Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Města hrůzy a zkázy

28. 01. 2016 14:07:11
Říká se, že nejlepšími "věštci budoucnosti" jsou autoři žánru sci-fi. Něco na tom bude! Myslíte? Předpovídají různé vynálezy, zkázy planet, ale pouze ve svých knihách a netváří se, že jsou něco jako Nostradamus.

Autoři sci-fi prostě píší beletrii s přidanou hodnotou - ukázkou budoucnosti. Mají technické znalosti, sledují hi-tech své doby a tak trochu burcují lidi z jejich zaprděného klídku, když ukazují možný apokalyptický svět a konec svobody.

Jules Verne a ti druzí dávní

Prvním a asi nejznámějším autorem sci-fi románů je Jules Verne (1828 - 1905) - se svými fantastickými automaty, televizí, ponorkou, cestou na Měsíc - stejnojmenný román vyšel v roce 1865. Jím Verne vlastně předpověděl cestu Apolla 11, které přistálo na Měsíci roku 1969. Verneova kosmická loď se třemi muži na palubě odstartovala z vymyšleného města na Floridě, pohybovala se rychlostí 40 000Km/h a na Měsíc letěla čtyři dny a jednu hodinu. Apollo 11 obývali tři kosmonauti, odstartovalo z kosmického střediska na mysu Canaveral (to se Verne taky skoro trefil), jeho rychlost byla cca 38 600Km/h a na Měsíc doletělo za čtyři dny a šest hodin. Rozhodně zajímavé. Viďte? Ono prostě stačilo být dobrým matematikem a vše si vypočítat.

Po Verneovi převzal pomyslné žezlo krále dobrodružného a vědecko - fantastického románu Ital Luigi Motta (1881 - 1955). Rodák z Busselengu u Verony. I v jeho knihách najdeme předpovědi budoucích vynálezů. V románě Principessa Della Rose, Motta až odborně futurologicky prorokuje první světovou válku se všemi formami bitevních útoků a obrany. Popisuje zde letadla, válečné stroje a i další lidské vynálezy určené k vzájemnému zabílení, jaké opravdu byly ve válce použity. Jenže Verne již před ním napsal svůj Vynález zkázy (1896) a Tajemství ocelového města (1879). Svět není jednoduchý - takže k tomuto románu je nutné dodat, že v tomto případě Verne pouze přepracoval text od jiného francouzského spisovatele sci-fi André Laurieho (1844 - 1909), který se ve skutečnosti jmenoval Jean François Paschal Grousset.

Nepopíratelným faktem, ale je, že už před vznikem románů v roce 1856 Brit Robert Mallet zkonstruoval dělo s ráží 915 mm tzv. Palmerstonův hmoždíř. Po čtvrtém výstřelu byl nepoužitelný - ukázal, že tudy cesta nevede a zřejmě inspiroval Verneho i Laurieho.

V knize Podmořský tunel (1926) Motta popisuje mořské hlubiny, nezbytnou Atlantidu, ale i stavbu tunelu. Cestu podmořským a dokonce transatlantickým tunelem popisuje i Laurie ve sci-fi románu - Z New Yorku do Brestu za sedm hodin (vydán 1889)... opět nic vizionářského.

První projekt na proražení tunelu pod kanálem La Manche pochází už z roku 1802 - projekt vypracoval Francouz Albert Mathieu . K uskutečnění nedošlo a ani by tento jeho projekt nebyl v reálu použitelný. Další návrh tunelu je z roku 1856 od jiného Francouze Thoma de Gamonda. Ovšem v roce 1842 byl dán do provozu podvodní tunel pod Temží, vybudovaný razicím štítem vyvinutým pro tuto stavbu M.I. Brunelem - takže stavba tunelu pod vodou opravdu nebyla nic fantastického. To Verneova ponorka z Dvaceti tisíc mil pod mořem -román vydán roku 1876, je zajímavější, i když nápad není originální a dokonce v roce 1620 holandský přírodovědec Cornelius Drebbel sestrojil podvodní plavidlo poháněné vesly a dvě hodiny se proháněl v Temži a Leonardo da Vinci, také přemýšlel o podvodní lodi.

V roce 1776 staví D. Bushnell svoji jednomístnou ponorku "želvu". A v roce 1863 je na hladinu spuštěna 420 tun vážící loď - ponorka poháněná pod vodou stlačeným vzduchem. Samozřejmě proti Nautilu nedokonalá a s malým akčním radiusem.

"No vidíte, že na tom vědeckém předvídání není nic tak zvláštního, žádné tajemno," může namítnout někdo z vás - a má pravdu.

Verne, Laurie i Motta byli inteligentní muži a jejich doba začínala přetékat vědeckými objevy a vynálezy ze všech oblastí. Všichni tři jistě sledovali novinky vědy a techniky. Leccos si mohli prostě logicky vydedukovat, odhadnout jakým směrem se bude vývoj ubírat. Ano, je to tak, ale je tu celá řada dalších autorů, dalo by se říci sci-fi, kteří ve svých románech a povídkách uvádějí velice zvláštní věci, které opravdu existují, jen v jejich době o nich nikdo neměl ani tušení a odhadnout se až tak lehce nedaly. Opravdu ne? To nelze nikdy tvrdit a náhoda také existuje...

