živí jako jejich imitátoři. Jenže za všechno se platí a za to být na výsluní je většinou velká daň. Elvis neunesl životní tempo a slávu a kdo ví, kdo mu podal první dávku drog a prášků, kdo ví kdo poslední. Osud Michaela je ještě smutnější - samotné velmi bohaté dítě s krásnými humanistickými ideály v davu hyen, bez přátel. Výsledek známe -šílený, plastikami znetvořený a prášky dobitý člověk. Stojí za jeho koncem chtivost doktorů? Jistě plastičtí chirurgové si pletou živé tělo s paňácou z hlíny a řežou, uřezávají, modelují - vidina slávy a peněz je žene k vytváření různých zrůd jako kočičí žena nebo ještěří muž nebo Donatella Versace a ještě pár let a dočkáme se i tady plastiky vymodelované zrůdičky, dobře nakročeno má třeba Pilarová či Veškrnová. Nedalo jistě moc práce dětsky ješitného idola přesvědčit. Kolik asi obdivovatelů Michael svým příkladem nahnal pod skalpely? Pak přišly bolesti a další doktoři - ti neměli skalpel, zato měli barbituráty a prášky na vše, co bohatý zpěvák chtěl. Můžeme spekulovat, jestli doktor Conrad Murray Michaela zabil nebo zavraždil? Nezávisle na soudním rozhodnutí, které bylo k doktorovi velmi laskavé, jsem spíš nakloněna myšlence, že jednalo o vraždu. Protože pokud jste viděli film z přípravy jeho již nerealizovaného turné, tak tam byl vidět člověk zažraný do své práce, nápady z něj úplně odpadávaly a to pracovní tempo nesvědčilo o zubožené fetce. Ještě jeden moment byl zajímavý, velká hvězda jednala s kolegy jako se sobě rovnými a slovo prosím a děkuji, mu nebylo neznámé, ale vyžadoval dokonalost a absolutní profesionalitu od všech a samozřejmě i od sebe. Při pohledu na něj na tu jeho pracovní vitalitu, si člověk říká, jestli bylo skutečně pravda to o jeho nesmírném užívání léků. Takže vražda, ale na čí příkaz? Dost hlasitě se hovoří o skandálním chování Sony Music, která doslova pohřbila Michaelovo album Invincible z roku 2001. Chtěla ho tak prý přinutit aby jim prodal svůj podíl na ATV katalogu. Pak ta jeho rodinka... Kdo, a co tedy vedlo ruku doktorka s injekcí obsahující smrtící dávku Propofolu? To se zřejmě nikdy nedozvíme. Některá tajemství jsou velmi dobře skrytá pod nánosem dolarů.

Co ještě dva velké idoly spojuje? Oba dva zpěváci vydělávají po své smrti svým pozůstalým dědicům ještě více než za života a pak Urban Legends. To víte, šušká se, že neumřeli, jen se stáhli do ústraní, ale žijí, zrovna včera je někdo zahlédl v Las Vegas... Fanoušci si prostě nechtějí přiznat pravdu a idol je přeci něco zavánějícího i mystikou a nadpřirozenem. Idol neumírá ani sex symbol Jim Morrison (8. prosince 1943, Melbourne, Florida, USA – 3. července 1971, Paříž) z DOORS jistě v Paříži neumřel, ale někde pořád žije svou ženou Pamelou Courson. Co na tom, že Pamelu našli v roce 1974 mrtvou. Někdo věří, že potká Michaela Hutchence z INXS, který byl 22.11.1997 nalezen oběšený a někdo věří, že žije i Kurt Donald Cobain (20. února 1967 – 5. dubna 1994) z Nirvány.

Všichni tito zpěváci svým způsobem ovlivnili různé generace, i když většinou představovali střední proud, měli tolik dobrého vkusu, že jejich hudba nezničila sluchová ústrojí jejich posluchačů a určité prvky z jejich kostýmů přešly do módy lidí na celém světě.

A proč nejvíce lidi oslovují hlavně zpěváci? Herce vám rádia nenarvou kdekoli do uší, i když samozřejmě film a TV jsou mocné a pak lze těmito idoly bombardovat vaše oči – dívají se na vás z plakátů, časopisů, reklam. Výtvarník se prezentuje svými díly a jako osoba je mnohdy pro dav nepřijatelná a to samé platí i o spisovatelích. Kdo ví, kdo je a jak vypadá Hans Ruedi Giger? Jím navrženou podobu Vetřelce zná dav. Šílí někdo po Rowlingové? Ne, Harry Potter je idolem dětí. Politik už z podstaty svého povolání nemůže být idol davů. I když takový mužně krásný Che Guevara (1928 -1967) není jako idol k zahození... jenže je zde zase ideologie a ta pudí u některých záporné vášně. Prostě nejvhodnější je zpěvák středního proudu, který je neurážlivě extravagantní a vlastní sice velký talent, ale pro dav v únosných mezích.

Poslední otázka, co může mnohé trápit - proč jsou vždy úspěšnější mužští idolové? Ano, o Marylin Monroe se pořád hodně píše a hovoří, Madonna rovněž zaměstnává bulvár, ale nemají tak početný dav obdivovatelů jako mužští idolové s jemnou, něžnou tváří. Proč? Odpověď je celkem jednoduchá. Za prvé fanynkovství jako emocionální a poněkud iracionální záležitost je tedy doménou spíše dívek a žen - čili ne všechny dívky fandí opět zpěvačce ženě a za druhé další početná fanovská komunita je mezi homosexuály a ti opět preferují muže.

Přes idoly (a platí to i pro reklamy vůbec) jsou tedy ovládány - co poslouchat, co číst, co jíst, co pít, kam jezdit, co si oblékat... tyto dvě skupiny obyvatel a následně přes ženy pak muži, kteří se snaží zalíbit jejich vkusu a sbalit je tak, či prostě chtějí mít doma klid. On měl nakonec ten Darwin pravdu! (viz první díl článku - http://splitkova.blog.idnes.cz/c/496323/ty-ho-mas-a-ty-ho-nemas.html)

Autor: Jita Splítková | úterý 23.2.2016 14:13 | karma článku: 6.98 | přečteno: 280x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Přemysl Kosejk

Jaroslav Kubera: Sociální systém? Výhoda pro politiky

V rozhovoru, který vznikal 10. července v Teplicích, se senátor, teplický primátor a krajský zastupitel Jaroslav Kubera rozhovořil o sportu, domácí politické scéně i problémech Evropské unie.

22.7.2017 v 12:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Redaktorka provokuje na Mácháči v burkinách. Zamachruje taky bikinami u Saúdů?

Redaktorka chtěla poukázat na xenofobii Čechů. Snažila se sebevíc, leč zůstalo jen u jejích hloupě sebestředných stesků, které si protiřečí i s jí natočeným videem. Dovolím si rovněž pochybovat, že by si pamatovala desítku citací.

22.7.2017 v 10:11 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1099 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Chesterton neuvěřitelně aktuální

Výběr z citátů konzervativního myslitele Gilberta Keitha Chestertona (1874-1936), které znějí 81 let po jeho smrti neskutečně aktuálně.

22.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 216 | Diskuse

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 24.50 | Přečteno: 903 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 27.05 | Přečteno: 1403 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 10.30 Průměrná čtenost 513

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.