Ema si koupila boty. Krásné botičky, dívá se na ně na své štíhlé nožce a raduje se. Pak ji dojde. „K čemu si je vezmu?“
Podívá se od skříně. „Nemám k nim žádný kabát nebo bundu.“
Ema si koupila krásný kabát. Zkouší si ho. I si obula ty nové boty. Kouká se do zrcadla a usmívá se. Dobrá nálada ji dlouho nevydržela. „Nemám k tomuto žádný svetřík!“
Ema si koupila svetřík. Zkouší si vše nově zakoupené před zrcadlem.
Najednou si zoufale sedá na stoličku. „Ale to je strašný, takhle to nemůžu nosit! Nemám k tomu žádnou sukni nebo šaty.“
Ema si koupila šaty. Úžasné šatičky podle poslední módy. Natřásá se v nich před zrcadlem. Obléká si svetřík, kabát, botičky. Ťukne se rukou do hlavy a vykřikne „A do čeho dám své věci?“
Ema si koupila kabelku, báječnou, světovou kabelku.
Obléká si nové věci. Obula si boty. Chňape po kabelce a... Barva kabelky se absolutně nehodí k botám. Pláče. Najednou ji dojde, že musí jednat.
Ema si jde koupit nové boty...