A kde jsou ta hrůzná města zkázy a teroru? Už se k tomu blížím.

Všichni bídně zahyneme ve městech sídlech neřesti

J.A.Komenský nechal svého poutníka procházet městem a hledat sebe, pravdu, smysl existence. Poutník hledá svět, ale samo město je tím celým světem. V literatuře má fenomén - město - zásadní význam. Je to symbol, personifikace, chiméra. Vrcholný výtvor člověka - společenského tvora. Město - ochranná schránka lidstva, žumpa, krematorium.

Celá řada spisovatelů nechává projít své hrdiny katarzí - specifickým městem, bez citu, bez krásna.
Je jím Ilium, kde žije dr. Paul Proteus a gigantický počítačový plánovač (K.Vonnegut - Mechanické piano). Je jím i Bradburyho město, kde hasiči pálí knihy, kde lidé házejí udání do schránek (451o Farenheita). Nebo i neurčitelné město, kde omylem přistane lingvista Budai, a kde nenachází jediného člověka, který by mluvil jemu srozumitelnou řečí. Město je uzavřený organismus a nepřijímá nic cizorodého. (Ferenc Karinthy - Epepe).
Město je i to Orwellovo se Sídlištěm vítězství s plakáty Velkého bratra a ubohým Winstonem Smithem (1984). Obludný je i Londýn Aldouse Huxleyho v Konci civilizace.
Na žádné z těchto měst nelze zapomenout, na žádnou z těchto několika knih nelze zapomenout. Jsou to knihy - varování. Podívejte se, kam to může všechno dospět. Podívejte se, kam vede zneužitá technika, věda, fanatismus, lhostejnost, tupost, sobectví.

Zvláštnůstka na závěr

Takové dílo, po kterém nelze usnout, jistě zamýšlel napsat i Jules Verne.
Celá desetiletí se čekalo, jestli se někdy objeví jeho román Paříž dvacátého století. Natěšení čtenáři očekávali, jaké zrůdné město vymyslel literární stvořitel tolika technických vynálezů.
Koncem 20. Století už sběratelé i obdivovatelé Verneova díla přestávali doufat, že se román někdy najde.

V roce 1989 vzal tvůrcův pravnuk Jean výbušninu, umístil ji na betonový trezor, který od smrti geniálního futuristy ležel v jeho vile v Tuolonu a... dal ránu. Díky hrubé síle se fandové dočkali. V roce 1994 byl konečně román Paříž ve dvacátém století vydán v nakladatelství Hachette. Kniha byla skoro okamžitě přeložena do dvaceti jazyků. Je potěšující, že hned v následujícím roce 1995 vyšla i v češtině.
Stačí říci, "JULES VERNE" a není třeba moc ostatních slov. Na rozdíl od tvůrce je nově objevený román široké veřejnosti téměř neznámý. Naštěstí. Nekonala se žádná „bomba“. Po pravdě řečeno, Verne věděl, proč ho zavřel do trezoru a nevytáhl.

Verneův velký obdivovatel a nakladatel Hetzel v roce 1863 po přečtení díla napsal:
"Můj drahý Verne, nevím, co bych za to dal, abych Vám nemusel dnes psát. Stanovil jste si navýsost obtížný úkol - a stejně jako vašim předchůdcům v podobných věcech, ani Vám se nepodařilo zhostit se ho s úspěchem... Neočekával jsem žádné veledílo, ale přece jen jsem doufal v něco lepšího. Není v něm ani jedna zodpovězená otázka budoucnosti, ani jediná nová kritika, která by se neopakovala... Nejste pro tu knihu zralý, předěláte ji za dvacet let...
Vašemu proroctví dnes nikdo neuvěří... nebudou se o to zajímat..."

I zde Verne hýří technickými předpověďmi faxů, elektrických varhan a tím to celkem končí. Jeho zamýšlená tvrdá satira společnosti se nějak nekoná. Skutečně nevím, jak by byla kniha tehdejšími čtenáři přijata. Bylo by pochopeno, co chce říci? V dnešní době se něčemu z románu usmějeme, máme za sebou četbu dnešních autorů a ve srovnání s nimi Paříž 20. století je velice naivní a "drsné scény" směšné.

Ukázka pro dokreslení:
"... Šel však dál, nakonec se dostal doprostřed strašného ohlušení, do rozlehlého sálu, jenž by pohodlně pojal deset tisíc osob. V jeho průčelí stála elektrickým písmem slova: ELEKTRICKÝ KONCERT ...

"Prchněme, prchněme! vzkřikl nešťastník pronásledovaný neodbytným démonem ... A vlekl se po kolenou.
Po dvou hodinách zápasu s vlastní slabostí dospěl do la Villette... hodinu nato obešel věznici pro mladistvé... Tam se skýtala pochmurná podívaná. Stavěli šibenici, chystali popravu na zítřek.
Pod rukama zpívajících dělníků se už zvedalo lešení. Michel chtěl tomu pohledu uniknout. Klopýtl však o otevřenou bednu. Když vstával, zahlédl v ní elektrickou baterii.
Probleskla jím myšlenka: pochopil! Již se nestíná. Zabíjí se elektrickým nábojem. Bylo to tak podobnější nebeskému trestu.
Michel naposledy vykřikl a omdlel..."

Pár zajímavých linků

How French Artists in 1899 Envisioned Life in the Year 2000: Drawing the Future

Isaac Asimov Predicts in 1964 What the World Will Look Like Today

In 1964, Arthur C. Clarke Predicts the Internet, 3D Printers and Trained Monkey Servants

Walter Cronkite Imagines the Home of the 21st Century ... Back in 1967

The Internet Imagined in 1969

In 1900, Ladies’ Home Journal Publishes 28 Predictions for the Year 2000

Philip K. Dick Makes Off-the-Wall Predictions for the Future: Mars Colonies, Alien Viruses & More (1981)

Nikola Tesla’s Predictions for the 21st Century: The Rise of Smart Phones & Wireless, The Demise of Coffee, The Rule of Eugenics (1926/35)

In 1968, Stanley Kubrick Makes Predictions for 2001: Humanity Will Conquer Old Age, Watch 3D TV & Learn German in 20 Minutes

In 1911, Thomas Edison Predicts What the World Will Look Like in 2011: Smart Phones, No Poverty, Libraries That Fit in One Book

Mark Twain Predicts the Internet in 1898: Read His Sci-Fi Crime Story, “From The ‘London Times’ in 1904”

Future Shock: Orson Welles Narrates a 1972 Film About the Perils of Technological Change

Autor: Jita Splítková | čtvrtek 28.1.2016 14:07 | karma článku: 12.36 | přečteno: 619x

Další články blogera

Jita Splítková

Jejich malý svět

Ti dva pánové měli velké sny a v nich byl malý, maličkatý svět... nanosvět... a jeden z nich o něm sní dál

22.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 7.26 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jita Splítková

Správně nastavená ozubená kolečka

V historii vývoje počítačů jsou stovky jmen, připomeňme si některá. Tak třeba - víte kdo byl I.S.Brook?

21.6.2017 v 10:11 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jita Splítková

Politika? Nezájem!

Důvody proč už nejen ženy, politika nebaví. A je mládí nositelem pokroku nebo idiocie? Jsou staří ropuchou na prameni nebo tahouny budoucnosti?

9.6.2017 v 9:35 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 309 | Diskuse

Jita Splítková

Ženy v politice. Ano? Ne? Podívejme se do historie.

K pochopení věcí je nutné znát i historii určitého společenského jevu a je jedno oč se jedná – takže odpověď - jestli ženy patří do politiky, hledejme i v historii mezi panovnicemi, rebelkami a zákonodárkyněmi.

8.6.2017 v 9:29 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 409 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Přemysl Kosejk

Jaroslav Kubera: Sociální systém? Výhoda pro politiky

V rozhovoru, který vznikal 10. července v Teplicích, se senátor, teplický primátor a krajský zastupitel Jaroslav Kubera rozhovořil o sportu, domácí politické scéně i problémech Evropské unie.

22.7.2017 v 12:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Redaktorka provokuje na Mácháči v burkinách. Zamachruje taky bikinami u Saúdů?

Redaktorka chtěla poukázat na xenofobii Čechů. Snažila se sebevíc, leč zůstalo jen u jejích hloupě sebestředných stesků, které si protiřečí i s jí natočeným videem. Dovolím si rovněž pochybovat, že by si pamatovala desítku citací.

22.7.2017 v 10:11 | Karma článku: 35.89 | Přečteno: 1055 | Diskuse

Tomáš Břicháček

Chesterton neuvěřitelně aktuální

Výběr z citátů konzervativního myslitele Gilberta Keitha Chestertona (1874-1936), které znějí 81 let po jeho smrti neskutečně aktuálně.

22.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 214 | Diskuse

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 24.36 | Přečteno: 897 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 1367 | Diskuse
Počet článků 165 Celková karma 10.30 Průměrná čtenost 513

Literátka, výtvarnice, fotografka, básnířka, popularizátorka vědy a techniky. Vyšly jí čtyři knihy - Mýty v zrcadle vědy a fantazie, Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů, Na konci kolejí, Pronajmu svět Zn. Virtuální. Měla řadu samostatných výstav po celé ČR. Od roku 1997 vydávala na Netu různé e-ziny zaměřené na sci-fi, techniku a vědu. Zelós (1997-2000), Universum (2000 - 2004), Futurologie (2003 -2009). V letech 2000- 2004 pracovala pro e-zin Neviditelný pes. Do roku 2010 publikovala vědecko-populární články snad ve všech seriózních novinách a časopisech. V současné době se převážně věnuje psaní beletrie a to sci-fi, focení a digitální grafice.

http://sciafant.blogspot.cz/

http://vasagita.blogspot.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.